Úvodní strana  >  Na obloze  >  Měsíc  >  Zatmění Měsíce

Zatmění Měsíce

Průběh úplného zatmění Měsíce. Autor: Fred Espenak
Průběh úplného zatmění Měsíce.
Autor: Fred Espenak
Zatmění Měsíce - překrásný a často barvitý úkaz, při kterém se náš kosmický soused ve fázi úplňku prochází zemským stínem. Nejkrásnější měsíční zatmění - úplné - bývá vždy bezednou fotografickou inspirací a rovněž důvodem k oprášení kdejakého hvězdářského dalekohledu. Měsíc chytne zvláštní naoranžovělý či narudlý nádech a světlá obloha za měsíčního svitu pomalu potmavne. Mimo města tak záhy vynikne spousta hvězd, Mléčná dráha a do toho všeho na obloze tiše jak pomeranč leží onen nezvyklý potemnělý úplněk. Je to vskutku pozoruhodný pohled, který v minulosti naháněl hrůzu a dokonce byl i předzvěstí apokalypsy. Dnes se již s ledovým klidem a patřičným vzrušením můžeme úkazu jen bažit. Kdy tedy nastane v Česku to nejbližší? A co při něm budeme pozorovat? Jak vlastně zatmění vzniká a proč není vždy úplné? Nejen to se na těchto stránkách dozvíte.

 

zatmění Měsíce v České republice do roku 2029

 

Měsíční zatmění v letech 1971 - 2060 v České republice

Přehledy měsíčních zatmění v dekádách

V letech 1971 - 1980

V letech 1981 - 1990

V letech 1991 - 2000

V letech 2001 - 2010

V letech 2011 - 2020

V letech 2021 - 2030

V letech 2031 - 2040

V letech 2041 - 2050

V letech 2051 - 2060

 

Vznik zatmění Měsíce

Vznik zatmění Měsíce, autor: Petr Sobotka
Vznik zatmění Měsíce, autor: Petr Sobotka
Celý úkaz souvisí pouze se třemi tělesy Sluneční soustavy - tedy se Sluncem, Měsícem a Zemí. Slunce je zdrojem světla, tudíž za oběma dalšími tělesy vzniká kuželovitý stín. Země krouží okolo Slunce na své oběžné dráze, která leží na myšlené rovině zvané ekliptika. I Měsíc, obíhající okolo Země, má svou oběžnou dráhu položenou na myšlené rovině. Obě roviny jsou však odchýleny o úhel zhruba 5°. Proto je běžné, že Měsíc zemský stín velmi často mine. Avšak díky tomu, že Země obíhá okolo Slunce, je poloha měsíčního úplňku při každé lunaci (tj. doba, za kterou Měsíc Zemi obletí) odlišná. Nejen, že každý další úplněk (myšleno Měsíc ve fázi úplňku) zdánlivě leží v jiném souhvězdí, ale také je odlišná odchylka mezi Měsícem a ekliptikou. Je-li úplněk od ekliptiky odchýlen pouze o méně než 1,5°, můžeme spatřit měsíční zatmění.

Tři druhy zatmění Měsíce, autor: Petr Sobotka
Tři druhy zatmění Měsíce, autor: Petr Sobotka
V případě, že se Měsíc nachází blízko zemského stínu (který se do oblohy „promítá“ jako kruh), může dojít k polostínovému zatmění Měsíce (astronaut na Měsíci by si všiml, že Slunce vychází, nebo zapadá za zemským horizontem). Okem je těžko pozorovatelné; výrazně ho lze vidět jen v případě, že je Měsíc velmi blízko plného stínu. Pak se zdá, jakoby byl z jednoho okraje poněkud "začouzený". Pokud Měsíc z části vstoupí do plného stínu, tak nastává částečné zatmění Měsíce, které může vyvrcholit úplným zatměním ve chvíli, kdy se Měsíc do zemského stínu „ponoří“ celý. Díky zemské atmosféře, která láme sluneční paprsky (především dlouhovlnnou část slunečního světelného spektra, tedy červenou) směrem do středu zemského stínu, býváme svědky nezvykle rudého měsíčního úplňku. Barva zatmění však nemusí být vždy do ruda (nebo oranžova). Někdy může být Měsíc tmavě hnědý (především prochází-li středem zemského stínu), jindy "duhový" (namodralý nádech na okraji Měsíce způsobuje ozonová vrstva v naší atmosféře), nebo temně šedý. To vše ovlivňuje nejen poloha Měsíce v zemském stínu, ale též čistota zemské atmosféry. Nejvíce mohou zabarvení ztemnělého úplňku ovlivnit prachové proudy v zemské atmosféře vzniklé při sopečných erupcích.

Celý úkaz je vždy pozorovatelný na té zemské polokouli, kde je zrovna tma. Délka úplného zatmění Měsíce je ovlivněna vzdáleností Měsíce od Země a hlavně tím, zda Měsíc prochází jen okrajem, či poblíž (nebo dokonce vchází do) středu zemského stínu. Délka úplné fáze zatmění se tedy může lišit od několika minut do tři čtvrtě druhé hodiny!

 

Doporučujeme



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zatmění měsíce, Měsíc


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »