Související stránky k článku Nově objevená větev meteorického roje Taurid obsahuje i nebezpečné planetky
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
Radioteleskopy ALMAAutor: ESONa mezinárodní konferenci CESRA2013, pořádané Astronomickým ústavem AV ČR, se ve dnech 24. - 29. června v Praze sejde na 120 radioastronomů z Evropy, USA, Japonska, Číny, Ruska, Brazílie a dalších zemí. Budou diskutovat aktuální otázky sluneční astrofyziky a radiové astronomie zejména v perspektivě právě dokončovaných obřích radioastronomických přístrojů ALMA a LOFAR.
Tisková zpráva Astronomického ústav AV ČR ze dne 21. 6. 2013
Před třemi roky upozornili astronomové z Oddělení meziplanetární hmoty ASU na novou větev meteorického roje Taurid, v níž se mohou nacházet stometrová tělesa na dráze potenciálně kolizní se Zemí. Zaznamenané případy bolidů byly podrobeny podrobné analýze fragmentace a bylo odvozeno, že celkově jsou Tauridy velmi křehkými tělesy.
Naše planeta je neustále ostřelována nejrůznějšími částicemi z kosmu. Ty větší za sebou zanechávají světelné jevy v atmosféře – meteory – a díky pozorovacím sítím na sebe prozradí in memoriam značné množství informací. Autorský tým převážně z Oddělení meziplanetární hmoty ASU představuje zcela nový detailní katalog meteorů pozorovaných Evropskou bolidovou sítí v letech 2017 a 2018.
V pátek 22. června pozdě večer byl vidět z celého našeho území, kde bylo tou dobou jasno, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků. I když v tu dobu na obloze dominoval svým svitem Měsíc, tak tento bolid, který se pro většinu pozorovatelů pohyboval právě na jižní části oblohy, tedy v blízkosti Měsíce, na malou chvíli jeho jasnost pro blízké pozorovatele dokonce o trochu překonal. O hodinu a jedenáct minut později oblohu rozzářil další jasný bolid. Není tedy překvapením, že nám přišel velký počet pozorování, za která tímto děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento vzácný přírodní úkaz způsobilo.
Ve středu 23. května večer, ještě během soumraku, byl vidět z celého našeho území, nejlépe však z jeho východní části, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.
Každý den dopadnou na zem desítku tun materiálu z kosmu. Drtivá většina z těchto tělísek zůstává astronomy neodhalena, tělíska větší pak vyvolávají známé meteory – průletové jasnění, při němž se původní tělísko vypaří. Jasnějším meteorům se říká bolidy a jen ta nejjasnější a největší tělesa mají šanci proniknout vzdušným obalem a dostat se tak k přímému výzkumu z rukou vědců. Hlavním zdrojem pro prachová zrna (meteoroidy) jsou komety, z nichž se uvolňují při sublimaci povrchového ledu. Davida Čapka z AsÚ zajímalo, jakým způsobem větší prachová zrna, která by v zemské atmosféře vyvolala jasné bolidy, po opuštění komety rotují.
V úterý 10. července krátce před půl dvanáctou místního času (SELČ) ozářil rozsáhlé území kolem středního toku Rýna, tedy kolem hranic Německa a Francie, především tedy regionů Bádenska-Württemberska, Porýní-Falci, Alsaska a Lotrinska, velmi jasný meteor – bolid. S výjimkou velké části Francie a menších oblastí Německa (především v JZ části) bylo sledování tohoto bolidu komplikováno poměrně rozsáhlou a kompaktní oblačností, která v té době pokrývala významnou část západní a střední Evropy. Proto tento bolid, který po krátkou dobu zářil ještě jasněji než Měsíc v úplňku, tentokrát neupoutal tak velkou pozornost, jako to obvykle u takto jasných bolidů bývá. Bylo to mimo jiné také proto, že dráha bolidu v atmosféře byla velmi strmá a tudíž i relativně krátká a to jak do délky, tak i do trvání celého jevu. Naštěstí se však nejen poblíž dráhy bolidu, ale i na našem území, především v západních Čechách, našla místa, kde bylo aspoň částečně jasno, což se záhy ukázalo jako rozhodující pro objasnění a popsání tohoto velmi vzácného přírodního úkazu.
Rok 2019 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu mimořádné úkazy na obloze. Měsíc se dvakrát zbarvil do oranžova v zemském stínu, v prvním případě do něj dokonce viditelně narazil asteroid. Na slunovrat se na českém nebi rozzářila rekordně rozsáhlá noční svítící oblaka. Ti největší nadšenci uzřeli fantastické úplné zatmění Slunce nad chilskou pouští Atacama a v listopadu pak šťastlivci mimo zónu zrádné oblačnosti pozorovali vzácný přechod Merkuru před Sluncem. Rok následující neslibuje dechberoucí zatmění, nebo přechody planet. Máme čekat spíš útlum krásných jevů? Rozhodně ne: I v roce 2020 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné či dokonce mimořádně vzácné astronomické úkazy, z nichž jeden bude doslova úkazem staletí!
Astronomové využili observatoře po celém světě, včetně VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře (ESO), k výzkumu asteroidu 1998 KY26, a zjistili, že je téměř třikrát menší a rotuje mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. Tento asteroid je cílem prodloužené mise japonské sondy Hayabusa2 v roce 2031. Nová pozorování poskytují klíčové informace pro průběh mise u asteroidu, která se uskuteční pouhých šest let po setkání sondy s asteroidem 1998 KY26.
Předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil udělil na návrh senátorů Jiřího Duška a Ladislava Václavce stříbrnou medaili předsedy Senátu Parlamentu České republiky panu Jiřímu Grygarovi. Stalo se tak 28. září 2021.
Erupce slunečních filamentů jsou považovány za základ výronů hmoty do koróny, známých jako CME, které mohou ovlivňovat i kosmické počasí v okolí Země. Tyto erupce však ne vždy skončí úspěšným výronem hmoty do meziplanetárního prostoru. Nová studie ukazuje, že za „neúspěšnými erupcemi“ filamentů stojí jemná rovnováha mezi magnetickými silami a gravitací – a že jejich následné kmitání může být klíčem k pochopení dynamiky sluneční koróny.
V pátek 15. června večer na začátku nautického soumraku (Slunce bylo jen 12 stupňů pod obzorem), tedy ještě na velmi světlé obloze, byl vidět především v západní části našeho území velmi jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Protože letěl nad severozápadem ČR, tak pro většinu náhodných pozorovatelů prolétl na obloze poblíž výrazného seskupení planety Venuše (večernice) a tenkého srpku Měsíce, který byl pouze 2 dny po novu. Přišel nám tedy velký počet pozorování, za která tímto děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo. Jasný bolid nad severozápadními Čechami byl totiž podrobně zachycený českou částí Evropské bolidové sítě.
Pestrý rok 2018 se schýlil ke konci a mnozí nadšenci ještě živě vzpomínají na ta „nej“, která se v něm odehrála. Mars se maximálně přiblížil k Zemi za posledních 15 roků, vypočítaví šťastlivci uzřeli nejdelší úplné zatmění Měsíce tohoto století anebo se kochali těmi několika nočními oblaky na červnové obloze. Vzácné podmínky měly i srpnové Perseidy, v září se nakrátko ukázalo všech 5 nejjasnějších planet a konec roku nabídl jeden z nejbližších průletů komety kolem Země v historii lidstva. Může tohle něco přebít? Vězte, že ano: I v roce 2019 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné ale i vzácné astronomické úkazy!
Americká sonda Lucy, jejíž cílem je zkoumat planetky ze skupiny trojánů, si na své čtyři miliardy kilometrů dlouhé cestě prohlédne o jeden asteroid více, než bylo původně plánováno. Prolétne kolem něj dokonce dříve než kolem všech zbylých těles, které navštíví. Stane se tak již letos prvního listopadu.
Od 3. do 19. srpna na pozemku Hvězdárny v Úpici probíhá jubilejní šedesátý ročník letní školy astronomie pro mládež – Astronomická expedice v Úpici 2018. Při té příležitost se v sobotu 11. srpna na Hvězdárně v Úpici uskuteční setkání bývalých účastníků, při němž budou moci zavzpomínat na dřívější expedice a také se seznámit s tím, jak probíhá tato akce v současnosti. Setkání se zúčastní také čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar a její současný předseda profesor Petr Heinzel. Novináři jsou na akci srdečně zváni.
Tisková zpráva České astronomické společnosti ze dne 7. srpna 2018
Srážka sondy DART s měsíčkem Dimorphos byla historickým experimentem planetární obrany. Cílem bylo otestovat, jak se změní oběžná doba tohoto tělesa. Nová studie, na níž se podílel i Petr Pravec z ASU ukazuje, že její dopady sahají ještě dál, než se čekalo – neovlivnila totiž jen oběžnou dráhu měsíčku, ale dokonce i rotaci samotného mateřského tělesa Didymos. Jak je to možné?
Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán prakticky všemi přístroji Evropské bolidové sítě, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na 17 stanicích Evropské bolidové sítě, které leží především na území České republiky (14), ale také na Slovensku (2) a Rakousku (1). Díky těmto záznamům bylo možné velmi podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě a dokonce i složení a strukturu původního tělesa (meteoroidu). A to vše i přesto, že jeho dráha v atmosféře byla daleko nad JZ Maďarskem a Chorvatskem a nejbližší naše kamery byly od bolidu vzdáleny 250 – 300 km.
Každých několik let se Země po dobu tří týdnů na přelomu října a listopadu potkává s meteorickým rojem Taurid, který obsahuje přinejmenším dvě planetky o velikosti 200 – 300 metrů. Je velmi pravděpodobné, že je v něm přítomno i mnoho dosud neobjevených planetek o rozměrech desítek metrů nebo i větších. Jenom v roce 2015 zachytila a analyzovala Evropská bolidová síť, řízená z observatoře v Ondřejově, 144 bolidů náležejících k tomuto meteorickému roji.
Jednu hodinu a 27 minut po nadcházející půlnoci našeho času ve vzdálenosti kolem 3 600 km nad zemským povrchem, konkrétně nad Jižní Amerikou, proletí malý blízkozemní asteroid. Nese označení 2023 BU a jeho velikost by se měla pohybovat v jednotkách metrů. Nebezpečí srážky bylo jasně vyloučeno. Před největším přiblížením ho pozorovali i čeští astronomové.
