V druhém díle pořadu Hlubinami vesmíru s Mgr. Ondřejem Pejchou, Ph.D., pracovníkem Ústavu teoretické fyziky MFF University Karlovy, vás zveme k pokračování besedy o kataklyzmatických dějích ve vesmíru. Co bude konkrétně tématem? Zaměříme se na výbuchy supernov, jejich pozůstatků i na život dvojhvězd, u nichž dochází ke vzájemnému ovlivňování. Jaké jsou programy sledující nejen tyto jevy?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VI. Konečně nejmladší dvoumetr 2M-RCC (někdy označovaný jako ZEISS-2000) byl instalován na severním Kavkazu ve „stínu” Elbrusu. Hora má dva vrcholy (západní 5642 m n. m. a východní 5621 m n. m.) a místní jí přezdívají „dívčí ňadra”. Impozantní observatoř se nachází ve výšce 3 150 metrů a nese jméno Terskol dle stejnojmenného městečka hluboko pod ní. Na rozdíl od všech ostatních hvězdáren je Terskol obtížně dosažitelný. Nákladní auta se zásobami mají šanci dosáhnout vrcholu jenom během krátkého léta. Ovšem nejprve musí buldozery doslova vyčistit jedinou přístupovou cestu. Velké kameny a hromady štěrku na prašnou silnici zanese bezpočet lavin v zimním období.
I když jsme v karanténním režimu, přineseme vám i v květnu pokračování cyklu Hlubinami vesmíru, protože jsme jej natočili těsně před jeho vyhlášením. S Mgr. Ondřejem Pejchou, Ph.D. z Ústavu teoretické fyziky MFF University Karlovy budeme hovořit o výbuších ve vesmíru. Výzkum těchto jevů přináší mnohdy až neuvěřitelné skutečnosti. Jaké to jsou? Nechte se vtáhnout do tajů vesmíru fascinujícího už jen svou samou podstatou.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl V. Bulharská observatoř Rozhen se nachází jen patnáct kilometrů od městečka Chepelare v nadmořské výšce 1759 metrů. Dalo by se říci, že leží téměř na hranicích s Řeckem. Oficiální pojmenování je NAO-Rozhen (National Astronomical Observatory - Rozhen). Jak říkají místní lidé – Vítejte na pohostinné hoře Orfeus a Dionysius, starých Thráků, pyšných horolezců, božské přírody, magických písní a starověkých legend. Musím potvrdit, že hora porostlá mohutnými smrky, na které je observatoř umístěna, je skutečně kouzelná.
Hostem dalšího dílu zůstává od minula astronom Mgr. Petr Scheirich, Ph.D., který bude pokračovat ve výkladu o tom, jaké jsou a jak se chovají malá tělesa Sluneční soustavy. Podíváme se k blízkozemním planetkám Didymos, Ryugu či Bennu a jiným. Jejich výzkum poodhalí otázky, které astronomy zajímají už dlouhá desetiletí. Jaké to jsou? Pojďte se s námi u těchto těles na chvíli zastavit. Víte například, že v Německu je celý kostel postaven z meteoritu, který tam dopadl před 14,5 miliónem let?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl IV. Na Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově jsem přijel asi v roce 2005, kdy Perkův dalekohled ještě neměl současné jméno, ale byl to „jen” dvoumetr. Jakmile jsem vstoupil do kopule, tak mě jako technika doslova jedna věc „praštila do oči”. Drážky šroubů vnitřního opláštění kopule, lidově nuty, jsou všechny v jednom sklonu. Jak říkal můj strýc – aby to vypadalo. Obdobnými drobnostmi se firma ZEISS liší od těch ostatních. Prostě i po padesáti čtyřech letech je to stále perfektní. Největší dalekohled České republiky je mojí srdeční záležitostí, protože bez této velmi náročné rekonstrukce elektronického řídícího systému by nebylo dalších. Navíc si osobně osahat úplně vše byla pro amatérského astronoma velká pocta.
Astronom Mgr. Petr Scheirich, Ph.D. je pracovníkem Astronomické ústavu AV ČR, oddělení meziplanetární hmoty, a tak je zřejmé, o čem bude v naší besedě řeč. Zaměříme se na malá tělesa Sluneční soustavy.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl III. Shamakhy Astrophysical Observatory (SHAO) je observatoř na jižních svazích pohoří Kavkaz v Ázerbájdžánu. Je pojmenována po Nasreddinovi Tusim. Nachází se na východním svahu Pirqulu v nadmořské výšce 1500 m a je vzdálená jen několik kilometrů od města Šamachi. Než se člověk dostane až na hvězdárnu samou, musí zdolat přibližně 150 kilometrů z hlavního města Baku. Naštěstí nyní už po dálnici, ale v době mojí návštěvy byla cesta dost značným utrpením, jelikož silnice nebyly v úplně solidním stavu a dálnice se teprve budovala.
Beseda o aktivitách pražského planetária pokračuje i v tomto díle. Jak se pořady pro planetárium připravují? Co vše lze shlédnout? Jaké organizuje Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy vzdělávání a jaké vědomosti absolventi získají? Jak je využívají?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl II. Observatoř Tautenburg, celým názvem Karl Schwarzschild Observatory, se nachází jen několik desítek kilometrů od místa zrodu legendární optiky. Město Jena proslavila hlavně firma ZEISS a i když se zde už astronomické dalekohledy nevyrábějí, tak zmodernizovaná optická továrna je zde stálou ikonou. Firmu ZEISS není možné ze seriálu o dalekohledech vynechat, protože to není jen o výrobě dalekohledů, ale to je už příběh, který započal mnohem dříve než stavba observatoře v Tautenburgu. Firma ZEISS vyrobila ve své historii opravdu hodně dalekohledů. Jen namátkově a se značnou mírou nepřesnosti (jedná se o průměr zrcadla) - 3 x 3,6 metru, 2 x 2,2 metru, 5 x 2 metry a 11 x 1 metr. V průběhu seriálu některé z nich navštívíme, ale nyní to bude o tom prvním, který se hovorově nazývá - dvoumetr.
První host pořadu v roce 2020 bude vyprávět o planetáriu hl. města Prahy. Jak vznikalo a jaké má dnes poslání? Co vše planetárium nabízí a jsou pořady, obzvláště pro děti a mládež jen poučením anebo i zábavou? Jakub Rozehnal se z vedoucího Štefánikovy hvězdárny stal ředitelem Hvězdárny a planetária hl. města Prahy, nyní pod značkou Planetum. Je také prezidentem spolku pro astronomii a astrofyziku Aldebaran.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl I. Německo - španělská observatoř CAHA (Centro Astronómico Hispano en Andalucía) se nachází asi 120 kilometrů od španělské Granady na úbočí pohoří Sierra Nevada v nadmořské výšce 2 168 metrů. Rozsáhlý prostor observatoře je domovem několika teleskopů. Největším místním a zároveň největším kontinentálním přístrojem je dalekohled s průměrem zrcadla 3,5 metru. Vyrobila jej firma ZEISS a jistě není bez zajímavosti, že jeho téměř identické dvojče stojí na observatoři ESO La Silla v Chile.
Pořad Hlubinami vesmíru pokračuje tuto sobotu v debatě s astrofyzikem a popularizátorem vědy RNDr. Jiřím Grygarem. Ve třetím díle Žní objevů se podíváme nejdříve k jádru naší Galaxie. Zpřesnilo se, díky družici Gaia, měření vzdálenost černé veledíry v jejím centru. Hvězda S2 se pohybuje obrovskou rychlostí kolem této veledíry. Teorie relativity platí!
Díl nultý: bačkorový astronom. Jmenuji se Zdeněk Bardon a jsem spolupracovníkem Hvězdárny v Úpici, dlouholetým členem České astronomické společnosti (ČAS), Slovenské svazu astronomů (SZA), Evropské astronomické společnosti (EAS), Foto ambasadorem ESO (Evropská jižní observatoř) a zakladatelem fotografické soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Přátelé mne znají spíše pod přezdívkou Bačkorový astronom. Proč právě „bačkorový” a jakou to má souvislost se seriálem, který touto předmluvou začíná?
Žně objevů loňského roku pokračují i v druhém díle. RNDr. Jiří Grygar, CSc. se nejprve pohrouží do nejvzdálenějších končin Sluneční soustavy. Zastaví se u Pluta a objektů daleko za jeho dráhou. Tělesa jako Haumea, Goblin či Farout se příliš často nevyskytují ve sdělovacích prostředcích a seznámit se s některými novými skutečnostmi je velmi obohacující.
Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.
Každoročně se setkáváme s RNDr. Jiřím Grygarem, CSc. nad Žněmi objevů roku minulého. Dr. Grygar s nimi začal v roce 1967, a tak jsou to již padesáte třetí!. TV Noe začala vysílat tento pozoruhodný cyklus v rámci seriálu Hlubinami vesmíru poprvé v roce 2010. Máme tedy malé „kulaté výročí“, protože letošní díly jsou desáté v pořadí.
V úterní odpoledne 6. října byl obyčejný podzimní a již téměř klasicky zamračený den. Těžká oblaka zakrývala oblohu a déšť byl na spadnutí. Náhle a naprosto nečekaně se nad severovýchodním obzorem rozzářila neuvěřitelně krásná plná duha. Klenula se nad městem Jaroměř a autorovým rodným Josefovem. Ovšem nebyla to jen tak obyčejná duha. Byla fantasticky barevně sytá, a hlavně ji jako vějíř protínaly anti-krepuskulární paprsky.
Ve stelárním oddělení Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově pracují na společném výzkumu manželé Brankica a Jiří Kubátovi. Máme zvláštní příležitost je přivítat v našem studiu TV Noe, abychom besedovali o jejich práci. Čím se zabývají?
Po knize astronomických fotografií „Nebeské perly české a slovenské astrofotografie“ se objevila kniha další. Není tentokrát čistě astronomická, byť snímků oblohy je v ní i tak dost. Její autor, astrofotograf a foto-ambasador ESO Zdenek Bardon, v ní propojil klasickou astronomii s cestovatelskými zážitky, i se svými zkušenostmi s velkými a ještě většími dalekohledy a jejich rekonstrukcemi.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
