Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Dvoumetr pod Elbrusem

Dvoumetr pod Elbrusem

Kopule dvoumetru 2M-RCC observatoře Terskol
Autor: Petr Kačer

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VI. Konečně nejmladší dvoumetr 2M-RCC (někdy označovaný jako ZEISS-2000) byl instalován na severním Kavkazu ve „stínu” Elbrusu. Hora má dva vrcholy (západní 5642 m n. m. a východní 5621 m n. m.) a místní jí přezdívají „dívčí ňadra”. Impozantní observatoř se nachází ve výšce 3 150 metrů a nese jméno Terskol dle stejnojmenného městečka hluboko pod ní. Na rozdíl od všech ostatních hvězdáren je Terskol obtížně dosažitelný. Nákladní auta se zásobami mají šanci dosáhnout vrcholu jenom během krátkého léta. Ovšem nejprve musí buldozery doslova vyčistit jedinou přístupovou cestu. Velké kameny a hromady štěrku na prašnou silnici zanese bezpočet lavin v zimním období. 

Služba astronoma trvá celý týden a začíná „horolezeckým” výstupem na vrchol. Podstata spočívá v tom, dostat se z městečka až úplně nahoru. Samozřejmě pěšky. Žádná lanovka na observatoř nevede, a nebo v době naší návštěvy nebyla. Překonat 1 300 metrů výškového rozdílu v hlubokém sněhu není snadné. Součástí služby je donést, samozřejmě na vlastních zádech, chleba a čerstvou zeleninu. Funguje to podobně jako při horolezeckém výstupu. Základna v městečku oznámí krátkovlnnou vysílačkou personálu observatoře počátek výstupu astronoma. Pokud za šest hodin observatoř nepotvrdí úspěšný výstup, tak se rozeběhne záchranná akce. Nezapomeňme, že na vrcholu hory bývá v zimě i -30°C. Není to vůbec žádná legrace, protože helikoptéra úplně nahoře nemůže přistát. Je to příliš vysoko.

Výstup na observatoř Terskol Autor: Petr Kačer
Výstup na observatoř Terskol
Autor: Petr Kačer
Možná některé čtenáře napadne, proč je nezbytná osobní návštěva observatoře. Odpověď je snadná. Totiž v drtivé většině neexistuje aktuální dokumentace a informace na internetu jsou chaotické a někdy až závádějící. Takže je nutná osobní technická návštěva a v některých případech i více než jedna. Pokud návštěvník observatoře Terskol není místní, tak musí projít procedurou aklimatizace. To znamená jeden týden strávený na základně v městečku Terskol (Těrskol). Každodenní tréning aklimatizace představuje výlet lanovkou do nadmořské výšky 3 000 metrů, kde se musí trávit několik hodin. Teprve po týdnu je povolen výstup na observatoř.
Dalekohled byl dodán někdy v letech 1988 - 1990, ale po událostech roku 1989 nebyly peníze na finální montáž. Podařilo se to až v roce 1996. Observatoř provozuje Ruská akademie věd a Národní akademie věd Ukrajiny.

Observatoř Terskol po několika-hodinovém výstupu je na dohled Autor: Petr Kačer
Observatoř Terskol po několika-hodinovém výstupu je na dohled
Autor: Petr Kačer
Parametry optické konfigurace jsou stejné jako na bulharské observatoři Rozhen – ohnisková vzdálenost Ritchey-Chretien soustavy je 16 metrů (f/8) a v Coudé 72 metrů (F/36). Téměř všechny speciality, které jsem mohl volně zveřejnit, jsem již uvedl v minulých dílech. Tedy až na jednu. Protože dalekohled pracuje v relativně extrémních klimatických podmínkách, je nezbytné věnovat značnou péči hydraulickému oleji. Respektive jeho ohřevu a čistotě. Každý dvoumetr má instalovaný ohřev, ale zde je nutná zvláštní pozornost. Olej neslouží pouze jako mazivo, ale je určený hlavně k „nadnášení” hodinové osy. Navíc je to speciální olej, který tuhne až při -50°C. Je relativně řídký, ale vykazuje vysokou hodnotu viskozity. Podobné mazivo se používá v dopravních letounech. Kdo sleduje seriál o dalekohledech si nejspíše pomyslí, že neustálé omílání problému s olejem je nuda. Opak je pravdou. Právě hydraulická ložiska na hodinové ose jsou tím nejnáročnějším a nejsložitějším strojařským problémem celé paralaktické montáže. Hodinová osa musí unést hmotnost 85 tun a jedním z nejkritičtějších ložisek je to úplně spodní, neboli axiální. To má podobu rozříznutého „míče” rozděleného na kvadranty s množstvím drážek. Po natlakování hydraulickým olejem se osa nadzvedne a „vysune” o 0,03 milimetru. Pak se dalekohled může volně otáčet.

Soustava snímačů hodinové osy dvoumetrového dalekohledu 2M-RCC, observatoř Terskol Autor: Petr Kačer
Soustava snímačů hodinové osy dvoumetrového dalekohledu 2M-RCC, observatoř Terskol
Autor: Petr Kačer
Jeden z doprovodných snímků zobrazuje měřící čidla hodinové osy. Samozřejmě snímačů je více než jeden, a to hlavně z důvodů redundance snímaných hodnot, které se neustále kontrolují, aby nedošlo k chybám v měření. Úkolem jedné z „krabiček” plné obyčejných spínačů je signalizace polohy. Důvodem je riziko překroucení kabelů vedoucích hodinovou osou. Kritická hodnota natočení / úhlu pro všechny dvoumetry je 270 stupňů.
Observatoř vlastní jednu dost kuriózní věc, kterou nikde jinde nenajdeme. Armádní protiletecký kanón s dostatkem munice. V tomto případě se nejedná o žádný vojenský konflikt, protože hvězdárna je mírumilovné místo, ale jde o jistou a dost nezbytnou službu. Odstřel nebezpečných sněžných lavin, které ohrožují bezpečný výstup či sestup lidí z vrcholu hory. Prostě toto místo je klimaticky velmi náročné a lidé se musejí o sebe starat. Jinak to nejde.
První díly seriálu s názvem dvoumetry jsem poskládal dle roku zrodu dalekohledů, ale ne podle roku modernizace. Dalekohled na Terskolu byl modernizován v letech 2008 / 2009. Tedy necelý rok po Perkově dalekohledu. Tento přístroj je nejmodernějším 2 metrovým dalekohledem, který firma ZEISS postavila. Bohužel, také jejím posledním. Divize astronomických dalekohledů byla po roce 1989 zrušena.

Pohled z kopule dalekohledu 2M-RCC, observatoř Terskol Autor: Petr Kačer
Pohled z kopule dalekohledu 2M-RCC, observatoř Terskol
Autor: Petr Kačer

Dvoumetr 2M-RCC observatoře Terskol Autor: Petr Kačer
Dvoumetr 2M-RCC observatoře Terskol
Autor: Petr Kačer

Observatoř Terskol pohledem z protějšího "kopce". Autor: Petr Kačer
Observatoř Terskol pohledem z protějšího "kopce".
Autor: Petr Kačer

Instalace nové elektroniky zaostřování sekundárního zrcadla. 2M-RCC, observatoř Terskol Autor: Petr Kačer
Instalace nové elektroniky zaostřování sekundárního zrcadla. 2M-RCC, observatoř Terskol
Autor: Petr Kačer

Příště: Laserová observatoř ESA




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel
  17. Katedrála astronomie
  18. Dalekohled programu Apollo
  19. SkyCenter na Mount Lemmon
  20. John F. Kennedy a americký Stonehenge
  21. Dalekohledy města andělů
  22. Modré oko
  23. William Herschel Telescope
  24. Legenda československé astronomie
  25. Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

 

 

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).

Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.

Štítky: Zdeněk Bardon


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »