Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Dvojče Perkova dalekohledu

Dvojče Perkova dalekohledu

Kopule dvoumetru osvícená Měsícem
Autor: Zdeněk Bardon

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl III. Shamakhy Astrophysical Observatory (SHAO) je observatoř na jižních svazích pohoří Kavkaz v Ázerbájdžánu. Je pojmenována po Nasreddinovi Tusim. Nachází se na východním svahu Pirqulu v nadmořské výšce 1500 m a je vzdálená jen několik kilometrů od města Šamachi. Než se člověk dostane až na hvězdárnu samou, musí zdolat přibližně 150 kilometrů z hlavního města Baku. Naštěstí nyní už po dálnici, ale v době mojí návštěvy byla cesta dost značným utrpením, jelikož silnice nebyly v úplně solidním stavu a dálnice se teprve budovala.

Areál observatoře je poměrně rozsáhlý a obsahuje i planetárium. Ovšem my si povíme něco o hlavní dominantě a tou není nic jiného než další dvoumetr (průměr zrcadla). Dalekohled byl postaven v roce 1966 a byl tedy v pořadí druhým dvoumetrem firmy ZEISS. Ale od teleskopu v Tautenburgu se zásadně liší. Optikou, konstrukcí tubusu a hlavně montáží. Tubus dalekohledu nese klasická paralaktická montáž, která je uvnitř dutá. Tudy prochází paprsek světla do Coudé ohniska. Málokdo ví, že tento dalekohled je dvojčetem Perkova dalekohledu. Tedy v době svého zrodu, protože v současnosti si jsou oba teleskopy podobné pouze vzhledově. Jak můžu tvrdit, že to jsou dvojčata? Velmi jednoduše. Totiž na výkresech jsem osobně viděl poznámku SSSR/ČSSR, která dokladuje stejnou výkresovou dokumentaci pro oba dalekohledy. Jakási historka říká, že pouze ondřejovský dalekohled má modrý nátěr, ale pokud se podíváte na doprovodné fotografie, tak i tento kus je vizuálně stejně barevný. Od ondřejovského dalekohledu se pohledově liší jen v tom, že dvoumetr na Shamakhy má v zadní části tubusu připojený původní spektrograf.

Dvoumetrový dalekohled (průměr zrcadla) observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán Autor: Zdeněk Bardon
Dvoumetrový dalekohled (průměr zrcadla) observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán
Autor: Zdeněk Bardon
Parametry optiky jsou následující - parabolické zrcadlo o průměru 2 metry může pracovat v třech režimech. V primárním ohnisku 9 metrů f4,5, Cassegrain ohnisku 29,5 metru f14,5 a Coudé s ohniskem 72 metrů f36.
Kritickým konstrukčním prvkem je hodinová osa montáže, která leží v hydraulickém ložisku. Volně řečeno, je to velká koule podpíraná dvěma poduškami, jimiž proudí / uniká hydraulický olej. Tlak oleje přibližně 27 bar nadzvedne osu jen o 0,03 mm a montáž vážící 86 tun se může volně otáčet. Tento důležitý parametr hlídá laserové čidlo, a dokud se osa nenadzvedne, tak jakýkoliv pohyb je zablokován. Jistou slabinou montáže jsou přívodní kabely vedoucí do deklinační osy umístěné, respektive zašité v prstenci okolo Coudé ohniska, takže jsou nepřístupné. Ovšem to je vlastnost všech čtyř dvoumetrů.

Pohled na zrcadlo o průměru 2 metry uvnitř tubusu dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Pohled na zrcadlo o průměru 2 metry uvnitř tubusu dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon
Mimořádným zážitkem byl objev zařízení, kterému se říká – fantóm. Byl to mechanicko-elektrický předchůdce řídícího systému, který řídil otáčení kopule. Dalo by se to popsat jako miniaturní dalekohled ukrytý v „kleci” s množstvím spínačů a synchronizovaný soustavou selsynů (elektrická hřídel) s pohybem velkého dalekohledu. Jakmile model dalekohledu najel na některý ze spínačů, tak se kopule pohnula. Na Mount Wilsonu takové zařízení funguje do dnešních dnů. Už 100 let!

Fantom - historické zařízení, které ovládalo pohyb kopule. Autor: Petr Kačer
Fantom - historické zařízení, které ovládalo pohyb kopule.
Autor: Petr Kačer

Jen lituji toho, že jsem si fantoma nemohl vzít sebou do letadla. Byl příliš rozměrný a do kufru by se nevešel. V Muzeu Vojtěcha Šafaříka v Ondřejově by se jistě dobře vyjímal.

Původní ovládací panel paralaktické montáže dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Původní ovládací panel paralaktické montáže dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon

Krycí clona vstupní apertury dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu observatoře Shamakhy Autor: Zdeněk Bardon
Krycí clona vstupní apertury dvoumetrového (průměr zrcadla) dalekohledu observatoře Shamakhy
Autor: Zdeněk Bardon

Celkový pohled do kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán Autor: Zdeněk Bardon
Celkový pohled do kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán
Autor: Zdeněk Bardon

Kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán Autor: Zdeněk Bardon
Kopule dvoumetrového dalekohledu observatoře Shamakhy, Ázerbájdžán
Autor: Zdeněk Bardon

Příště: Perkův dalekohled




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel
  17. Katedrála astronomie
  18. Dalekohled programu Apollo
  19. SkyCenter na Mount Lemmon
  20. John F. Kennedy a americký Stonehenge
  21. Dalekohledy města andělů
  22. Modré oko
  23. William Herschel Telescope
  24. Legenda československé astronomie
  25. Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem (www.bardon.cz) a jen za několik málo let oslaví půl století pod oblohou. Jeho vášeň k astronomii odstartovala kometa Kohoutek v roce 1973. Záhy navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se několikrát zúčastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo jakousi koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře. Tak krátký příklad za všechny: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), observatoř OGS na Tenerife (ESA) a Dánský 1,54 m dalekohled na observatoři ESO, La Silla v Chile.

Je „otcem“ zakladatelem a současným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM), také členem několika astronomických organizací: Mezinárodní astronomická unie (čestný člen), Česká astronomická společnost (ČAS), Slovenský zväz astronómov (SZA) a profesionální Evropské astronomické unie (EAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř Zdeňkovi udělila čestný titul ESO Photo Ambassador. Také je autorem knihy: Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA.

Štítky: Zdeněk Bardon


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »