William Herschel Telescope

Vlastníkem je univerzita v Kodani, stejně jako  Dánského 1,54 metrového dalekohledu na La Silla v Chile. Specialitou jsou detektory MAGIC pozorující Čerenkovovo záření. Připomínají velké včelí plástve, přičemž největší z nich má průměr 23 metrů. Tyto přístroje sice vypadají jako dalekohledy, ale ve skutečnosti to jsou detektory a nemají žádné kopule. Jejich neobvyklé vzezření je velmi oblíbeným cílem fotografů. V tomto dílu se budu věnovat dalekohledu - William Herschel telescope (WHT) s instalovaným zrcadlem průměru 4,2 metru. Tento přístroj byl na žebříčku dalekohledů světa roku 1987 třetí největší. Jeho Alt-azimutální montáž vyrobila britská firma Grubb Parsons a váží neuvěřitelných 183 tun. Pro společnost Grubb Parsons to byl zároveň poslední stroj, který dokončila. Britská firma stejně jako divize dalekohledů německého Zeissu zanikla. Možná i v důsledku konce zlatého věku astronomie.
Neuvěřitelný příběh rekonstrukce WHT započal se stavbou BlueEye (viz předchozí díl), protože kdo zvládne záludnosti řízení motorů „direct drive” spolu s Alt-Az montáží, má šanci se pustit i do podstatně větších přístrojů.

Celou budovu dalekohledu WHT jsme s kolegou důkladně prozkoumali od sklepa po půdu. Vlezli jsme i do útrob montáže, kudy vede veškerá kabeláž s množstvím trubek. Jednou z důležitých bezpečnostních vlastností automatizace je hlídání zkrutu kabelů. Obvykle je povolen maximální úhel 540° otočení montáže v azimutu a pak … pak se kabely přetrhnou. To by byla katastrofa, protože jich jsou stovky. A protože je otočka větší než 360°, koncové spínače to nevyřeší. Je to dost sofistikovaný systém hlídající polohu, který se musí už při zadání souřadnic rozhodnout, na kterou stranu s montáží najede, aby “zbylo” dost místa pro následné pozorování. A přidám ještě jednu elektrikářskou zajímavost. Hlavní vypínač je samozřejmě pouze jeden. V ovládací páce je mnoho otvorů, jakož i v pevném protikusu. Pro představu - jako petlice na české králíkárně. Každý technik, který má v úmyslu pracovat na zařízení dalekohledu, si vezme jeden z visacích zámků zavěšených na centrální desce a jeho prostrčením skrze otvory vypínač mechanicky zablokuje. Systém nelze spustit, protože zámek má pouze jeden klíč. Během pracovního dne tam přibývají a ubývají visací zámky a jejich počet koresponduje s počtem techniků pracujících v kopuli. Je to jednoduchý, ale promyšlený bezpečnostní systém. Konstrukce dalekohledu je tak rozměrná, že možnost nechtěného rozmačkání člověka je naprosto reálná. To samozřejmě nechce nikdo dopustit. A až zámky z vypínače zmizí úplně, může se pozorovat. Je to signalizace, že na dalekohledu už nikdo nepracuje.

Každý ”normální” dalekohled má samozřejmě okulár. V případě profesionálních přístrojů tomu tak není, ale WHT má v ohnisku zrcadlového systému dvě rozměrné místnosti, do kterých se pohodlně vejde několik lidí. Takže čistě teoreticky, kdyby byl okulár instalován, pozorovatel by se vozil spolu s dalekohledem. Tak velké to všechno je.
Vědecké přístrojové vybavení je velmi rozmanité. Hlavní jsou spektrograf a tekutým dusíkem chlazená CCD kamera. Také se zde zkoušejí prototypy přístrojů, které budou v blízké budoucnosti instalovány na největším dalekohledu světa s průměrem segmentového zrcadla 39 metrů. Extrémně velký dalekohled, zkráceně ELT (Extremely Large Telescope), se již buduje nedaleko observatoře Paranal v chilské poušti Atacama.Uplynuly dlouhé čtyři roky, než na WHT mohla zavlát česká vlajka. Samozřejmě na počest úspěšné instalace nového řídicího systému. To ovšem nebylo tak jednoduché. Zabralo to celých osmnáct měsíců, než parta inženýrů a techniků české firmy dokázala vyřešit všechny záludnosti instalace. Jedním z krutých parametrů zadání byla přesnost regulace motorů. Maximální odchylka nesměla být větší než 0,03 úhlové vteřiny. Jen podotýkám, že v desetinné čárce jsem se nezmýlil. Dopadlo to dobře a práci českých ručiček pochválili  úplně všichni.

Příště: Legenda Československé astronomie