Katedrála astronomie

Podobný typ dalekohledu používají myslivci, ale zdejší binokulár používá zrcadla o průměru 8,4 metrů a hned dvě vedle sebe! Pokud se spojí optický výkon obou zrcadel, tak je dosaženo ekvivalentu jednoho zrcadla o průměru 12 metrů!
Na provozu obřího stroje se podílejí čtyři skupiny univerzit. Na straně USA to jsou zejména Arizona State University, The Ohio State University a University of Minnesota. Za Evropu pak německý Max Planck Institute for Astronomy a italská Istituto Nazionale di Astrofisica. Ve skutečnosti je to daleko větší skupina a koho to zajímá, tak na stránkách LBT nalezne více informací.

První věcí, která skutečně zaujme je vlastní budova s kopulí. Ovšem pokud se hranatá „krabice” dá považovat za kopuli. Já myslím, že slušivější název může být něco jako sofistikovaný kryt. A je fakt obrovský. Jenom šíře jedné štěrbiny je neuvěřitelných 10 metrů. Podvozková kola, použitá z železničních vagonů, nesou celou váhu kopule, která se otáčí synchronně s dalekohledem. Pokud se „zapomenete” v kopuli při chodu dalekohledu, pak je tak trochu legrační nalézt východ, který neustále mění svoji polohu.

Dalekohled na první pohled připomíná „pivovar”, protože orientace v obrovském množství potrubí je relativně náročná, protože zde je velmi těžké pojmenovat něco jako tubus a montáž. Prostě dalekohled je integrován do montáže. Základem teleskopu je mamutí konstrukce ve tvaru písmene „T”. Na kratších stranách jsou uložena dvě zrcadla o průměru 8,417 metru, F/1,142. Tloušťka přední stěny skleněného kotouče je pouhých 28 milimetrů, celková hmotnost 16 tun a tloušťka „včelí plástve” 894 milimetrů. Soustava zrcadel pracuje v optické konfiguraci Gregory s výsledným f/15. Sekundární zrcadlo je samozřejmě součástí adaptivní optiky.

Zrcadla jsou samozřejmě produktem Laboratoře zrcadel v Tucsonu. Revoluční pojetí výroby uspoří značnou masu skla a tak jen pro srovnání - legendární Hale teleskop (1949) na Mount Palomaru s průměrem žebrovaného zrcadla průměru 508 centimetrů má hmotnost 14,5 tun.
Konstrukce otevřeného „tubusu” je umístěna Alt/Az montáži, který plave na hydrostatických ložiscích. A jsme opět u hydraulického oleje a řešení použité před mnoha desítkami roků. Ovšem zde, je to jinak. Tím myslím dvojitou kolébku ložisek na vertikálním zdvihu. Princip hydraulického lože jsem již několikrát popsal, ale tady je problém podstatně složitější, protože se využívají současně dvě ložiska a tak mimo nadnášení, se musí hydraulické axiální kleště postarat o to, aby dalekohled „nespadl” ze základní konstrukce azimutu.

Osobně jsem byl nadšený ze způsobu vyvažovaní složité konstrukce. To se provádí naprosto jednoduše a současně geniálně. Nemrznoucí kapalinou. Ta se přečerpává do malých nádrží integrovaných v konstrukci dalekohledu.
V roce 2017 celou horu zachvátil rozsáhlý požár. Oheň rozpoutal blesk. Shořela většina stromů v okolí observatoře VATT a LBT. Snad jen zázrakem hasičské letouny zachránily obě observatoře před totální zkázou.

Příště: Dalekohled programu Apollo