Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Česká stopa v astronomickém ráji

Česká stopa v astronomickém ráji

Observatoř ESO, La Silla v Chile ozářená Měsícem
Autor: Zdeněk Bardon

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VIII. Dříve než se pustím do povídání o dalekohledech v astronomickém ráji pouště Atacama, tak bych rád přiblížil Evropskou jižní observatoř (ESO) na La Silla v Chile.  Místo samotné je vzdálené asi 250 kilometrů od druhého nejstaršího města Chile La Sereny a přibližně 600 kilometrů od hlavního města Santiaga. Poušť Atacama je kromě arktických oblastí nejsušším místem naší planety a 300 jasných nocí v kalendářním roce byly nejspíše hlavní důvody pro výstavbu první observatoře ESO. V sedle hory La Silla (v češtině Židle) v nadmořské výšce 2 400 metrů se nachází komplex hvězdáren, který zahájil svá pozorování v letech 1960 - 1961.

Nejprve zde byly postaveny z dnešního pohledu malé přístroje s průměry zrcadel od 0,6 do 0,9 metru a postupně přibývaly další a další. Největší z místních dalekohledů jsou dva s rovnocenným průměrem zrcadla, ale o tom až v příštích dílech.
Na observatoři La Silla jsem byl už jedenáctkrát, ale úplně poprvé jsem přijel v roce 2009. Tehdy ještě existovalo navazující spojení bez přespání v Santiagu. Spočítal jsem čas nutný pro přemístění z mého domu až na observatoř a vyšlo mi „pekelných” 33 hodin. Nyní je nutné přespat v Santiagu a druhý den pokračovat do La Sereny. Poslední úsek s autobusem ESO. Pravdou je, že dostat se na La Silla není tak úplně jednoduché, protože návštěvník musí být uvedený na jmenném seznamu, který se kontroluje už na letišti v La Sereně.

Dráhy hvězd nad observatoří ESO, La Silla v Chile prozrazují polohu jižního nebeského pólu Autor: Zdeněk Bardon
Dráhy hvězd nad observatoří ESO, La Silla v Chile prozrazují polohu jižního nebeského pólu
Autor: Zdeněk Bardon
La Silla má opravdu velmi tmavou oblohu a můj první noční zážitek byl solidní ostudou, protože v značném množství u nás „neviditelných” hvězdiček jsem nemohl nalézt moje oblíbené souhvězdí Orion, které je na jižní polokouli „hlavou dolů”. Prostě fantastický pohled na dokonale černou oblohu. Kde se člověku stane, aby na vlastní oči viděl Mléčnou dráhu na horizontu a přitom rozeznával detaily? V každém případě je to místo, kde Mléčná dráha vrhá stín. Osobně můžu potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, ale pozorovatel se musí dostat na observatoř v období místní zimy, kdy je Slunce hluboko pod obzorem.

Celá observatoř ESO, La Silla v Chile při pohledu od vstupní brány Autor: Zdeněk Bardon
Celá observatoř ESO, La Silla v Chile při pohledu od vstupní brány
Autor: Zdeněk Bardon
Co je úplně nejsilnějším zážitkem, tedy hned po shlédnutí fantastického nočního nebe? Jednoznačně západy Slunce, které krajinu přemalují do podoby Marsu. Pamatuji si slova jednoho britského astronoma, který v hloučku pozorovatelů západu Slunce prohlásil: „Tak teď už vím, kde ty marsovské vozítka NASA vysadila”. To byl samozřejmě vtip, ale srozumitelně popisující úchvatnou scenérii.

Radioteleskop SEST těsně před západem Slunce. ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Radioteleskop SEST těsně před západem Slunce. ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon
Území observatoře je vlastně ostrovem civilizace uvnitř kamenité a ultra suché Atacamy. V blízkém okolí lze nalézt relativně značné množství petroglyfů (obraz na skále vytvořený v pravěku). Ovšem, není úplně snadné je „objevit” a to navzdory existující mapě. Značnou komplikací je monotónně vypadající terén pouště, který je naprosto neuvěřitelně matoucí. Téměř nic zde neroste a zlatem vyvažovanou věcí je voda. Pro dočasné obyvatele ostrova astronomie se dopravuje složitým systémem přečerpávacích stanic z několik kilometrů vzdáleného údolí. Zdroj životodárné kapaliny se nachází v okolí vstupní brány a tím pádem přibližně 1 200 metrů „hluboko” pod vrcholem La Silla. Mnohokrát mne napadlo, co asi tak a hlavně kde se napojí divoká zvířata, když se v těchto místech netvoří ani ranní rosa.

Divoké lamy pasoucí se na observatoři ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Divoké lamy pasoucí se na observatoři ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon
Místo astronomického ráje je dokonalé pro přístroje, ale relativně nehostinné pro lidi. Není vůbec žádnou výjimkou aby se hodnoty vlhkosti vzduchu pohybovaly na úrovni 2 - 5%. Hlavním „nepřítelem” je ostrý vítr a na La Silla fouká docela slušně. Hlavně na přelomu podzimu a zimy. Což je pro nás květen a červen. Moji kolegové při instalaci řídícího systému Dánského dalekohledu zažili vichr v nárazech 150 kilometrů za hodinu a hrozila evakuace observatoře. Koneckonců i zde platí striktní pravidla. Jedno z nich nařizuje, aby se návštěvníci po čtrnácti dnech strávených na observatoři zregenerovali na pobřeží v městě La Serena. Obvykle postačí víkend a ignorování tohoto nařízení znamená velké riziko zdravotních problémů. Další mluví o nebezpečí zásahu bleskem. Totiž v měsících leden a únor, kdy v Chile vrcholí léto, se můžou vytvářet bouřkové mraky, které produkují silné a nebezpečné blesky. Díky nízké vlhkosti se vše nabíjí značným statickým nábojem a v kombinaci s bouřkou vzniká dost nebezpečný koktejl. Osobně jsem byl několikrát svědkem tropických bouří běsnících někde v Argentině možná tak 400 kilometrů daleko. Přitom na La Silla byly vidět záblesky jako od fotografického blesku. Chci tím říci, že jde člověku mráz po zádech, když fotografuje pod tmavou oblohou plnou hvězd a každou chvíli se silně zableskne. Pak se neubrání pocitu - co když ten přísní „šlehne” do mě. 

Zodiakální světlo a silné airglow nad observatoří ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Zodiakální světlo a silné airglow nad observatoří ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon
Vzhledem k tomu, že celé Chile se nachází ve velmi silné seismické oblasti, tak samozřejmě i observatoř musí počítat se zemětřesením. Osobně jsem zažil několik malých otřesů a jelikož je v noci úplné ticho, tak člověk má pocit jakoby slyšel dunivý hluk projíždějícího vlaku. Pro případ silných otřesů platí další pravidlo. To říká, že je potřeba okamžitě opustit budovu a shromáždit se na místě k tomu určeném.
Na La Silla jsem potkal mnoho lidí, ale nesmazatelnou stopu ve mně zanechal český astronom Dr. Stanislav Štefl, který léta působil jak na La Silla, tak i na Paranalu. Bohužel Chile bylo Standovi osudné, když zde v roce 2014 tragicky zahynul. Byl to fajn člověk na kterého rád a s úctou vzpomínám.

Česká vlajka zavlála v roce 2012 na Dánském 1,54 m dalekohledu. ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Česká vlajka zavlála v roce 2012 na Dánském 1,54 m dalekohledu. ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon
Ještě malá poznámka o vlastenectví. Jsem velmi hrdý na to, že na observatoři La Silla poprvé v její historii zavlála česká vlajka, kterou jsme zde vyvěsili na počest rekonstrukce Dánského dalekohledu. Po dvou měsících jsem ji osobně přemístil do centrálního velínu, kde je dodnes.  Věříme, že další vlajka zavlaje ještě tento rok i na dalekohledu E152. Ale o tom až v dalších dílech seriálu.
Pro lepší představu a ještě lepší zážitek jsem připravil krátké video o cestě a pohybu na La Silla s názvem - Pojďme navštívit La Silla. 
Hezkou zábavu!

Mléčná dráha nad části observatoře ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Mléčná dráha nad části observatoře ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon

Mléčná dráha nad pouští Atacama ozářená zapadajícím Měsícem. Vlevo nahoře část parabolické antény radioteleskopu SEST. ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Mléčná dráha nad pouští Atacama ozářená zapadajícím Měsícem. Vlevo nahoře část parabolické antény radioteleskopu SEST. ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon

Komplex observatoří ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Komplex observatoří ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon

Dánská a česká vlajka na ochozu Dánského 1,54 m dalekohledu. ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Dánská a česká vlajka na ochozu Dánského 1,54 m dalekohledu. ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon

Radioteleskop SEST v záři zapadajícího Slunce. ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Radioteleskop SEST v záři zapadajícího Slunce. ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon

Starodávné petroglyfy v poušti Atacama. Observatoř ESO, La Silla, Chile Autor: Zdeněk Bardon
Starodávné petroglyfy v poušti Atacama. Observatoř ESO, La Silla, Chile
Autor: Zdeněk Bardon

Ubytovací komplex a starší část observatoře ESO, La Silla, Chile v záři zapadajícího Slunce Autor: Zdeněk Bardon
Ubytovací komplex a starší část observatoře ESO, La Silla, Chile v záři zapadajícího Slunce
Autor: Zdeněk Bardon


Příště: MPG 2,2 m na La Silla




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem (www.bardon.cz) a jen za několik málo let oslaví půl století pod oblohou. Jeho vášeň k astronomii odstartovala kometa Kohoutek v roce 1973. Záhy navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se několikrát zúčastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo jakousi koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře. Tak krátký příklad za všechny: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), observatoř OGS na Tenerife (ESA) a Dánský 1,54 m dalekohled na observatoři ESO, La Silla v Chile.

Je „otcem“ zakladatelem a současným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM), také členem několika astronomických organizací: Česká astronomická společnost (ČAS), Slovenský zväz astronómov (SZA) a profesionální Evropské astronomické unie (EAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř Zdeňkovi udělila čestný titul ESO Photo Ambassador. Také je autorem knihy: Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA.

Štítky: Zdeněk Bardon


20. vesmírný týden 2021

20. vesmírný týden 2021

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 5. do 23. 5. 2021. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko nad severozápadem Venuše a výše slábnoucí Merkur, který bude v pondělí v maximální elongaci. Nejvýše je večer Mars. Ráno jsou nad jihovýchodem Saturn a Jupiter. Aktivita Slunce je mírně zvýšená. Sledujeme průlet komety T2 Palomar kolem hvězdokupy M3. Čína zaznamenala na Marsu úspěšné dosednutí přistávacího modulu mise Tianwen-1. Kromě pravidelných startů družic Starlink můžeme zaznamenat také chystanou zásobovací misi k čínské orbitální stanici. Před šedesáti roky proletěla kolem Venuše jako mrtvé těleso sonda Veněra 1. Šlo o první průlet kolem jiné planety.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Rossete HST

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2021 obdržel snímek   „Rosetta HST“, jehož autorem je Peter Jurista ze Slovenska     Dubnové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. A my tu máme další její vítěznou fotografii. Čeká nás tedy snímek mlhoviny

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M57 Prstenec

Další informace »