Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Perkův dalekohled

Perkův dalekohled

Perkův dalekohled při pozorování v noci. Uprostřed štěrbiny je viditelná mlhovina Severní Amerika v souhvězdí Labutě.
Autor: Zdeněk Bardon

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl IV. Na Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově jsem přijel asi v roce 2005, kdy Perkův dalekohled ještě neměl současné jméno, ale byl to „jen” dvoumetr. Jakmile jsem vstoupil do kopule, tak mě jako technika doslova jedna věc „praštila do oči”. Drážky šroubů vnitřního opláštění kopule, lidově nuty, jsou všechny v jednom sklonu. Jak říkal můj strýc – aby to vypadalo. Obdobnými drobnostmi se firma ZEISS liší od těch ostatních. Prostě i po padesáti čtyřech letech je to stále perfektní.  Největší dalekohled České republiky je mojí srdeční záležitostí, protože bez této velmi náročné rekonstrukce elektronického řídícího systému by nebylo dalších. Navíc si osobně osahat úplně vše byla pro amatérského astronoma velká pocta.

Dalekohled byl předán do provozu v roce 1967 a tehdy patřil do první desítky největších dalekohledů světa. Jeho starší dvojče na observatoři Shamakhy, o kterém jsem psal v minulém díle, bylo už v provozu a tak další dalekohled z produkce firmy ZEISS spatřil světlo světa. Tehdy to bylo skutečné dvojče, ale v následujících letech ondřejovský dalekohled prošel několika mechanickými úpravami. Z dnešního pohledu to byl rozhodující moment, protože v současnosti je z hlediska mechaniky podobný dvoumetru na observatoři Terskol, který byl posledním z produkce společnosti ZEISS.

Deska výrobce Perkova dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Deska výrobce Perkova dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon
Parametry přístroje jsou notoricky známé a nemá smysl je opakovat stále dokola. Připomenu jen základní data zrcadla. Primární parabolické zrcadlo má průměr 208 centimetrů f/4,5 s hmotností 2,5 tuny. Od roku 2020 se využívá pouze primární ohnisko a světlo je vedeno optickým vláknem do Echelle spektrografu. Dnes je dalekohled součástí konzorcia PLATOSpec pod vedením lídra Dr. Petra Kabatha Ph.D. z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. O tomto konzorciu si povíme něco více v dílu o dalekohledu E152 na La Silla v Chile.

Kopule Perkova dalekohledu z ptačí perspektivy. Autor: Zdeněk Bardon
Kopule Perkova dalekohledu z ptačí perspektivy.
Autor: Zdeněk Bardon
Určitě každého napadne myšlenka, že dvoumetrové dalekohledy jsou naprosto stejné, takže postačí kopírovat jedno řešení na všechny ostatní. To by bylo fajn, ale není tomu tak. Každý jeden dalekohled je originál. Myslím z pohledu instalace řídícího systému, nebo měření či ovládání.
Jistou záludností bylo přesné měření polohy na obou osách. Původní systém využíval pouze jedno měření, které je založeno na třecím převodu. To má své výhody, ale i značná rizika. Takže v zájmu vysoké spolehlivosti a bezpečnosti nezbylo nic jiného, než instalovat další snímače. například, jedno speciální čidlo, které vytváří kalibrační bod. Něco jako bod nula. Řídící systém i během navádění neustále kontroluje několik měřících bodů a jakmile zaznamená rozdíl, dojde k automatické re-kalibraci.

Perkův dalekohled s pootevřenou štěrbinou Autor: Zdeněk Bardon
Perkův dalekohled s pootevřenou štěrbinou
Autor: Zdeněk Bardon
Fantastická „vychytávka” konstruktérů ZEISSu je magnetická spojka deklinační osy, která přepíná jednotlivé pohony v době nájezdu na souřadnice z hrubého na jemný pohon. Spojka slouží i jako bezpečnostní pojistka, protože kdyby tubus například narazil do překážky, se spojka prosmýkne. Pokud vezmete za horní hranu tubusu, tak byste spojku „utrhli” vlastní silou.
Jemný pohon deklinační osy představuje tangenciální rameno (kuličkový šroub), který se v době přejezdu automaticky zkalibruje do nulového bodu. Hlavní motor má příkon asi jen 1,5 kW a jemný jen 200 W. S jistou mírou nadsázky by se dalo prohlásit, že velký dalekohled pohání motorek  šicího stroje. Ovšem na pohyb dokonale vyváženého soustrojí s hmotností 86 tun to bohatě postačí.

Zrcadlo Perkova dalekohledu těsně před vložením do tubusu Autor: Zdeněk Bardon
Zrcadlo Perkova dalekohledu těsně před vložením do tubusu
Autor: Zdeněk Bardon
Pohon kopule s průměrem 21 metrů a hmotností 195 tun zabezpečují čtyři motory. Původní systém otáčení kopule doprovázel silný hluk vzdáleně připomínající posunování železničních vagónů. Po instalaci nového řešení s použitím frekvenčních měničů se kopule přesouvá rovnoměrně a naprosto potichu. 
Možná bude zajímavost uvést, že řídící systém dalekohledu instalovaný v roce 2007 se v průmyslu běžně používá například v cukrovarech. Koneckonců zakladatel hvězdárny v Ondřejově také vyráběl zařízení pro cukrovary, takže možná je v tom „souvislost”.
Výsledek instalace nové průmyslové elektroniky lze zjednodušeně popsat asi takto – bez zapnutých korekcí je přesnost nájezdu dalekohledu na souřadnice 5 úhlových minut a po aktivaci 7 také úhlových, ale vteřin. Nyní v kopuli pozorovatele už nenajdete, protože se vše ovládá na dálku.
Uvnitř tubusu Perkova Dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Uvnitř tubusu Perkova Dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon

Modernizovaný dalekohled se v roce 2007 předával do provozu u příležitosti jeho čtyřicátých narozenin. Doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc., dr. h. c., který byl autorem a realizátorem myšlenky stavby dvoumetru po shlédnutí chodu zrekonstruovaného dalekohledu prohlásil: „Kluci, funguje to zase jako za ZEISSe”. Nikdy na tato slova nezapomenu, protože větší pochvaly jsme se nemohli dočkat.

Zrcadlo Perkova dalekohledu zespodu Autor: Zdeněk Bardon
Zrcadlo Perkova dalekohledu zespodu
Autor: Zdeněk Bardon

Panorama Mléčné dráhy nad kopulí Perkova dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Panorama Mléčné dráhy nad kopulí Perkova dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon

Šnekové kolo Perkova dalekohledu Autor: Zdeněk Bardon
Šnekové kolo Perkova dalekohledu
Autor: Zdeněk Bardon

Slavnostní shromáždění u příležitosti pojmenování dvoumetrového dalekohledu na Perkův dalekohled. Autor: Zdeněk Bardon
Slavnostní shromáždění u příležitosti pojmenování dvoumetrového dalekohledu na Perkův dalekohled.
Autor: Zdeněk Bardon

Příště: Dvoumetr a medvědi na Rozhenu




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel
  17. Katedrála astronomie
  18. Dalekohled programu Apollo
  19. SkyCenter na Mount Lemmon
  20. John F. Kennedy a americký Stonehenge
  21. Dalekohledy města andělů
  22. Modré oko
  23. William Herschel Telescope
  24. Legenda československé astronomie
  25. Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

 

 

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).

Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.

Štítky: Perkův dalekohled, Zdeněk Bardon


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »