Pokračování besedy o Slunci s prof. Petrem Heinzelem se bude dotýkat nejprve neutrin, které produkují sluneční aktivity. Jak a kde to vše začínalo? Hlavním tématem ale bude sluneční atmosféra. Fotosféra, chromosféra a sluneční koróna mají své projevy, známé i zatím neobjasněné. Které to jsou?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XVI. V tomto dílu budeme pokračovat nahlédnutím do amerického astronomického ráje v Arizoně. Podíváme se na vrchol hory Mount Graham. Z města Tucson je to po dálnici s označením I10 asi jen 200 kilomerů, což je přibližně 3,5 hodiny jízdy, než je dosaženo vrcholu hory Mount Graham v nadmořské výšce 3 290 metrů.
Prof. Petr Heinzel je emeritním ředitelem Astronomického ústavu Akademie věd ČR a současným předsedou České astronomické společnost. Jeho specializací je zkoumání Slunce.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XV. V tomto dílu se podíváme do USA, konkrétně do Arizony a města Tucson. Tentokrát se budu věnovat astronomickým zrcadlům. Patřím do generace, která si své astronomické přístroje musela vyrábět svépomocí. Broušení zrcadel a výroba dalekohledů na koleně bylo běžné. Legendární časopis Říše hvězd přinášel bezpočet návodů a instrukcí, jak si poradit s náročnou výrobou v domácích podmínkách. Samozřejmě i já jsem se pokoušel vybrousit zrcadlo „obřích” rozměrů z víčka od zavařovačky. Výsledkem nesmírného snažení asi 300 pracovních hodin bylo všechno možné, jenom ne funkční zrcadlo. Jindřich Zeman mi někdy v roce 1975 napsal: „Vážený kolego, až to jedenácté bude dobré”. A tak jsem broušení zrcadel nadobro opustil.
V prvním díle roku 2021 budeme pokračovat v besedě s biofyzikem RNDr. Vladimírem Kopeckým Jr. o astrobiologii.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XIV. Na observatoři ESO, La Silla v Chile ještě zůstaneme v posledním zastavení. Švýcarský 1,2m dalekohled Leonhard Euler na La Silla byl postaven v roce 1998 a je provozován Ženevskou observatoří na Université de Genève (Švýcarsko). Byl pojmenován na počest slavného švýcarského matematika Leonharda Eulera (1707–83). Uzavřený tubus dalekohledu obsahuje zrcadlo o průměru 1,2 metru z materiálu ZeroDur a sekundární zrcadlo o průměru 0,3 metru v optické konfiguraci Ritchey-Chrétien.
V posledním letošním díle pořadu Hlubinami vesmíru bude RNDr. Vladimír Kopecký Jr., PhD. biofyzik z Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy a šéfredaktor časopisu Astropis poodhalovat obor, který se stává stále aktuálnějším a přitažlivějším.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XIII. Na observatoři ESO, La Silla v Chile ještě zůstaneme, protože nelze nevzpomenout revoluční observatoř pojmenovanou - New Technology Telescope (NTT). Stavba a hlavně konstrukce dalekohledu byla průlomem v oblasti designu teleskopů. Observatoř byla slavnostně otevřena v roce 1989, ale jen rok před tím, dne 13. června 1988 společnost ZEISS dokončila zrcadlo o průměru 3,58 metru s tloušťkou 240 milimetrů a světu představila první aktivní optiku, vyvinutou ESO (adaptivní optika je něco jiného).
V posledním přehledu nejvýznamnějších astronomických objevů roku minulého bude RNDr. Jiří Grygar, CSc. hovořit o hlubokém vesmíru. Nejprve se zastaví u budoucího přiblížení galaxie M 31 v Andromedě k naší Mléčné dráze. Jaké jsou nové poznatky, které přinesla především družice Gaia, o této předpokládané události?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XII. Na observatoři La Silla v chilské poušti Atacama, která patří pod křídla Evropské jižní observatoře (ESO), je samostatných hvězdáren relativně mnoho. Jednou z nich již léta opuštěná budova dalekohledu E152. Tato pětipatrová observatoř s velkou kopulí na samém vrcholu byla kdysi „vlajkovou lodí” ESO s množstvím kanceláří, optických laboratoří a samotného dalekohledu. Konstrukce E152 je dvojčetem identického stroje, který se nachází ve francouzské Observatoire de Haute-Provence a byl vyroben francouzskou firmou REOSC.
V druhém díle Žní objevů 2019 bude dr. Jiří Grygar, astrofyzik z Fyzikálního ústavu AV ČR, zaměřovat svou pozornost nejprve na objevy u Saturnu – nové měsíce? Překvapivé dráhy i rotace!
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XI. Observatoř ESO, La Silla v Chile ještě neopustíme, protože nelze vynechat dalekohled ESO 3,6. Rozměrná 30 metrů vysoká válcová budova s velkou kopulí o průměru 30 metrů je dominantou sedla hory La Silla (2 400 m), protože je umístěná na nejvyšším místě a zářivé bílá kopule je viditelná už i z dálnice. K dalekohledu samotnému se lze dostat po silnici, která jako šroubovice obepíná skalnatý vrchol na kterém byla budova postavena. Cestou si lze všimnou do skály zapuštěné rozvodny a výkonových zdrojů. To má svůj racionální důvod, a tím je odvod odpadního tepla mimo zorné pole dalekohledu.
Je již tradicí, že se po letních měsících setkáváme u Žní objevů roku minulého. Jejím autorem je RNDr. Jiří Grygar již 54 let! Rok 2019 byl ve znamení 50. let od prvních kroků člověka na Měsíci. I my si tento významný počin lidstva připomeneme – snad lidé, kteří neznají tuto událost podrobně, poznají v originálním záběru slavná slova prvního člověka na Měsíci: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo“.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl X. Na Evropské jižní observatoři (ESO) na La Silla v Chile zahájil v roce 1978 pozorování Dánský 1,54 metrový dalekohled, který se oficiálně označuje jako DK154, a něm bude tento díl. Když jsem na observatoř La Silla jsem přijel poprvé, hned jsem se do tohoto astronomického ráje zamiloval. Cílem návštěvy byla technická prohlídka dalekohledu, kterému již dosluhoval řídící systém. Dánský dalekohled je takzvaný národní dalekohled. To znamená, že je sice součástí ESO, ale ve vlastnictví Niels Bohr Institute v Kodani. O stavbu slavného teleskopu se zasloužil dánský astronom Johannes Andersen, který byl mimo jiné v letech 1997 - 2000 generálním tajemníkem Mezinárodní astronomické unie (IAU).
V druhém díle s předsedkyní Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti se zaměříme na samotnou sekci. Co nyní pozoruje, jaké jsou její konkrétní výsledky? Čím disponuje a jaké má sekce vize do budoucna?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl IX. Observatoř La Silla v chilské poušti Atacama, která patří pod křídla Evropské jižní observatoře (ESO), jsem představil v úvodním povídáním předchozího dílu. Nyní se podíváme do útrob dalekohledu MPG/ESO 2,2 metru. Zkratka MPG vychází z německého Max Planck Gesellschaft. Teleskop byl zkonstruován Astronomickým institutem Maxe Plancka (Heidelberg, Německo) a vyroben společností ZEISS. Původně měl být umístěn v Africe, ale v roce 1983 byl instalován na La Silla.
S Mgr. Kateřinou Hoňkovou, předsedkyní Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti, budeme besedovat o nádherných a zajímavých hvězdách. Proč jsou proměnné? Jaké to jsou hvězdy a jak je naši „proměnáři“ pozorují?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VIII. Dříve než se pustím do povídání o dalekohledech v astronomickém ráji pouště Atacama, tak bych rád přiblížil Evropskou jižní observatoř (ESO) na La Silla v Chile. Místo samotné je vzdálené asi 250 kilometrů od druhého nejstaršího města Chile La Sereny a přibližně 600 kilometrů od hlavního města Santiaga. Poušť Atacama je kromě arktických oblastí nejsušším místem naší planety a 300 jasných nocí v kalendářním roce byly nejspíše hlavní důvody pro výstavbu první observatoře ESO. V sedle hory La Silla (v češtině Židle) v nadmořské výšce 2 400 metrů se nachází komplex hvězdáren, který zahájil svá pozorování v letech 1960 - 1961.
V druhém díle pořadu Hlubinami vesmíru s Mgr. Ondřejem Pejchou, Ph.D., pracovníkem Ústavu teoretické fyziky MFF University Karlovy, vás zveme k pokračování besedy o kataklyzmatických dějích ve vesmíru. Co bude konkrétně tématem? Zaměříme se na výbuchy supernov, jejich pozůstatků i na život dvojhvězd, u nichž dochází ke vzájemnému ovlivňování. Jaké jsou programy sledující nejen tyto jevy?
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VII. Observatoř s oficiálním názvem – ESA Optical Ground Station (OGS) na španělském ostrově Tenerife není jen „obyčejná” hvězdárna, ale laserová stanice ve vlastnictví Evropské kosmické agentury (ESA). Špičkové vědecké pracoviště je zároveň součástí komplexu Teide observatory - španělsky Observatorio del Teide a leží v nadmořské výšce 2 390 metrů v těsném sousedství nejvyšší hory Španělského království Pico de Teide (3718 m n. m.). A jsme opět u firmy ZEISS, která vyrobila úplně poslední dalekohled o průměru 1 metr s originálním pojmenováním 1 m RCC ZEISS. Zajímavá je jeho pouť mezi národy. Totiž, tento dalekohled byl původně vlastnictvím SSSR a nebyl nikdy instalován. Nakonec jej koupila ESA a následně byl postaven na ostrově Tenerife.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
