Lovec exoplanet

Uvnitř kopule je dalekohled s průměrem zrcadla 3,6 metru na skutečné obří vidlicové paralaktické montáži. Dalekohled zahájil svá pozorování v roce 1977. Jako v mnoha dalších případech má i tento dalekohled svoje (téměř) dvojče, které je zároveň největším dalekohledem kontinentální Evropy. Stojí na španělské observatoři Calar Alto Observatory (CAHA). Oba dalekohledy vyrobila společnost ZEISS. Možná pro mladší generaci bude zajímavá informace, že před rokem 1989 existovaly dvě společnosti ZEISS. Ve východním, tehdy socialistickém Německu, to byla společnost Carl Zeiss Jena a v západním, kapitalistickém - ZEISS West v Oberkochenu. Po roce 1995 se opět znovu spojily do jedné značky ZEISS, která byla založena již v roce 1846.

Tubus dalekohledu obsahuje hlavní zrcadlo o průměru 3,58 metru a plochou 8,6 čtverečních metrů (m²). Dalekohled může používat tři různé ohniskové vzdálenosti v závislosti na použití několika sekundárních zrcadel. Rád bych se pozastavil u systému mechanických podpěr (vyvažování) hlavního zrcadla. To je relativně komplikovaný, ale v minulosti velmi používaný systém využívající závaží a páky. V podstatě jde o to, aby při jakémkoliv náklonu dalekohledu se hlavní zrcadlo (vlnoplocha) neprohýbala a neměla svůj tvar. U moderních dalekohledů se používá už pneumaticko-elektronický systém aktuátorů, ale k tomu se dostaneme v dílu o Large Binocular Telescope, (LBT).

Paralaktická vidlicová montáž je skutečně obří a s velkou pravděpodobností poslední svého druhu. Tím myslím výrobní náročnost a značnou hmotnost jednotlivých dílů. Hydraulický olejový systém nadnášející obě osy jsem již popisoval v několika minulých dílech a nemá smysl jej opakovat. Technickou zajímavostí je samotná kopule. Respektive její štěrbina. Není to klasická štěrbina, která se otevírá do stran, ale po jednotlivých segmentech se poskládá tak, aby vytvořila dostatečný průřez k pozorování. To není samoúčelné. Jedním z důvodů je hmotnost, ale i ochrana dalekohledu proti větru a tím omezení turbulencí. Na doprovodných snímcích je součástí velké kopule i druhá, mnohem menší. Otázka zní - co je uvnitř? Nyní je malá kopule prázdná, ale před instalací HARPSu byl zde dalekohled CAT (Coude Auxiliary Telescope) o průměru 1,4 metru a spektrograf. Bohužel existují nějaké dohady kam byl dalekohled přemístěn, ale to bych se pouštěl na tenký led dohadů.

V podzemí observatoře je instalován lovec exoplanet. Není to nic jiného než špičkový echellé spektrograf The High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher (HARPS), kterému se přezdívá - lovec exoplanet. 
Spektrograf má na svém kontě již značné množství objevených exoplanet a o jedné bych se rád zmínil. V roce 2012 dalekohled ESO3,6 a spektrograf HARPS objevil exoplanetu Proxima Cen b u hvězdy Proxima v souhvězdí Centaura. Proxima Centauri, a pro pořádek někdy bývá označena také jako alfa Centauri C, je náš nejbližší hvězdný soused. Je vzdálená „pouhých“ 4,23 světelných let. Nebo lidštěji - přibližně 40 trilionů kilometrů. Proxima Centauri je červený trpaslík spektrální třídy M a patří ke hlavní posloupnosti hvězd v Hertzsprung-Russellově diagramu. Její hmotnost je jen 12,3 % našeho Slunce s průměrem přibližně 1,7 násobku Jupitera. Má efektivní teplotu pouze kolem 3 050 kelvinů, svítivost 0,15 procenta sluneční záře a kolem své osy se otočí přibližně jednou za 83 dní. Obíhá okolo hvězdného systému Cen AB jednou za 500 tisíc roků po výstřední dráze a její věk je podobný našemu Slunci. To znamená asi 4,85 miliardy let. Za naší nejbližší hvězdu se považuje od roku 1917. Pro úplnost je nutné uvést, že je to proměnná hvězda s označením V 645 Cen a její jasnost je +11 magnitudy.

Vzhledem k tomu, že není možné ze severní polokoule pozorovat systém Alpha Centauri, tak přikládám ilustrační snímek všech našich tří nejbližších sousedů, které jsem vyfotografoval na observatoře La Silla. Tento snímek (bez označení) posloužil NASA jako průvodní snímek vědeckého článku rentgenového dalekohledu Chandra.
Dalekohled se ovládá vzdáleně z „centrálního velínu” a v kopuli samotné nikdo není. Tak jedna úsměvná perlička na závěr. Jednou jsem byl svědkem ochromení provozu dalekohledu na několik hodin. Jak se později ukázalo, tak za celou havárií byla malá myška, která překousala ethernetový kabel vedoucí do řídícího centra.

Příště: Znovuzrození dalekohledu E152