Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Porodnice zrcadel

Porodnice zrcadel

Detailní snímek hlavy leštícího stroje zrcadla pro dalekohled LSST. Tucson, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XV. V tomto dílu se podíváme do USA, konkrétně do Arizony a města Tucson. Tentokrát se budu věnovat astronomickým zrcadlům. Patřím do generace, která si své astronomické přístroje musela vyrábět svépomocí. Broušení zrcadel a výroba dalekohledů na koleně bylo běžné. Legendární časopis Říše hvězd přinášel bezpočet návodů a instrukcí, jak si poradit s náročnou výrobou v domácích podmínkách. Samozřejmě i já jsem se pokoušel vybrousit zrcadlo „obřích” rozměrů z víčka od zavařovačky. Výsledkem nesmírného snažení asi 300 pracovních hodin bylo všechno možné, jenom ne funkční zrcadlo. Jindřich Zeman mi někdy v roce 1975 napsal: „Vážený kolego, až to jedenácté bude dobré”. A tak jsem broušení  zrcadel nadobro opustil.

Touto historkou jsem pobavil ředitelku Laboratoře zrcadel v Tucsonu, kde vznikají jednolitá zrcadla o průměru 8,4 metru! Navštívit toto místo, byla pro mne velká pocta a celoživotním zážitkem zároveň.
Laboratoř zrcadel nyní přejmenovaná na The Richard F. Caris Mirror Lab nalezneme pod stadionem Divokých koček (The Arizona Wildcats). Je to velmi chytré využití prázdného prostoru pod tribunou stadionu. Uvnitř hranaté budovy se nachází špičková laboratoř, protože právě zde se rodí největší jednolitá zrcadla na světě. Jak vznikají skleněné „oči” dalekohledů o průměru 8,4 metru? Odpověď je překvapivě snadná. V elektrické rotační peci.

Rotační elektrická pec. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Rotační elektrická pec. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Celý proces začíná sestavením negativní formy. Hlavními složkami jsou válcová vana, která nastavuje vnější tvar a hexagonální jádra z oxidu hlinitého a křemene. Zjednodušeně, je to materiál podobný opláštění raketoplánu. Jádra budoucích komor žebrovaného zrcadla se přišroubují k formě šrouby z uhlíkových vláken. Jedna po druhé až vznikne základ struktury včelí plástve. Dovnitř formy se doslova nasype hrubá drť borosilikátového skla s nízkou roztažností E6 vyráběného společností Ohara Corporation v Japonsku. 

Detail formy zrcadla. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Detail formy zrcadla. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Množství je samozřejmě pečlivě odvážené a sklo musí být sterilně čisté. Pak se forma zaklopí. Za neustálého otáčení se postupně zahřívá. Po několika týdnech vznikne tavenina (1180° C) a díky neustálému otáčení i ideální rotační paraboloid. Pak se proces ohřevu pomalu obrátí. To znamená nastává dlouhý režim ochlazování. Jakmile je kotouč skla vychlazený, pec se otevře a speciálním lepidlem (silikonová pryž) se přilepí 36 ocelových podložek držáku. Odlitek kotouče vytáhne mostový jeřáb z formy a vloží se do připraveného držáku. V tuto chvíli jsou komory budoucího zrcadla zaplněny pěnou křemičité hmoty. Tedy zbytky původní formy. Odstraní se obyčejnou zahradní vysokotlakou „wapkou”. Vodní paprsek rozbije křehkou hmotu a vyplaví ji z komor skleněného kotouče. Očištěný polotovar s tloušťkou stěn ne větší než 1,5 centimetru se vloží na podložku zrcadla, která již obsahuje pneumatické aktuátory. S touto velmi komplikovanou podložkou se kotouč už nebrousí, ale jen leští do výsledné vlnoplochy na velmi sofistikovaném obřím stroji. Přesný paraboloidní tvar je broušen pomocí dopřádacího nástroje impregnovaného částicemi diamantu na numericky řízené frézce. Tento postup zlepšuje přesnost povrchu na přibližně 50 mikronů. Konečný tvar povrchu se dosáhne leštěním pomocí velmi jemné lešticí směsi s přesností lepší než 25 nanometrů. Kontrolu a měření tvaru vlnoplochy zajišťuje interferometr, který je v těsném sousedství leštícího stroje. O celý proces náročného dokončování výroby mamutího skleněného oka se starají počítače. Výsledkem je tvar paraboly s chybou ne větší než 1/25 vlnové délky světla. Pro typické modré světlo to znamená povrchovou přesnost řádově 15-20 nanometrů. A až se zrcadlo doleští, je v podstatě další obří dalekohled je na světě. Gigantické, velmi lehké a vyrobené v relativně krátké době.

Původní označení Laboratoře zrcadel. Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Původní označení Laboratoře zrcadel. Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Po vyleštění předního povrchu zrcadla se použije sada 36 vakuových podložek a za pomocí podtlaku je skleněný disk přemístěn do přepravního boxu. Toto vakuové zvedací zařízení se používá i k zvedání a vytahování zrcadla z dalekohledu.Fantastická technologie, protože kdyby se zrcadlo vyrábělo klasickou poválečnou technologií, tak by výroba zabrala možná i deset let. Metoda rotační pece a voštinového zrcadla zkrátí proces na cca 1,5 roku! Měl jsem velké štěstí, protože v době mojí návštěvy se dokončovalo zrcadlo dalekohledu Large Synoptic Survey Telescope (LSST), česky - Velký celooblohový dalekohled. Tento hledač potenciálně nebezpečných asteroidů bude v provozu někdy v roce 2023. Observatoř se nyní jmenuje Vera C. Rubin Observatory a leží na hoře Cerro Pachón v Chile. Přibližně 100 kilometrů na východ od chilského města La Serena. Primární zrcadlo o průměru 8,4 metru s plochou tenisového dvorce je základem tak trochu „podivného” dalekohledu, který spíše připomíná „tlustý hokejový puk”, než klasický dalekohled. Ultra krátký tubus dalekohledu je přizpůsoben krátké ohniskové vzdálenosti - pouhých 10.31 m. To znamená neskutečnou světelnost f/1,18!

Leštění zrcadla dalekohledu LSST (průměr 8,4 m). Tucson, USA Autor: Zdeněk Bardon
Leštění zrcadla dalekohledu LSST (průměr 8,4 m). Tucson, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Zmenšený model průřezu voštinového zrcadla- Tucson, USA Autor: Zdeněk Bardon
Zmenšený model průřezu voštinového zrcadla- Tucson, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Laboratoř zrcadel pod stadionem Divokých koček. Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Laboratoř zrcadel pod stadionem Divokých koček. Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon


Příště: Vatikánský dalekohled




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel
  17. Katedrála astronomie
  18. Dalekohled programu Apollo
  19. SkyCenter na Mount Lemmon
  20. John F. Kennedy a americký Stonehenge
  21. Dalekohledy města andělů
  22. Modré oko
  23. William Herschel Telescope
  24. Legenda československé astronomie
  25. Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

 

 

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).

Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.

Štítky: Zdeněk Bardon


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »