Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Porodnice zrcadel

Porodnice zrcadel

Detailní snímek hlavy leštícího stroje zrcadla pro dalekohled LSST. Tucson, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XV. V tomto dílu se podíváme do USA, konkrétně do Arizony a města Tucson. Tentokrát se budu věnovat astronomickým zrcadlům. Patřím do generace, která si své astronomické přístroje musela vyrábět svépomocí. Broušení zrcadel a výroba dalekohledů na koleně bylo běžné. Legendární časopis Říše hvězd přinášel bezpočet návodů a instrukcí, jak si poradit s náročnou výrobou v domácích podmínkách. Samozřejmě i já jsem se pokoušel vybrousit zrcadlo „obřích” rozměrů z víčka od zavařovačky. Výsledkem nesmírného snažení asi 300 pracovních hodin bylo všechno možné, jenom ne funkční zrcadlo. Jindřich Zeman mi někdy v roce 1975 napsal: „Vážený kolego, až to jedenácté bude dobré”. A tak jsem broušení  zrcadel nadobro opustil.

Touto historkou jsem pobavil ředitelku Laboratoře zrcadel v Tucsonu, kde vznikají jednolitá zrcadla o průměru 8,4 metru! Navštívit toto místo, byla pro mne velká pocta a celoživotním zážitkem zároveň.
Laboratoř zrcadel nyní přejmenovaná na The Richard F. Caris Mirror Lab nalezneme pod stadionem Divokých koček (The Arizona Wildcats). Je to velmi chytré využití prázdného prostoru pod tribunou stadionu. Uvnitř hranaté budovy se nachází špičková laboratoř, protože právě zde se rodí největší jednolitá zrcadla na světě. Jak vznikají skleněné „oči” dalekohledů o průměru 8,4 metru? Odpověď je překvapivě snadná. V elektrické rotační peci.

Rotační elektrická pec. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Rotační elektrická pec. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Celý proces začíná sestavením negativní formy. Hlavními složkami jsou válcová vana, která nastavuje vnější tvar a hexagonální jádra z oxidu hlinitého a křemene. Zjednodušeně, je to materiál podobný opláštění raketoplánu. Jádra budoucích komor žebrovaného zrcadla se přišroubují k formě šrouby z uhlíkových vláken. Jedna po druhé až vznikne základ struktury včelí plástve. Dovnitř formy se doslova nasype hrubá drť borosilikátového skla s nízkou roztažností E6 vyráběného společností Ohara Corporation v Japonsku. 

Detail formy zrcadla. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Detail formy zrcadla. Laboratoř zrcadel, Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Množství je samozřejmě pečlivě odvážené a sklo musí být sterilně čisté. Pak se forma zaklopí. Za neustálého otáčení se postupně zahřívá. Po několika týdnech vznikne tavenina (1180° C) a díky neustálému otáčení i ideální rotační paraboloid. Pak se proces ohřevu pomalu obrátí. To znamená nastává dlouhý režim ochlazování. Jakmile je kotouč skla vychlazený, pec se otevře a speciálním lepidlem (silikonová pryž) se přilepí 36 ocelových podložek držáku. Odlitek kotouče vytáhne mostový jeřáb z formy a vloží se do připraveného držáku. V tuto chvíli jsou komory budoucího zrcadla zaplněny pěnou křemičité hmoty. Tedy zbytky původní formy. Odstraní se obyčejnou zahradní vysokotlakou „wapkou”. Vodní paprsek rozbije křehkou hmotu a vyplaví ji z komor skleněného kotouče. Očištěný polotovar s tloušťkou stěn ne větší než 1,5 centimetru se vloží na podložku zrcadla, která již obsahuje pneumatické aktuátory. S touto velmi komplikovanou podložkou se kotouč už nebrousí, ale jen leští do výsledné vlnoplochy na velmi sofistikovaném obřím stroji. Přesný paraboloidní tvar je broušen pomocí dopřádacího nástroje impregnovaného částicemi diamantu na numericky řízené frézce. Tento postup zlepšuje přesnost povrchu na přibližně 50 mikronů. Konečný tvar povrchu se dosáhne leštěním pomocí velmi jemné lešticí směsi s přesností lepší než 25 nanometrů. Kontrolu a měření tvaru vlnoplochy zajišťuje interferometr, který je v těsném sousedství leštícího stroje. O celý proces náročného dokončování výroby mamutího skleněného oka se starají počítače. Výsledkem je tvar paraboly s chybou ne větší než 1/25 vlnové délky světla. Pro typické modré světlo to znamená povrchovou přesnost řádově 15-20 nanometrů. A až se zrcadlo doleští, je v podstatě další obří dalekohled je na světě. Gigantické, velmi lehké a vyrobené v relativně krátké době.

Původní označení Laboratoře zrcadel. Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Původní označení Laboratoře zrcadel. Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Po vyleštění předního povrchu zrcadla se použije sada 36 vakuových podložek a za pomocí podtlaku je skleněný disk přemístěn do přepravního boxu. Toto vakuové zvedací zařízení se používá i k zvedání a vytahování zrcadla z dalekohledu.Fantastická technologie, protože kdyby se zrcadlo vyrábělo klasickou poválečnou technologií, tak by výroba zabrala možná i deset let. Metoda rotační pece a voštinového zrcadla zkrátí proces na cca 1,5 roku! Měl jsem velké štěstí, protože v době mojí návštěvy se dokončovalo zrcadlo dalekohledu Large Synoptic Survey Telescope (LSST), česky - Velký celooblohový dalekohled. Tento hledač potenciálně nebezpečných asteroidů bude v provozu někdy v roce 2023. Observatoř se nyní jmenuje Vera C. Rubin Observatory a leží na hoře Cerro Pachón v Chile. Přibližně 100 kilometrů na východ od chilského města La Serena. Primární zrcadlo o průměru 8,4 metru s plochou tenisového dvorce je základem tak trochu „podivného” dalekohledu, který spíše připomíná „tlustý hokejový puk”, než klasický dalekohled. Ultra krátký tubus dalekohledu je přizpůsoben krátké ohniskové vzdálenosti - pouhých 10.31 m. To znamená neskutečnou světelnost f/1,18!

Leštění zrcadla dalekohledu LSST (průměr 8,4 m). Tucson, USA Autor: Zdeněk Bardon
Leštění zrcadla dalekohledu LSST (průměr 8,4 m). Tucson, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Zmenšený model průřezu voštinového zrcadla- Tucson, USA Autor: Zdeněk Bardon
Zmenšený model průřezu voštinového zrcadla- Tucson, USA
Autor: Zdeněk Bardon

Laboratoř zrcadel pod stadionem Divokých koček. Tucson, Arizona, USA Autor: Zdeněk Bardon
Laboratoř zrcadel pod stadionem Divokých koček. Tucson, Arizona, USA
Autor: Zdeněk Bardon


Příště: Vatikánský dalekohled




Seriál

  1. Observatoře očima bačkorového astronoma
  2. Dalekohled Dr. Luboše Kohoutka
  3. První dvoumetr
  4. Dvojče Perkova dalekohledu
  5. Perkův dalekohled
  6. Dalekohled a medvědi na Rozhenu
  7. Dvoumetr pod Elbrusem
  8. Laserová observatoř
  9. Česká stopa v astronomickém ráji
  10. Dalekohled MPG 2,2 m na La Silla
  11. Legenda astronomie - Dánský dalekohled
  12. Lovec exoplanet
  13. Znovuzrození E152
  14. Hranatá kopule dalekohledu NTT
  15. Dalekohled a čokoláda
  16. Porodnice zrcadel
  17. Katedrála astronomie
  18. Dalekohled programu Apollo
  19. SkyCenter na Mount Lemmon
  20. John F. Kennedy a americký Stonehenge
  21. Dalekohledy města andělů
  22. Modré oko
  23. William Herschel Telescope
  24. Legenda československé astronomie
  25. Český dalekohled E152 na La Silla v Chile „žije”!


O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

 

 

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).

Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.

Štítky: Zdeněk Bardon


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »