Legenda astronomie - Dánský dalekohled

Johannes byl můj přítel a na jeho jméno v průběhu seriálu ještě narazíme. Bohužel, Johannes před rokem (2020) odešel navždy blíže ke svým hvězdám a moc nám chybí.
DK154, jak vypovídá název, má instalované parabolické zrcadlo o průměru 1,54 metru. Sekundární zrcadlo má průměr 0,61 metru. Dalekohled je klasický Cassegrain a je umístěn na německé paralaktické montáži vyrobené britskou firmou Grubb–Parsons. Celá sestava má hmotnost přibližně 15 tun. První světlo dalekohled spatřil v roce 1978 a od té doby hostil velmi mnoho slavných jmen světa astronomie. Nejspíše z toho důvodu patří mezi nejznámější dalekohledy. Totiž, jakmile někde ve světě řeknete „Danish telescope”, tak všichni astronomové okamžitě vědí, co to znamená.

Drobnou záludností je velikost kopule, která se opakuje na několika dalších observatořích. S jistou nadsázkou by se to dalo popsat jako - velký dalekohled v malé kopuli. To znamená, že elektronický systém musí pečlivě vymezit prostor bezpečného nájezdu a „nepustit” dalekohled přes omezení horizontu. Původní systém toto neuměl, a tak na římse obepínající dalekohled je několik „zářezů” i s podpisy astronomů, kteří se k drobné kolizi v minulosti přiznali.

Šneková kola montáže jsou mazaná tlakovým olejem a modul ozubení je relativně jemný. Myslím tím oproti montážím z provenience firmy ZEISS. Vůle šnekového soustrojí eliminují ocelová lana se závažím umístěná v dutině nosného pilíře. Je nutné podotknout, že observatoř se nachází v seismicky činné oblasti. Železo-betonový pilíř nesoucí celou hmotnost dalekohledu je vymyšlen s důkladností sobě samou. Prakticky je to tak, že seismická vlna sice dalekohled mírně „rozhodí”, ale po chvilce se vše vrátí na své původní místo a nedojde k deformaci nastavení.

Hlavním astronomickým přístrojem je tekutým dusíkem chlazená CCD kamera, která byla zcela nedávno modernizována. Drobnou zajímavostí jsou instalované větráky na venkovní hraně zrcadla. Jsou tam proto, aby proud vzduchu odfoukl vrstvičku vzduchového polštáře nad odraznou plochou zrcadla. Dle informací dánských techniků je důvodem lepší kvalita obrazu.

Na doprovodných snímcích je viditelná tak trochu zvláštnost v podobě množství oken, které jsou umístěné pod hranou kopule. Okna slouží k temperování prostoru kopule a dalekohledu před začátkem pozorování. Hovorově se tomu říká „větrání sukýnek”. Samozřejmě kritickým parametrem určujícím otevření či uzavření je hodnota rychlosti větru a na La Silla opravdu dost fouká. Na druhou stranu lze okna uzavřít po sekcích tak, aby ostrý vítr „nepodfoukl” kopuli.
V době naší návštěvy jsme zaznamenali jeden kuriózní objev, který by nejspíše nepotěšil děvčata. Na procesoru původního řídícího systému si své hnízdo vybudoval asi osm centimetrů velký pavouk tarantule a nebyl vůbec rád, že musel své vyhřáté místo opustit.
O meteorologickou bezpečnost se stará řada čidel včetně výstrahy mraků, deště, větru či východu Slunce. Jde o to, aby v případě rozpadu spojení byla observatoř schopna se postarat „sama o sebe”.

Hlavním cílem instalace nového řídícího systému nebyla jen modernizace a bezpečnost, ale jedna podstatná věc. Dalekohled se řídí na dálku z Evropy, tedy konkrétně z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, také z Astronomického ústavu UK v Praze a brněnské Masarykovy univerzity. Na observatoři žádný astronom v době vzdáleného pozorování fyzicky není. V režimu dálkového ovládání dalekohled pracuje již od roku 2012, kdy jsme jej po modernizaci předali do užívání. Ještě jedna astrofotografická drobnost. Ještě před předáním a v době testování jsem nemohl odolat a tak jsem si dalekohledem DK154 nasnímal fantastickou galaxii - Centaurus A (viz příloha).
Pokud nás Johannes Andersen sleduje z hlubin vesmírných dálek, je určitě nadšený, že jeho milovaný dalekohled stále pracuje. 

Příště: Lovec exoplanet