Související stránky k článku Pozvánka - Současná česká astrofotografie
Cokoliv se šustne nad obzorem, o tom čeští astronomové dobře vědí. A nezáleží na tom, že tentokrát proťal zářící objekt oblohu nad hranicí Maďarska a Chorvatska. Pomocí dálkové radarové detekce, pozorování pomocí monitorů náhlých ionosférických poruch, kamerových systémů a velmi kvalitních spektrografů lze odhalit tajemství jasného objektu za hranicemi České republiky. Hvězdárna ve Valašském Meziříčí spolu s Ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR ve spolupráci s Hvězdárnou Františka Krejčího v Karlových Varech vytvořily konsorcium zabývající se pozorování meteorů pomocí vlastní sítě spektrografů, radarů a monitorů ionosféry a také studiem plazmatu meteorů v laboratorních podmínkách. Ve spolupráci s Ústavem fyziky plazmatu AV ČR vytvoříme tento rok padající hvězdu pomocí nejvýkonnějšího terawattového laseru ve střední Evropě, pražského Asterixu. Možná bude podobná jasnému maďarskému bolidu. Ale o tom snad někdy příště. Nyní se vydejme pátrat po jeho tajemství. Co všechno lze odhalit na dálku z pohodlí českých hvězdáren?
Již druhou nemocnici v České republice navštívila astronomická výstava Vesmír blíže lidem, uspořádaná k 60. výročí založení Evropské jižní observatoře (ESO). Výstava zachycuje na deseti panelech několik velkých teleskopů této instituce, včetně astronomických objektů, pozorovatelných z jižní polokoule.
Na Měsíci existuje voda. Samozřejmě pod povrchem. A to nikoli jen vázaná v minerálech nebo zachycená v hlubokém stínu kráterů, ale i ve formě vodního ledu v měsíčním regolitu, hlavně v blízkosti pólů a dokonce i jako podzemní jezera. Nová studie českých vědců přináší důkazy o výrazných rozdílech mezi polárními a nepolárními oblastmi Měsíce a identifikuje konkrétní místa, kde je pro výskyt vody větší pravděpodobnost.
Na hvězdárně a planetáriu v Jindřichově Hradci proběhla v červenci vernisáž astronomických fotografií slovenského fotografa Ondreje Králika. V příjemném duchu nám Ondrej prezentoval všechny vystavené fotografie. Při občerstvení probíhaly neformální debaty a celá akce byla zakončena přednáškou "Co na obloze (ne)vidíme?".
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.
V pátek 10. dubna 2020 od 18 hodin se v DDM ALFA odl. pracoviště DELTA na Gorkého ulici 2658 v Pardubicích uskuteční vernisáž výstavy pardubického fotografa Petra Horálka s názvem „(Více jak) dvacetkrát v NASA“. V rámci vernisáže zazní autorova stejnojmenná přednáška o nejrůznějších zajímavostech souvisejících s oceněnými obrázky, které uspěly v prestižním výběru Astronomického snímku dne NASA. Výstava bude k vidění až do konce května 2020.
Asteroidy nemusejí být jen osamělými poutníky Sluneční soustavou – některé jsou tvořeny více velikostně srovnatelnými tělesy, jiné mají své malé měsíčky, a další tvoří složité systémy měsíců se dvěma i více tělesy. Nová studie, u níž byli i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU, se zaměřila na málo známou skupinu asteroidů s družicemi obíhajícími na velmi vzdálených drahách. Tyto tzv. „velmi široké binární systémy“ (VWBA, z anglického very wide binary asteroids) představují extrém v dynamice asteroidů a mohou odhalit klíčové stopy o jejich původu, vývoji, i o kolizní historii rané Sluneční soustavy.
Vážení přátelé astronomické fotografie, srdečně vás zveme na neformální setkání nadšenců do astrofotografie, které se uskuteční v sobotu 31. května 2025 v Kulturním domě Manětín. Akci pořádá Západočeská pobočka České astronomické společnosti ve spolupráci s městem Manětín a jedná se již o druhé setkání tohoto druhu, které nabízí jedinečnou příležitost poznat se osobně, sdílet zkušenosti a vzájemně se obohatit o nové poznatky.
Titulek článku věstí novou konspirační teorii. Šedesát let nám tají, jak to bylo se vznikem života! Kdo? Vláda? NASA? Vědci v tajných laboratořích? Tak to není. Přes šedesát let nám ale skutečně unikala závažná skutečnost spojená s nejslavnějším experimentem, který se jako první pokusil odpovědět na otázku, zda za podmínek předpokládaných na samém počátku existence naší planety, mohly vzniknout základní stavební kameny života. Čeští vědci spolu s francouzskými kolegy oblékli slavný Millerův experiment do nových šatů a zjistili, že v reakční soustavě musí vznikat základní jednotky genetického kódu. Ingrediencí jsou pouze jednoduché a ve vesmíru všudypřítomné chemikálie, čpavek a oxid uhelnatý. Na povrchu obyčejného jílu při dopadu rázové vlny způsobené asteroidem či za přispění blesků vznikají životodárné molekuly, které se možná velmi záhy nebo také až za miliony let spojily do první fungující živoucí struktury, pravděpodobně molekuly ribonukleové kyseliny (RNA).
V úterý 4. června proběhla vernisáž výstavy Obloha v atriu Gymnázia Františka Křižíka. Na výstavě je k vidění okolo 80 fotografií hvězdné oblohy, galaxií, polárních září, halových jevů, duh a dalších jevů. Své fotografie zde představuje několik fotografů - Václav Uhlíř, Libor Šmíd, Pavel Pech, Josef Jíra, Jan Hosnedl a další.
Co kdyby černé díry nebyly jedinými extrémními objekty ve vesmíru? Nejnovější studie ukazuje, jak skalární a elektromagnetická pole ovlivňují gravitaci kompaktních objektů. Poukazuje tak na možnou existenci tzv. nahých singularit a upozorňuje na nečekané důsledky pro pohyb světla a překvapivé vlastnosti oběžných drah hmoty v jejich okolí. Jiří Horák z ASU byl hlavním autorem článku, který zkoumá možnosti detekce různých typů exotických objektů na základě speciálních vlastností oběžného pohybu, které se mohou projevit v přímém pozorování rentgenového záření akrečních disků, které tyto objekty zpravidla obklopují.
V pondělí 17. března 2025 oslavil český Discord server AstroConnect dva roky od svého založení. Tento online prostor vznikl s cílem propojit nadšence do astronomie, kosmonautiky a vesmíru jako takového. Mnoho z nich totiž nemá ve svém okolí hvězdárnu nebo planetárium, kde by mohli svůj zájem sdílet a rozvíjet s ostatními, a právě proto byl AstroConnect před dvěma lety vytvořen. Česká astronomická společnost tento server od počátku velmi podporuje a je ráda, že jeho správci navíc pomáhají s šířením informací na sociálních sítích, jako je například Instagram.
V sobotu 23. března 2019 se v příjemné atmosféře společenského klubu mokerské knihovny odehrálo vyhodnocení mezinárodní soutěže „Pohlednice z mého vesmíru“, kterou spolupořádala Česká astronomická společnost. Na 50 návštěvníků, mnohdy autorů vítězných snímků, docestovalo v některých případech až z dalekých slovenských měst. Absolutním vítězem se stal Pavol Kostolný s originálním kompozitním snímkem lednového zatmění Mésíce nazvaným „Mesiačný servis“. Celkem si nějaké ocenění odneslo přes 40 účastníků fotografické soutěže, a to v šesti různých kategoriích.
Modří veleobři – hvězdy mnohonásobně větší a hmotnější než Slunce – procházejí dramatickými proměnami během svého života. Nová studie využívající družici TESS zkoumá, jak se tyto hvězdy vyvíjejí a jaké informace lze vytěžit z jejich proměnlivosti. Díky podrobné analýze jednačtyřiceti těchto hvězd získáváme nové poznatky o jejich vnitřní stavbě, rotaci, pulsacích i záhadném šumu nízkých frekvencí, jehož původ stále uniká jistému vysvětlení.
Kde se nejlépe pozorují hvězdy, mlhoviny a celý vesmír? Jednoduchá, drobet naivní, ale celkem výstižná odpověď může být: „No tam, kde je kolem pěkná tma a čistý průzračný vzduch, ne?“ Další může být postavená na nadmořské výšce, vlhkosti vzduchu, množství prachu v atmosféře a světlech kolem, co se na tom všem rozptylují. No a pak je ještě třetí – a možná nejlepší varianta odpovědi – na Kolonickém sedle. Tam, kde stojí Astronomické observatórium na Kolonickom sedle, pobočka instituce s názvem Vihorlatská hvezdáreň v Humennom.
Na 20 panelech 2x2 metry najdete pohledy do objektů vzdáleného vesmíru, získané největšími teleskopy světa. Výstava bude od 26. do 30. června 2017 umístěna na Palachově náměstí v Praze, před Rudolfinem, jako součást programu mezinárodní astronomické události: Evropského Týdne Astronomie a Kosmických Věd EWASS 2017.
Jak se ve skvrnách na Slunci pohybují jasné útvary zvané penumbrální zrna, a co tento pohyb říká o vnitřní dynamice a magnetickém poli Slunce? Nová studie pomocí pokročilé počítačové simulace nabízí odpovědi, které rozšiřují výsledky předchozích pozorování a odhalují, jak složitý a proměnlivý je život penumbrálních zrníček.
Office of Astronomy for Education (OAE, kancelář pro astronomii ve vzdělávání) Mezinárodní astronomické unie pořádá třetí ročník soutěže pro astrofotografy. Vítězové soutěže dostanou odměnu a jejich obrázky budou zařazeny do volných zdrojů pro vzdělávací účely. Uzávěrka soutěže je 30.6. (https://astro4edu.org/oae-astrophoto-contest-2023/).
V termíne 25. 3. 2017 sa konala v Púchove vernisáž výstavy fotografií s astronomickou tematikou. Fotografie od nadaných fotografov zo Slovenska aj Českej republiky sú inštalované vo vestibule Divadla Púchov. Jedinečnú výstavu 106 astrofotografií si môžete ešte pozrieť do 9. 4. 2017. Potom bude výstava dostupná všetkým záujemcom o vystavenie. Ak byste tedy potom mali o výstavu záujem (alebo zakúpenie fotografií), neváhajte a kontaktujte nás.
Astronomové díky vesmírné observatoři XMM-Newton poprvé potvrdili přítomnost aktivního galaktického jádra (AGN) v tzv. „zeleném hrášku“ – zvláštním typu trpasličí galaxie s překotnou tvorbou hvězd. Tato objevná studie ukazuje, že i méně zářivé černé díry mohly hrát klíčovou roli při reionizaci raného vesmíru a poskytuje tak cenný pohled na růst černých děr v jeho prvních epochách.
