Související stránky k článku Pozvánka - Současná česká astrofotografie
Zelené hrášky a borůvkové galaxie patří k nejextrémnějším galaxiím v dnešním vesmíru. Jsou malé, kompaktní a překotně vytvářejí nové hvězdy. Nová studie vedená astronomy z ASU ukazuje, že tyto objekty žijí převážně v osamělých oblastech kosmu, daleko od hustých galaktických seskupení. Výsledek naznačuje, že jejich mimořádná hvězdotvorba není obvykle spouštěna srážkami galaxií, ale spíše přísunem dosud nezpracovaného plynu.
Mezinárodní astronomická unie (IAU) a její oddělení pro popularizaci (OAO, Office for Astronomy Outreach) zvou zájemce na workshop týkající se astrofotografie prováděné pomocí mobilních telefonů (OAO-AWB Smartphone Astrophotography Workshop; https://www.eventbrite.com/e/oao-awb-smartphone-astrophotography-workshop-tickets-609131658187).
Na Noc vědců připravuje pardubická hvězdárna bohatý program plný novinek. Tou nejlákavější by se mohla stát zbrusu nová výstava cestovatele, fotografa a popularizátora astronomie Petra Horálka. Výstava s názvem "Sedm perel astronomie" přiblíží návštěvníkům prostřednictvím autorových fotografií sedm nejkrásnějších či nejvzácnějších astronomických úkazů, o které by žádný smrtelník neměl přijít, a na několika panelech nám připomene i problematiku světelného znečištění.
Meteory obvykle vnímáme jako jednotlivé světelné stopy na obloze. Víme, že v některých fázích roku jich je více, přičemž tyto tzv. meteorické roje jsou reprezentovány tělísky, která mají společný původ v jednom mateřském tělese. Ve výjimečných případech se však zdá, že meteory někdy přicházejí ve „shlucích“ – skupinách fragmentů jednoho tělesa, které se rozpadlo krátce před vstupem do atmosféry. Analýza těchto vzácných jevů umožňuje nahlédnout do procesů rozpadu meteoroidů v blízkosti Země a odhaluje, jaké fyzikální mechanismy za nimi stojí.
Během roku bývá několik příjemných okamžiků, třeba někoho někam pozvat. Můžeme pozvat slečnu na skleničku či na kávu, chlapce na fotbal, ale můžeme též pozvat astronoma, nebo jen zájemce o nebeské krásno, no ale vlastně i tu slečnu či chlapce na výstavu. A to my nyní s radostí činíme. Náš kolega a spolupracovník, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti a hlavně nadšený astrofotograf Zdeněk Bardon má svou další výstavu astronomických obrazů, tentokráte s názvem „Objektiv plný hvězd“. Výstava se bude konat od 23. 2. do 25. 4. 2016 v Malé galerii vědeckého obrazu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Mnoho hvězd na obloze a mění jas téměř dokonale sinusově. V mnoha případech je však obtížné až nemožné určit, který z mnoha jevů je příčinou těchto ukázkově pravidelných změn. Nová studie, která je výsledkem magisterského projektu Emy Šipkové pod vedením Marka Skarky z ASU, ukazuje, že za těmito zdánlivě jednoduchými změnami se často skrývá překvapivě složitý příběh, v němž hrají hlavní roli dvojhvězdy, hvězdné skvrny i pulzace.
Jak dlouhou expoziční dobu používáte při fotografování astronomického objektu? Pár sekund, minut, hodin...? Delší expoziční doba je obvykle použita k pozorování slabých objektů nebo k zachycení pohybu hvězd po obloze. Existuje metoda, ve které se používá jako běžná expozice šest měsíců nebo dokonce i rok. Noční obloha s takto dlouho vytvářeným snímkem samozřejmě zcela zmizí, a to co zůstane, je okolní krajina a pohyb Slunce po obloze (tedy jeho zdánlivá trajektorie ovlivněná příslušnou zeměpisnou šířkou).
Zveme vás na překrásnou fotografickou výstavu prof. Miloslava Druckmüllera do Uherského Hradiště. Výstava Mléčná dráha, náš vemírný domov českého fotografa, cestovatele a profesora matematiky, Miloslava Druckmüllera, vás zavede k nejkrásnějším a doslova dechberoucím pohledům na noční oblohu, ale i do světa přírodních krás naší planety. Výstavu zahájí 12. února 2016 v 17:30 astronom Jiří Grygar, následovat bude přednáška autora a těšit se můžete i na besedu. Samotná výstava potrvá do 13. března 2016.
Erupce slunečních filamentů jsou považovány za základ výronů hmoty do koróny, známých jako CME, které mohou ovlivňovat i kosmické počasí v okolí Země. Tyto erupce však ne vždy skončí úspěšným výronem hmoty do meziplanetárního prostoru. Nová studie ukazuje, že za „neúspěšnými erupcemi“ filamentů stojí jemná rovnováha mezi magnetickými silami a gravitací – a že jejich následné kmitání může být klíčem k pochopení dynamiky sluneční koróny.
Astrofyzikální proGResy z Opavy: Ve čtvrtek 4. března 2021 publikoval americký úřad NASA jako prestižní astronomický snímek dne s názvem fotografii „Mars in Taurus“ (Mars v Býku), jehož autorem je Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Snímek vznikl během tvrdého lockdownu v České republice na chatě na Ústupkách u Sečské přehrady. Ukazuje hvězdné pole v souhvězdí Býka a Persea, jemuž dominuje jasná planeta Mars, kterou doplňují hvězdokupy Plejády a Hyády, mlhovina „Kalifornie“ a oblaky mezihvězdné látky. Snímek upozorňuje na skutečnost, že právě dnes, 4. března 2021, 26 minut po půlnoci, byla planeta Mars úhlově nejblíže k hvězdokupě Plejády na dalších 17 let.
Unikátní výstavu Astronomie v Pardubickém kraji otevřelo Regionální muzeum v Litomyšli v sobotu 6. února 2016. Na její zahájení přišlo bezmála 80 návštěvníků, které uvítali ředitel Regionálního muzea v Litomyšli Mgr. René Klimeš, generální ředitel Národního technického muzea Mgr. Karel Ksandr, autoři výstavy PhDr. Martin Boštík (RML) a Ing. Antonín Švejda (NTM). Čtveřici pánů doplnil RNDr. Jiří Grygar, CSc., který ve svém úvodním slově připomněl často neprávem opomíjeného Bohumila Štemberka a samozřejmě vzpomněl na prof. Zdeňka Kopala. Krásná výstava v Regionálním muzeu bez nadsázky nabízí svým návštěvníkům „dvakrát tři v jednom“ a svým pojetím přesahuje daleko pardubickým region.
Srážka sondy DART s měsíčkem Dimorphos byla historickým experimentem planetární obrany. Cílem bylo otestovat, jak se změní oběžná doba tohoto tělesa. Nová studie, na níž se podílel i Petr Pravec z ASU ukazuje, že její dopady sahají ještě dál, než se čekalo – neovlivnila totiž jen oběžnou dráhu měsíčku, ale dokonce i rotaci samotného mateřského tělesa Didymos. Jak je to možné?
Jste astrofotograf – a máte chuť ovlivnit celosvětovou výuku astronomie? Pak je tato soutěž právě pro vás: Úřad pro astronomické vzdělávání (OAE) při Mezinárodní astronomické unii (IAU) vyhlašuje astrofotografickou soutěž s uzávěrkou 15. dubna 2021. Vítězné fotografie budou oceněny finančními prémiemi a navíc zpřístupněny ve formě otevřených vzdělávacích zdrojů pro učitele a žáky na celém světě.
Chtěli jste se někdy přemístit do těch nejzazších koutů naší planety? Přáli jste si spatřit noční nebe tak, jak se nabízí při pohledu třeba z Cookových ostrovů nebo z dun Namibijské pouště? To vše můžete zažít ve foyer brněnské hvězdárny na výstavě neobvyklých záběrů, které na svých cestách pořídil Petr Horálek. Stačí si stoupnout před jeden z obrazových panelů a nechat se v představách unášet až na okraj našeho světa.
Erupce, nejenergetičtější projevy sluneční aktivity, již řadu let nejsou jen doménou sluneční fyziky. Před více než dekádou byly tyto jevy přesvědčivě prokázány též na jiných osamocených hvězdách chladných spektrálních typů na hlavní posloupnosti. Ale co více, jejich odvozené energie o mnoho řádů přesahovaly energie erupcí slunečních. Jenže právě výpočet celkové energie hvězdné erupce je založen na předpokladech, které nemusejí v realitě vůbec nastávat. Petr Heinzel s kolegy z Polska navrhuje vylepšenou metodu pro hodnocení parametrů hvězdných erupcí.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
Pavel Spurný a Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty ASU detailně studovali výjimečný případ meteoru ze známého roje Geminid. Tento konkrétní bolid vstoupil do zemské atmosféry rychlostí přes 35 km/s, pronikl výrazně hlouběji než jakýkoli jiný dosud dobře zdokumentovaný meteor patřící k tomuto meteorickému roji a částečně přežil až k dopadu na zemský povrch. Srovnání s jinými exempláři ukazuje, že jde o skutečně výjimečnou událost zaznamenanou objektivními pozorováními.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Některé partie vývoje vesmíru jsou stále opředeny celou řadou otázek. Tak například pozorujeme velmi hmotné velmi staré galaxie, tzv. modrá monstra, v nichž se zřejmě nachází výrazně méně prachu, než by odpovídalo předpokládanému kosmickému vývoji. Na tuto problematiku se zaměřil tým vědců s návrhem modelu, který by nízké zastoupení prachu přirozeně vysvětlil. Mezi nimi i Santiago Jiménez z Oddělení galaxií ASU.
Letos uplyne právě 100 let od jednoho z nejvýznamnějších objevů – nálezu největšího celistvého meteoritu na zemském povrchu. Zhruba 60tunový železný meteorit nazvaný podle nedaleké farmy Hoba West leží v Namibii asi 20 km západně od města Grootfontein. Byl objeven v roce 1920 zcela náhodou farmářem Jacobem Hermanem Britsem při orbě pole a dnes je tato národní památka Namibie přístupna přímo na místě objevu široké veřejnosti.
