Jan Vondrák a Cyril Ron z ASU společně s Yavorem Chapanovem z Bulharska se zabývali pohybem zemské rotační osy v zemském tělese. Zjistili, že na periodu tohoto pohybu mají měřitelný vliv geomagnetické záškuby, jejichž podstata není doposud zcela objasněna. Práce ukazuje, že i zdánlivě nedůležité jevy mohou mít měřitelný vliv na pozici rotační osy v naší planetě.
Některé partie vývoje vesmíru jsou stále opředeny celou řadou otázek. Tak například pozorujeme velmi hmotné velmi staré galaxie, tzv. modrá monstra, v nichž se zřejmě nachází výrazně méně prachu, než by odpovídalo předpokládanému kosmickému vývoji. Na tuto problematiku se zaměřil tým vědců s návrhem modelu, který by nízké zastoupení prachu přirozeně vysvětlil. Mezi nimi i Santiago Jiménez z Oddělení galaxií ASU.
„Pozorování“ černých děr jsou obecně založena na studiu jejich interakce s bezprostředním okolím. Nejlépe lze tak studovat černé díry hvězdných hmotností nacházející se v těsném dvojhvězdném systému s akrečním diskem. Tým astronomů se silnou českou účastí z ASU publikoval práci prezentující pokročilý model záření akrečního disku okolo černé díry a ukazují, že různé přístupy k modelování fyzikálních procesů mají na výsledné záření kruciální vliv. Budoucí pozorování by tak mohla umožnit určení přesnějších informací o černých dírách samotných.
Vedci s použitím teleskopu NuSTAR (NASA) dokazujú, že v záverenčnej fáze zlučovania galaxií, padá do čiernej diery také množstvo plynu a prachu, ktoré je schopné zahaliť aj aktívne galaktické jadrá. Kombinácia gravitačných efektov dvoch galaxií spomaľuje rýchlosť otáčania plynu a prachu, ktoré by v opačnom prípade voľne obiehali. Táto strata energie spôsobuje, že materiál padá do čiernej diery.
Vzájemná interakce galaxií v rámci galaktických kup je zdrojem nesčetných témat pro kvalitní výzkum. Pavel Jáchym z ASU, společně s kolegy ze zahraničních institucí, studoval plyn v galaxii D100 z kupy Coma v souhvězdí Vlasy Bereniky, jež za sebou nechává dlouhý a úzký ohon plynu, který byl dynamicky vytržen přímo z galaxie. Pozorování ukazují, že v tomto ohonu překvapivě převažuje molekulární plyn.
Chování látky v obvyklých laboratorních podmínkách známe velmi přesně, avšak extrémní situace nedokáže ani moderní fyzika uspokojivě popsat a vysvětlit. Do značné míry to záleží i na úhlu pohledu – co se nám jeví „extrémní“, může často být ve vesmíru zcela běžné. Z pozemského hlediska exotické objekty nejsou ve vesmíru nijak vzácné. Obecně se soudí, že v centru každé (nebo téměř každé) velké galaxie se nachází supermasivní černá díra obklopená množstvím mezihvězdného materiálu v podobě diskového toroidálního útvaru – akrečního disku - který černá díra gravitačně přitahuje a „konzumuje“. Je dobře známo, že gravitační přitažlivost je v těsné blízkosti černých děr enormně silná a pod horizontem událostí jí dokonce nic nedokáže vzdorovat. Trochu paradoxně, samotná gravitační interakce k úplnému a bezespornému popisu všech rozmanitých forem akrečních torů nestačí. Co přesně je však nutno doplnit? Odpověď na tuto otázku zůstává dosud pro astrofyziky velkou záhadou. Audrey Trova a Vladimír Karas z ASÚ se spolupracovníky ze Slezské univerzity v Opavě studovali fyzikální vlastnosti akrečních disků obsahujících elektricky nabité částice.
N-částicové simulace mají v astrofyzice velmi široké použití. Umožňují studovat složité systémy a omezovat vývojové modely, což by z pouhé analýzy pozorování nebylo možné. Ivana Ebrová z ASU se podílela na teoretické práci zabývající se vznikem příček ve spirálních galaxiích působením slapů v centrech galaktických kup.
Zhruba 196 světelných let od Země v souhvězdí Hydry bychom nalezli pouhých 10 milionů let starou hvězdu TW Hydrae. Ta je terčem mnoha výzkumů, mohla by se totiž podobat Sluneční soustavě tak, jak vypadala před 4,6 miliardami lety. Obklopuje ji protoplanetární disk o průměru 440 AU, na kterém astronomové pozorují záhadné stíny.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 4. do 12. 4. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a vysoko nad jihozápadem podobně výrazný Jupiter. Pod Plejádami je ještě slabý Uran. Aktivita Slunce je nízká, ubylo i skvrn. Posádka lodi Orion mise Artemis II úspěšně obletěla Měsíc a je na cestě zpátky k Zemi. Proběhlo 34. opakované použití prvního stupně rakety Falcon 9. Startoval také Atlas V s družicemi sítě Leo. Před 65 lety se člověk vydal na oběžnou dráhu kolem Země.
Prachové pozůstatky hvězdných splynutí mohou obíhat kolem centrální supermasivní černé díry Mléčné dráhy. Podle nových počítačových simulací českých astronomů mohou pozůstatky srážek hvězd obíhat kolem centrální černé díry naší Mléčné dráhy.
Planety obíhající kolem pulsarů patří k nejpodivnějším světům, které astronomové znají. Jak mohou vzniknout u objektů, jež prošly katastrofickou explozí supernovy? Nová studie ukazuje, že jednou z možností je gravitační „krádež“ planet z cizích hvězdných soustav. Přestože takové zachycené planety zpočátku obíhají po chaotických drahách, numerické simulace naznačují, že některé systémy se mohou během miliard let překvapivě uklidnit a stát se dlouhodobě stabilními. Diplomovou práci s tímto tématem vypracoval Matyáš Fuksa z MFF UK pod vedením Václava Pavlíka a Vladimíra Karase z ASU a Stevena Shorea z Univerzity v Pise.
Po více než roce příprav a pěti dnech přednášek o centru Mléčné dráhy je za námi vůbec první sympozium Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Brně. Více než 200 účastníků si pochvalovalo výbornou organizaci brněnských hostitelů, které představovali pracovníci Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty MUNI (UTFA SCI MUNI) a kolegové z Hvězdárny a planetária Brno, kde se celé sympozium odehrávalo.
Často se nás ptáte, jak můžete najít hvězdu, kterou jste buď od někoho dostali, nebo naopak někomu darovali. A je vůbec možné po někom opravdu nechat pojmenovat hvězdu? Zde naleznete návod, ale i informace o tom, jak to s kupováním hvězd vlastně je.
Naše planeta má jeden stálý přirozený satelit – Měsíc, který je dokonce pátým největším měsícem v celé Sluneční soustavě. Občas ale kolem naší Země krouží i další přirozená tělesa, která sice zdaleka nejsou tak vlivná jako náš Měsíc, ale i tak představují zajímavé objekty. Jedno z takových těles „obíhá“ i kolem Venuše.
Fotografii supermasivní černé díry Sagittarius A*, která se nachází v „srdci“ Mléčné dráhy zhruba 27 000 světelných let od Země, viděl snad každý. Úchvatný snímek publikovaný v květnu roku 2022 byl pořízen mezinárodním projektem Event Horizon Telescope (EHT) pomocí obrovské virtuální antény složené z několika radioteleskopů, jako například ALMA a APEX, rozmístěných po celé Zemi. Nyní jsme se dočkali další fotografie veledíry Sagittarius A*, tentokrát ale v polarizovaném světle, díky kterému máme možnost nahlédnout na spirálovité struktury silných magnetických polí v blízkosti tohoto hmotného kolosu. Ty se překvapivě podobají polím u supermasivní černé díry M87* a mimo jiné naznačují existenci skrytého výtrysku materiálu.
Zelené hrášky a borůvkové galaxie patří k nejextrémnějším galaxiím v dnešním vesmíru. Jsou malé, kompaktní a překotně vytvářejí nové hvězdy. Nová studie vedená astronomy z ASU ukazuje, že tyto objekty žijí převážně v osamělých oblastech kosmu, daleko od hustých galaktických seskupení. Výsledek naznačuje, že jejich mimořádná hvězdotvorba není obvykle spouštěna srážkami galaxií, ale spíše přísunem dosud nezpracovaného plynu.
Dvě různé skupiny astronomů objevily kyslík v nejvzdálenější známé galaxii JADES-GS-z14-0. Objev, o němž informovaly dvě samostatné studie, byl učiněn díky observatoři ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jejímž partnerem je Evropská jižní observatoř (ESO). Tento rekordní objev nutí astronomy přehodnotit jak rychle se galaxie v raném vesmíru formovaly.
HD 140283 - nejstarší známá hvězda ve vesmíruAutor: NASA, ESA, and A. Feild and F. Summers (STScI) Na kovy velmi chudá hvězda, která je od Země vzdálena pouhých 190,1 světelných roků, může být nejstarší známou hvězdou ve vesmíru. Její věk byl určen na 14,46±0,80 miliardy roků. Z toho vyplývá, že je téměř tak stará jako samotný vesmír. Tento závěr vyplynul z nové studie, kterou realizoval Howard Bond se svými spolupracovníky. Takovéto hvězdy chudé na kovy jsou pro astronomy mimořádně důležité, neboť nezávisle nastavují spodní limit pro stáří vesmíru, který může být použit k potvrzení stáří určeného jinými metodami.
Čtyřhlavý tým složený z vědců a umělců představí (2.4.) v Bike Jesus poprvé na klubové scéně unikátní sonifikační projekt s názvem 4.5Ga~24h. Projekt si klade za cíl vyjádřit celou historii planety Země pomocí zhudebnění vědeckých dat.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
