V prvním a druhém dílu seriálu o zajímavých bolidech v databázi EDMOND byly prezentovány bolidy zaznamenané v rámci sítí BRAMON, MeteorsUA, UKMON a CEMeNt v první polovině roku 2014. Třetí díl je věnovaný bolidům, které byly zaznamenány v rámci národních sítí BRAMON a ITMN během třetího čtvrtletí roku 2014, tedy během období činnosti nejznámějšího meteorické roje – Perseid, a také během vysoké aktivity antihelionového zdroje.
Vypadá to jako výlet do zelinářství. A přesto se pod těmito názvy schovávají velmi speciální typy trpasličích galaxií, které možná vyprávějí důležitý příběh o minulosti našeho vesmíru. Abhijeet Borkar z ASU a jeho spolupracovníci se zaměřili na studium rádiového záření těchto objektů. Cílem práce bylo ověřit, jak moc jsou tyto galaxie neobvyklé.
BolidAutor: meteorsUANecelý jeden měsíc po průletu velmi jasného bolidu nad Českou republikou (9. 12. 2014) byl zaznamenán další úkaz tohoto typu, tentokrát nad východním Rumunskem. Bohužel vzdálenost od většiny stanic sítě EDMONd byla značná a tak v současné době lze hlavní podíl informací získat z videí různých bezpečnostních kamer v rumunských městech.
Když 26. září 2022 narazila do měsíce Dimorphos družice DART, šlo o první reálný test planetární obrany před tělesy z vesmíru. Že dopadl test úspěšně bylo jasné hned v prvních dnech. Tím ovšem práce vědců neskončila. Domyslet a doměřit plný rozsah tohoto experimentu znamenalo dále sbírat a analyzovat data. Petr Scheirich a Petr Pravec z ASU byli u toho.
Bolid 9. 12. 2014 ze sítě EDMONdAutor: Jakub KoukalV úterý večer bylo na řadě míst ČR jasno a tak hlášení o pádu jasného meteoru, přesněji bolidu, máme zprávy opravdu od Lobendavy na severu Čech až po jižní Moravu. Čas pádu je znám podle kamer 17:16:45 SEČ. Podívejme se na první informace, které nám laskavě rychle zaslal Jakub Koukal díky snímkům ze středoevropské bolidové sítě EDMONd.
Dvojhvězdný vývoj nabízí celou řadu zajímavých uliček, jejichž výsledkem jsou exotické typy hvězd. Péter Németh ze Stelárního oddělení ASU spolupracoval na studii, která oznámila objev dvojhvězdy na samotné hranici teoretických limitů. A současně jde o objekt se slibným potenciálem pro budoucí detektory gravitačních vln.
Bolid ze 7. března 2013 s halem nad Beskydami.Autor: CeMeNT.Dne 7. března 2013 hodinu po půlnoci (SEČ, všechny časy v následujícím textu jsou jsou uvedeny v SEČ) přeletěl nad jižním Polskem velmi jasný meteor – bolid. Přes nepříznivé počasí na většině území ČR se jev podařilo zachytit na videozáznamech z dvojice kamer české části sítě CEMENT (Central European MEteor NeTwork), a také v jižním Polsku na pěti stanicích polské bolidové sítě PFN. Rovněž byla zachycena rádiová odezva od ionizované stopy vytvořené tímto meteorem pomocí pasivního radarového zařízení SMRST (SMPH). Při opakovaných explozích meteor dosáhl absolutní jasnosti kolem -7 mag. Jeho zdánlivá jasnost byla však ještě vyšší. Již tak mimořádný úkaz si na své konto připsal ještě jednu výjimečnost: na jednom z videozáznamů se kolem přelétajícího bolidu podařilo díky přítomnosti vysoké oblačnosti zaznamenat malé halo.
Když 30. října 2022 nad Baltským mořem a jižní Skandinávií prozářil oblohu jasný bolid, neunikl pozornosti hned několika automatických kamer, včetně jedné z České republiky. Tento bolid však během několika sekund následovalo hned jednadvacet dalších slabších meteorů s podobným radiantem. Zjevně šlo o klastr meteorů, tedy geneticky spojených těles, která se od sebe oddělila krátce před vstupem do zemské atmosféry.
Čeljabinský bolid a nalezený meteorit.Autor: Telegraph.co.uk.V pátek 15. února 2013 došlo nad Uralem k pádu malé planetky. Jedná se o největší zaznamenaný objekt, který zasáhl Zemi od tzv. Tunguzského meteoritu v roce 1908. V noci z pátku 22. na sobotu 23. února 2013, tedy zhruba týden po události, pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově publikovali jako první a zatím jediní na světě rigorózně určenou dráhu tělesa v atmosféře Země i jeho dráhu ve Sluneční soustavě, po které přiletělo. Práce byla zveřejněna v telegramu Mezinárodní astronomické unie. Tisková zpráva Astronomického ústavu AV ČR ze dne 25. 2. 2013.
Mezi hvězdami je hned několik typů, které zcela přirozeně představují nádech exotiky. Mezi ně patří zcela bez pochyb i Wolfovy-Rayetovy hvězdy, vyvinuté hmotné hvězdy, které přišly o své vodíkové obálky. Jenže není všechno zlato, co se třpytí, a Olga Maryeva ze Stelárního oddělení ASU společně se svými kolegy ukazuje, že mnohem tuctovější hvězdy se mohou za Wolfovy-Rayetovy maskovat. A některé velmi úspěšně.
Údajné místo dopadu Čejlabinského meteoritu v čebarkulském jezeře.Autor: Ria.ru.Je pravděpodobné, že v případě pádu bolidu v Rusku jde o nejsilnější zásah kosmickým tělesem od roku 1908. Po události byla nalezena v blízkém čebarkulském jezeře kruhová díra v ledu. Oblast prý zajistila policie a zkoumá se, zda ji způsobilo dopadnuvší těleso, případně zda se zde nachází jeho pozůstatky. Zatím se nepovedlo žádné pozůstatky tělesa najít. Časová souhra s průletem planetky 2012 DA14 je čistě náhodná, obě tělesa mají diametrálně odlišné dráhy ve Sluneční soustavě. Ohledně události jsme položili pár otázek odborníkovi zkoumajícímu planetky na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, Mgr. Petru Scheirichovi, Ph. D..
Pozorování slunečních skvrn s vysokým rozlišením odhalují přítomnost velmi jemných struktur, z nichž některé se nacházejí na samotné hranici pozorovatelnosti. Již delší dobu je známa přítomnost tzv. penumbrálních zrn, jasných struktur v penumbře skvrn, jejichž zdánlivý pohyb není stále uspokojivě vysvětlen. Michal Sobotka ze Slunečního oddělení ASU vedl studii, která statisticky ověřovala hypotézu tento zdánlivý pohyb vysvětlující.
Stopa čeljabinského bolidu.Autor: Screen Grab.Páteční dramatické ráno 15. února 2013 z Ruska už zaplnilo internet tak houfně, že nemáte šanci nenarazit na nějaké zajímavé video z čeljabinské události. Meteorit Čerkabul, jak si patrně jev získá oficiální pojmenování, byl často spojován i s večerním průletem planetky 2012 DA14 kolem Země toho dne. Jak se ovšem ukazuje, dráhy těles jsou odlišné, tělesa tedy spolu nijak nesouvisí a jde jen o jednu obří náhodu. Rozhodně si však můžete celou čeljabinskou událost s námi znovu připomenout a zrekapitulovat z několika doposud nejfrekventovaněji uváděných či nejzajímavějších videí. Článek ještě budeme aktualizovat. Aktualizováno: 20. února 2013, 13:36 SEČ.
Analýza polarizace rentgenového záření je užitečným nástrojem, jak upřesnit některé fundamentální parametry extrémních astrofyzikálních objektů, jako např. černých děr obklopených akrečními disky. Toto diagnostické okno se otevřelo teprve nedávno a odborníci tak v současnosti sbírají cenné zkušenosti. Historicky první využití rentgenové polarizace ke změření rotace černé díry prezentovali i odborníci z ASU v mezinárodní spolupráci v nedávno publikovaném článku v časopise Astrophysical Journal.
Bolid z 15. února 2013 nad Uralem.Autor: Screen Grab.V pátek 15. února 2013 ráno okolo 9:15 ruského uralského času (4:15 SEČ) došlo k nebývale intenzivní astronomické události nad uralskou oblastí Ruska. Od jihovýchodu se na tamní ranní obloze rozzářil mimořádně jasný bolid, který krom záře dále provázela hlasitá rázová vlna. Podle dostupných zpráv byla zvuková hladina v některých místech tak vysoko, že roztřásla a rozbila okenní skla v některých místnostech. Po bolidu na obloze zůstala po dlouhé desítky minut jasná kouřová stopa. Samotné meteoritické zbytky dopadly na jižním Urale v Čeljabinské oblasti, asi 1500 km na východ od ruské metropole. Aktualizováno: 26. února 2013, 13:23 SEČ.
Obří hvězdy spektrálního typu B, v jejichž spektru se objevují emisní čáry, jsou v dlouhodobém výzkumném hledáčku Michaely Kraus ze Stelárního oddělení ASU. Tentokrát byla součástí týmu, jehož cílem bylo vysvětlit význačnou fotometrickou periodu s délkou 1,9 dne nedávno objevenou u hvězdy MWC 137.
Takto jev zachytil kanadský umělec Gustav HahnAutor: Gustav HahnPřed sto lety, 9. února 1913, bylo možné pozorovat zejména z východního pobřeží amerického kontinentu velmi neobvyklý jev. Co se týče přesného času, kdy měl být zaznamenán, je to poněkud problematické. Jedny zdroje uvádějí 21:05 východního standardního času, jiné tvrdí, že to bylo o deset minut později. Pokud tyto údaje přepočteme na světový čas, dostaneme 10. únor, 2:05 nebo 2:15. Někdy v tomto časovém rozpětí se na severozápadní části oblohy objevil jasný objekt, u kterého bylo po větším přiblížení možné pozorovat jakýsi ohon.
Před několika lety se otevřelo zcela nové pozorovací okno do vesmíru. Byly poprvé spolehlivě detekovány gravitační vlny. Od té doby počet pozitivních detekcí neustále roste. Odborníci z Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU se zabývali možností detekce gravitačních vln z jiných typů zdrojů, než které jsou v popředí tohoto oboru dnes.
Denní bolid Morávka z roku 2000Ve středu 29. 8. 2012 přibližně v 18:09 SELČ, tedy za plného denního světla, proletěl velmi jasný meteor, tzv. denní bolid, nad severní částí území České republiky. Podle několika náhodných svědků tohoto úkazu, kteří nám podali o něm zprávu, jev trval několik sekund a byl pozorován severním až severovýchodním směrem od Prahy. Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově vyzývá k zaslání pozorování.
V oboru exoplanet se astronomové posunuli od pouhého objevování k jejich charakterizaci. Zajímavé jsou nejen parametry samotné planety a její oběžné dráhy, ale také, má-li planeta atmosféru a z čeho je složena. Petr Kabáth ze Stelárního oddělení ASU byl spoluautorem studie, která se zabývala možnostmi sledování zajímavého jevu, který ve Sluneční soustavě nenastává – vypařování atmosfér.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
