Související stránky k článku Záznam online přenosu přistání lodi Sojuz TMA-03M + videa
Lidé jsou už po staletí fascinováni myšlenkou možnosti života na Marsu. V 19. století dokonce italský astronom Giovanni Schiaparelli ohlásil objev spletité sítě kanálů, které tam podle některých postavili zdejší obyvatelé snažící se přepravovat vodu z polárních čepiček do rovníkových oblastí. Moderní výzkumy však prokázaly, že se na povrchu Marsu žádná kapalná voda nenachází, a ony „kanály“ tak byly pouhou optickou iluzí vyvolanou buď prachovými proudy zformovanými při velkých prachových bouřích, nebo obrovskými údolími a planinami, které ale nebyly kvůli soudobé pozorovací technice dobře rozeznatelné. Přesto další výzkumy ukázaly, že se na povrchu rudé planety před několika miliardami let skutečně nacházely ohromné oceány vody a že se část této vody uchovala do dneška v podzemních jezerech, a tak otázka života na Marsu znovu oživla. Nové stopy navíc přinesl i rover Perseverance.
ATV-3 Edoardo Amaldi při odletu od staniceAutor: ESA/Sunita WilliamsováDalší člen evropské rodiny největších a nejsilnějších kosmických plavidel, jež v současnosti létají k Mezinárodní kosmické stanici, úspěšně dokončil svou půlroční službu na stanici a po jejím opuštění zanikl v zemské atmosféře, přičemž zničil náklad odpadu z kosmické stanice a získal množství důležitých vědeckých údajů. Program ATV se však již brzy uzavře: Amaldi byl třetím z pouhých pěti plánovaných exemplářů lodi.
Dalekohled Jamese Webba, konkrétně jeho přístroj MIRI (Mid-InfraRed Instrument), který se zaměřuje na středně dlouhé infračervené záření, pozoroval hvězdu TRAPPIST 1. Kolem ní obíhá rovnou sedm exoplanet, což z něj činí druhý největší jiný planetární systém co se počtu planet týče. Pozorování proběhlo v době, kdy spolu s hvězdou z pohledu od Země bylo možné vidět i jednu z jejích oběžnic, exoplanetu TRAPPIST-1c. Přesněji řečeno v tu chvíli osvětlenou stranu exoplanety. Když naopak vidět opět nebyla, od hvězdy přicházelo světla méně. Odborně můžeme tuto situaci nazvat jako sekundární zákryt. Během něj se dalekohledu podařilo získat důležitá data o teplotě exoplanety a její atmosféře.
Přistání za asistence raketových trysek. NASAV pondělí 17. září 2012 skončila tradičním přistáním ve stepi ve vnitrozemí Kazachstánu další úspěšná dlouhodobá mise tříčlenné mezinárodní posádky na stanici ISS. I když robustní loď Sojuz, známá svou schopností vydržet opravdu hodně, opět prokázala naprostou spolehlivost, objevily se faktory posádce lehce kazící náladu.
Mezinárodní tým astronomů zabývající se analyzováním dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST) a jiných teleskopů nedávno narazil na fotografii galaktické kupy Abell 370 z let 2010–2016, ve které objevil velice vzácný jev.
Finále zběsilé jízdy: pohled kamerou Progressu na ISS.Autor: TV NASAJak dlouho trvá cesta na kosmickou stanici? Jak známo, nosná raketa s lodí nemůže být zamířena přímo na stanici, ale plavidlo vynese na určitou výchozí dráhu, nižší než dráha stanice, ze které se kosmická loď určitým počtem manévrů ke stanici dopracuje. Standardní doba, dělící start a spojení se stanicí, se u většiny plavidel pohybuje okolo dvou dní. Rusové ale přišli se zlepšovákem, který v noci na dnešek s úspěchem vyzkoušeli - zásobovací loď Progress se s ISS spojila asi za šest hodin po vypuštění. Tento pozoruhodný úspěch má v budoucnu zásadním způsobem zjednodušit pilotované výpravy na orbitální stanici.
Tepelné štíty chrání sondu před vysokými teplotami, které se tvoří díky tření o atmosféru při obrovských rychlostech. Mimo jiné štíty fungují také jako „brzdy“. Svojí plochou totiž pomáhají zmenšit rychlost sond a umožňují tak lehčí přistání na povrchu planet. Například Mars má oproti Zemi mnohem řidší atmosféru, takže zpomalení je mnohem menší, a proto se vyplatí mít co největší plochu štítu.
Progress M-15M při finálním přibližování k ISS pro druhé spojení.Autor: TV NASARuský bezpilotní "náklaďák" Progress M-15M, 47. loď svého druhu, jež zamířila ke stanici ISS, v dubnu dopravil na palubu kosmické stanice 2,8 tuny zásob a výbavy. V neděli 22. července Mezinárodní kosmickou stanici opustil, ještě však ne definitivně, za nějakých 30 hodin se s ní měl opět spojit a vyzkoušet přitom poprvé v praxi novou vylepšenou verzi autopilota Kurs-NA. Toto však skončilo naprostým nezdarem, nový autopilot během testu v noci na 24. července krátce po svém zapnutí vypověděl službu a loď se musela stanici vyhnout. Po několika dnech Progress nesoucí hardware nového Kursu dostal poslední šanci - a uspěl! Se stanicí se pod taktovkou vylepšeného autopilotu hladce spojil v neděli 29. července nad ránem.
Historicky poprvé proběhl test planetární obrany, i s českým přispěním. Vykonala ho americká sonda DART (Double Asteroid Redirection Test) dnes v 1:14 SELČ metodou tzv. kinetického impaktu, kdy se obrovskou rychlostí srazila s asteroidem Dimorphos, který obíhá kolem většího tělesa s názvem Didymos. Test byl plně úspěšný a sonda naprosto přesně strefila cíl. Vědecké poznatky z impaktu vyhodnotí sondy LICIACube, Hera a pozemské teleskopy. Srážka se bezesporu zařadila mezi největší kosmonautické a astronomické události tohoto roku.
Odpojení Progressu M-15M od ISS 22. 7. 2012.Autor: NASARuská nákladní loď Progress M-15M, která kotvila na Mezinárodní kosmické stanici od dubna, v neděli 22. července večer stanici opustila, aby se s ní mohla o den později opět spojit a vyzkoušet přitom nový vylepšený navigační systém. Jeho selhání záhy po zapnutí si však vynutilo zrušení orbitálního setkání a úhybný manévr lodi. Příčina nezdaru i další běh událostí jsou zatím otázkou.
NASA vybrala pro realizaci dvě nové vědecké mise pro výzkum Slunce. Tou první je MUSE: Multi-slit Solar Explorer, a druhou HelioSwarm. Pomohou nám porozumět dynamice Slunce, propojení Země a Slunce a stále se měnícímu vesmírnému prostředí. Poskytnou tak kritické informace důležité k ochraně astronautů, satelitů a komunikačních systémů, jako je například GPS. Níže si představíme nám dnes známé informace o podobě těchto misí.
Start lodi Sojuz TMA-05M.Autor: EnergiaMožná si vzpomenete na přistání lodi Sojuz s evropským astronautem Kuipersem a jeho dvěma kolegy, které se uskutečnilo přesně před dvěma týdny a zredukovalo posádku stanice ISS na pouhé tři kosmonauty. To však již dlouho nebude pravda, protože dnes brzy ráno z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu odstartovala nová loď Sojuz s třemi astronauty, kteří budou na orbitální stanici plnit důležité úkoly po následující čtyři měsíce.
Titulní obrázek dnešního článku znáte asi všichni. Mediálním světem vloni v dubnu rezonovala historicky první fotografie černé díry. Ono historické pozorování provedla soustava pozemských radioteleskopů Event Horizon Telescope (EHT). Dnes ale nebude řeč o slavné fotografii z loňska, ale o výzkumu, který prováděla kosmická observatoř Chandra. Ta se zaměřila na horké výtrysky směřující z centra galaxie M87 v rentgenovém oboru elektromagnetického záření a přinesla nové zajímavé poznatky.
Po více než 14 letech aktivní činnosti na povrchu Marsu končí jeden z nejpůsobivějších příběhů průzkumu Sluneční soustavy, mise Mars Exploration Rover. NASA vyslala 12. února poslední dávku příkazů směrem k Marsu v naději, že na ně vozítko Opportunity nějak zareaguje. Protože se tak nestalo, byla mise oficiálně ukončena. K tomuto smutnému, ale i slavnostnímu okamžiku, byla v úterý uspořádána tisková konference v prostorách JPL. Byl to pěkný způsob, jak vzdát hold inženýrům, vědcům i manažerům této mimořádně úspěšné mise. Dovolte nám se naposledy ohlédnout za tím, co pro nás, jako redaktory, stejně jako fanoušky výzkumu Marsu, pojem Spirit a Opportunity znamenal.
Napínavé okamžiky přináší každý přistávací manévr, který zažívají kosmické sondy. Nejinak tomu bylo i v případě sondy InSight, která v pondělí 26. listopadu večer našeho času dosedla na povrch Marsu. S odstupem času se její přistání jeví jako rutinní. NASA to prostě umí a to včetně pěkných online přenosů. Výzkum vesmíru nebude nikdy snadný, ale každý takový úspěch je o to sladší. Nejdůležitější novinky následují.
Souhrn dění 27. 11. v 17:30 SEČ
Nová mise NASA k uskutečnění prvního průzkumu tzv. Trojánů, což je populace prastarých asteroidů obíhajících v tandemu po stejné dráze s planetou Jupiter, prošla rozhodujícím mezníkem. Dne 31. 10. 2018 dala NASA souhlas k realizaci mise LUCY a k jejímu startu v roce 2021. Zpráva formálně označovaná jako „Key Decision Point C“ schvaluje prodloužení projektu do vývojové fáze, určuje finanční náklady a časový harmonogram. Schvaluje detailní plán, přístrojové vybavení, rozpočet a analyzuje rizikové faktory kosmické sondy.
Přehled událostí na obloze od 1. 10. do 7. 10. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Venuše je nejlépe viditelná ve dne, Jupiter mizí v záři Slunce večer velmi nízko na jihozápadě. Mars a Saturn jsou nízko v okolí jižního obzoru. Uran a Neptun jsou vidět téměř celou noc. Na ranní obloze je vidět hlavně kometa 21P. K pozorování vybízí také trpasličí galaxie NGC 6822 ve Střelci. Zemřel Pavel Toufar. Čína pokračuje ve vysoké kadenci startů svých raket. Chystá se přistání lodi Sojuz a start rakety Falcon 9. Japonci stále úspěšně pokračují v misi u planetky Ryugu. Před 60 roky vznikla NASA a před 10 lety jsme poprvé poznali skoro celý povrch Merkuru.
V neděli 12. srpna 2018 odstartovala silná americká raketa Delta IV-Heavy s urychlovacím stupněm Star 48BV. Vstříc Slunci vynesla sondu NASA s názvem Parker Solar Probe. Je to vůbec poprvé, co NASA pojmenovala svoji sondu po žijícím člověku. Úkolem sondy je výzkum naší denní hvězdy z minimální vzdálenosti šesti milionů kilometrů. Mise je naplánována celkem na 24 průletů kolem Slunce: ty první budou ve větších vzdálenostech a sonda se bude ke Slunci postupně přibližovat. Výzkum je součástí programu NASA s názvem „Život s hvězdou“.
Zveřejněná animace, ze které pochází úvodní obrázek tohoto článku, názorně ukazuje, jak vznikají deformace v ledové kůře Jupiterova měsíce Europa a jak se vytvořenými prasklinami může dostávat voda z přítomného globálního podpovrchového oceánu Europy až na povrch měsíce.
Pomocí kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory astronomové zřejmě objevili důkazy existence nejhmotnějších černých děr, jaké byly doposud pozorovány. „Černá díra je neviditelným vesmírným objektem, jehož gravitační působení je tak silné, že žádná hmota a dokonce ani světlo ji nemůže opustit – přitahuje všechno ze svého okolí podobně jako obrovský vír,“ říká profesorka Julie Hlavacek-Larrondo, Department of Physics, Université de Montréal, Kanada.
