Související stránky k článku Zhlédněte jedinečný studentský dokument. Na světě je právě díky vám!
Filosof Erich Fromm ve 20. století řekl, že lidé v současné společnosti se dají rozdělit do dvou skupin: Ti, co chtějí v životě mít, a pak ti, co chtějí být. První skupina jsou typičtí „shrabovači“ – potěchou a naplněním je jim co největší materiální bohatství, stamilióny na účtu, velké domy, luxusní auta, dokonce možnost ovládat druhé a v krajním případě je obírat o jejich majetek. Prostě v dnešním komercializovaném světě potřebují, aby jim co nejvíc patřilo. A pak jsou tu ti, co chtějí být. Ti usilují o prožitek, finanční prostředky jim slouží maximálně k naplnění zážitkových tužeb, život berou jako vzácnost s nespočtem možností silných momentů a epizodek, které jim zásobí jejich duševní bohatství. Zpravidla filantropové, jimž radost přináší výměna, spojení, sdílení i zážitek z radosti druhých. Těžko říct, kam patřím, to posoudí druzí, ale příběh posledních dvou dekád, který vyústil v dokonalou zážitkovou satisfakci, mi znovu připomněl moudrého Fromma.
Pro koho svítíme v noci během zákazu vycházení? Kolik nás to stojí? Asi každého tyhle otázky napadly. Přidejte se k těm, kteří už se změnou nočního svícení na dobu zákazu vycházení přišli a zhasněte nepotřebná světla. Příkladem může být Národní muzeum v Praze, které své architektonické osvětlení zhasíná právě ve 21 hodin - za to moc děkujeme, rozum a úspory zde vítězí.
"V minulosti se jich lidé obávali. Brali je jako zlá znamení. Doba se však změnila..." Těmito řádky začínala kniha Tajemná zatmění, která spatřila světlo světa a oči dychtivých čtenářů na jaře roku 2015. Na 248 stranách se pokusila prostřednictvím pestrých faktů, fantastických obrázků (především z dílny legendárního prof. Miloslava Druckmüllera) i cestopisných zážitků zprostředkovat takřka nepopsatelnou krásu měsíčních a slunečních zatmění. Nyní vychází její zbrusu nové, rozšířené a aktualizované vydání, které navíc okořenil velice lidskou a svojskou předmluvou sám dr. Jiří Grygar.
Pro koho svítíme v noci během zákazu vycházení? Kolik nás to stojí? Asi každého tyhle otázky napadly. Přidejte se k těm, kteří už se změnou nočního svícení na dobu zákazu vycházení přišli a zhasněte nepotřebná světla.
Už za necelý rok, 2. července 2019, se nad severním Chile a střední Argentinou odehraje po téměř dvouleté přestávce nejbližší úplné zatmění Slunce. Úkaz je o to vzácnější, že pás úplného zatmění v tomto případě povede i přes některé z největších pozemních observatoří, včetně Evropské jižní observatoře ESO La Silla. A právě tam bude pozorování úkazu umožněno široké veřejnosti. Nadšenci z celého světa se tak mohou těšit na nebývalý zážitek spojený s návštěvou věhlasné instituce samotné. Evropská jižní observatoř (ESO) k této příležitosti přináší i krátké poutavé video, za jehož scénářem i režií stojí český cestovatel za zatměními a autor populární knihy Tajemná zatmění, Petr Horálek.
Hvězdárna a planetárium Brno zahájila ve spolupráci s řadou středoevropských planetárií realizaci velkého multimediálního projektu EU-RE-STAR (zkr. Scientists warn: Enlightenment but not redundant lights!), díky kterému vznikne první pořad pro digitální planetária o světelném znečištění na světě. Náklady na realizaci v průběhu dvou let dosáhnou 235 tisíc euro a jsou plně hrazeny z dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Po přechodu studené fronty v posledním červnovém týdnu se na několik dní vyčistil vzduch natolik, že v tuzemsku i v nižších zeměpisných šířkách bylo možné zaznamenat relativně méně obvyklý úkaz - zelený záblesk. Ten se objevuje nejčastěji na horním okraji zapadajícího nebo vycházejícího Slunce jako důsledek tzv. atmosférické refrakce. V našich zeměpisných čířkách trvá velmi krátce, většinou zlomky sekund, a jeho záznam je proto dosti velkou výzvou. Zelené (a červené) "blýskání" se podařilo zaznamenat při západu Slunce 3. července 2018 za východočeskou zříceninou Lichnice ze 13. století...
14. září 2020 proběhlo v Senátu Parlamentu České republiky 21. veřejné slyšení na téma "Světlo - dobrý sluha, zlý pán". Považujeme to za další zásadní krok v ochraně nočního prostředí.
Světelné znečištění je novodobým, stále narůstajícím problémem, který ovlivňuje nejen kvalitu lidských životů, ale má devastující účinky na faunu a floru. V současnosti je velmi obtížné nalézt dobrý příklad venkovního osvětlení, naopak drtivá většina je těch špatných nebo nedostatečných, které nevyhovují buďto směrovostí nebo používají bílé světlo s příliš velkým podílem modré složky světla, případně svítí příliš silně, oslňují nebo svítí do obytných domů. Vyšší bezpečnost přitom neznamená vyšší osvětlenost. Řešením je používání osvětlení se správným směrováním, vhodnou intenzitou a správnou tzv. náhradní teplotou chromatičnosti, event. jeho regulace v průběhu noci. Na mnoha místech je umělé osvětlení dokonce zcela nesmyslné.
Na tichomořském břehu Jižní Ameriky se do chilského vnitrozemí rozkládá vysokohorská poušť Atacama s unikátními podmínkami pro pozorování a fotografování nočního nebe. Ne náhodou zde proto mezivládní organizace zvaná Evropská jižní observatoř vybudovala a dále buduje hned několik pracovišť s největšími a vědecky nejproduktivnějšími astronomickými přístroji světa. Ovšem i mimo hledáčky těchto teleskopů, jen pouhýma očima, je možné na chilské obloze spatřit to, co málokde na světě. Jaké klenoty skrývá hvězdné nebe nad observatořemi Paranal, La Silla nebo ALMA? A jak je dokáží zachytit citlivé fotoaparáty? A jak vůbec tyto obří astronomické obrazy vznikají?
Inspirací pro vyhlášení výzvy Nesvítí se někde zbytečně? byly kromě právě skončeného Mezinárodního týdne tmavé oblohy také úkazy na obloze posledních týdnů – superúplněk, mnoho jasných nocí a pohledů na jarní souhvězdí nebo třeba včerejší konjunkce planety Venuše s měsíčním srpkem viditelné vždy lépe z míst s malým světelným znečištěním. Ale především otázky veřejnosti, které zněly stejně jako název výzvy.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 265 z 27. 4. 2020
Na konci srpna roku 2016 navštívil český fotograf Petr Horálek ondřejovskou observatoř a zaznamenal hned několik pestrých nočních portrétů, zejména v oblasti radarové louky, historické části a slunečního radioteleskopu. Bohužel o půl roku později byla všechna jeho data odcizena během krádeže v Argentině. Štěstí tomu však přálo a některá data se podařila zachránit ze starých záloh, a tak se teď můžete pokochat výslednými unikátními nočními fotografiemi nad slavnou českou observatoří, které Petr posledních asi 5 týdnů zpracovával.
Před deseti roky, 4. listopadu 2009, bylo na chatě Pyramida oficiálně podepsáno memorandum o vzniku Jizerské oblasti tmavé oblohy (JOTO). Parta nadšenců ze severu Čech společně s Pavlem Suchanem z Astronomického ústavu AV ČR se tehdy dohodla ujmout se nápadu polských astronomů z Wroclawské univerzity. Téma vzaly za své obě nadlesnictví v Polsku a také Lesy ČR. Přidala se rovněž CHKO Jizerské hory. Dlouhodobě vnímáme podporu Ministerstva životního prostředí, což potvrzuje aktuální záštita pana ministra Richarda Brabce nad aktuálními aktivitami v oblasti.
V dnešní vřavě okolo světelného znečištění, které žel trápí už opravdu všechny (ač si to mnozí nechtějí přiznat) je těžké pohledat místa, kde by koexistovala kombinace pohledů ke hvězdnému nebi a nějaké kulturní či historické památky. K mému překvapení ale přeci jen pár takových míst najdeme i v nadmíru přesvětleném Česku. Mohl jsem se o tom přesvědčit v první polovině noci 4. září 2019, kdy jsem zavítal do Broumova. Prakticky přímo z centra města (ovšem za opravdu čistého vzduchu) se naskytly pohledy na Mléčnou dráhu z a v okolí Národní Kulturní Památky Broumovského kláštera.
V pátek a víkendu 14. – 16. září 2018 se na hvězdárně v Pardubicích uskuteční další workshop věnovaný krajinářské astrofotografii, které povede český astrofotograf Petr Horálek. V příjemném zázemí pardubické hvězdárny se zájemci budou moci nejen naučit nové postupy tohoto mladého fotografického oboru, ale také si v případě jasného počasí užít pohledu na hned 4 planety Sluneční soustavy nebo Měsíc přes druhý největší dalekohled v České republice, který je určený k pozorování pro veřejnost.
Při svých toulkách po světě za objevováním míst, která ještě netrpí škodlivým světelným znečištěním, jsem už nějaký ten čas míjel i tento pozoruhodný kout naší planety. Až do ledna letošního roku. Ostrov Boa Vista, jeden z kapverdských ostrovů, je jednoznačnou volbou pro každého nadšence do zážitků (zdaleka nejen) pod hvězdným nebem. Pouštní ostrov relativně nedávno osamostatněného kapverdského státu, kam doletíte ze střední Evropy překvapivě levně, nabízí z hlediska pozorování hvězd hned několik jedinečností: Leží blízko rovníku, takže odtud uzříte opravdu mnoho i z jižní hvězdné oblohy; (ještě) není příliš obestavěn k přírodě bezohlednými turistickými rezorty a zejména východní polovina ostrova se může chlubit prakticky nulovým světelným znečištěním; na ostrově najdete hned dvě poměrně rozsáhlé oblasti s pouštními dunami, které v noci vytvářejí nezaměnitelnou kulisu pro fotografování hvězdných scenérií. Bohužel ale právě turizmus si také od ostrova a jeho obyvatel vybírá krutou daň.
Čtyři země, čtyři dobrodružství, čtyři příběhy a čtyři nezapomenutelné zážitky. Jedním ze snů pravděpodobně každého lovce zatmění je možnost uvidět, či ideálně úspěšně nafotografovat všechna zatmění, která v daném kalendářním roce proběhnou. Pochopitelně to není snadné, neboť nikdy se neodehrají zatmění tak, aby byla všechna vidět alespoň z části na jednom místě. A taky celý ten sen může zhatit počasí. No, s hrdostí i radostí mohu potvrdit, že můj šťastný je právě tento rok – spatřil a nafotografoval jsem je všechna a zároveň jedno z nich bylo mým druhým té samé zatměňové série SAROS po 18 letech...
Občanům, přírodě, energetikům i milovníkům hvězdné oblohy dnes svitla naděje. Společná tisková konference Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva životního prostředí za účasti ministrů obou rezortů otevřela cestu k omezování světelného znečištění.
