Související stránky k článku Zhlédněte jedinečný studentský dokument. Na světě je právě díky vám!
Už za necelý rok, 2. července 2019, se nad severním Chile a střední Argentinou odehraje po téměř dvouleté přestávce nejbližší úplné zatmění Slunce. Úkaz je o to vzácnější, že pás úplného zatmění v tomto případě povede i přes některé z největších pozemních observatoří, včetně Evropské jižní observatoře ESO La Silla. A právě tam bude pozorování úkazu umožněno široké veřejnosti. Nadšenci z celého světa se tak mohou těšit na nebývalý zážitek spojený s návštěvou věhlasné instituce samotné. Evropská jižní observatoř (ESO) k této příležitosti přináší i krátké poutavé video, za jehož scénářem i režií stojí český cestovatel za zatměními a autor populární knihy Tajemná zatmění, Petr Horálek.
Hvězdárna a planetárium Brno zahájila ve spolupráci s řadou středoevropských planetárií realizaci velkého multimediálního projektu EU-RE-STAR (zkr. Scientists warn: Enlightenment but not redundant lights!), díky kterému vznikne první pořad pro digitální planetária o světelném znečištění na světě. Náklady na realizaci v průběhu dvou let dosáhnou 235 tisíc euro a jsou plně hrazeny z dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Po přechodu studené fronty v posledním červnovém týdnu se na několik dní vyčistil vzduch natolik, že v tuzemsku i v nižších zeměpisných šířkách bylo možné zaznamenat relativně méně obvyklý úkaz - zelený záblesk. Ten se objevuje nejčastěji na horním okraji zapadajícího nebo vycházejícího Slunce jako důsledek tzv. atmosférické refrakce. V našich zeměpisných čířkách trvá velmi krátce, většinou zlomky sekund, a jeho záznam je proto dosti velkou výzvou. Zelené (a červené) "blýskání" se podařilo zaznamenat při západu Slunce 3. července 2018 za východočeskou zříceninou Lichnice ze 13. století...
14. září 2020 proběhlo v Senátu Parlamentu České republiky 21. veřejné slyšení na téma "Světlo - dobrý sluha, zlý pán". Považujeme to za další zásadní krok v ochraně nočního prostředí.
Světelné znečištění je novodobým, stále narůstajícím problémem, který ovlivňuje nejen kvalitu lidských životů, ale má devastující účinky na faunu a floru. V současnosti je velmi obtížné nalézt dobrý příklad venkovního osvětlení, naopak drtivá většina je těch špatných nebo nedostatečných, které nevyhovují buďto směrovostí nebo používají bílé světlo s příliš velkým podílem modré složky světla, případně svítí příliš silně, oslňují nebo svítí do obytných domů. Vyšší bezpečnost přitom neznamená vyšší osvětlenost. Řešením je používání osvětlení se správným směrováním, vhodnou intenzitou a správnou tzv. náhradní teplotou chromatičnosti, event. jeho regulace v průběhu noci. Na mnoha místech je umělé osvětlení dokonce zcela nesmyslné.
Na tichomořském břehu Jižní Ameriky se do chilského vnitrozemí rozkládá vysokohorská poušť Atacama s unikátními podmínkami pro pozorování a fotografování nočního nebe. Ne náhodou zde proto mezivládní organizace zvaná Evropská jižní observatoř vybudovala a dále buduje hned několik pracovišť s největšími a vědecky nejproduktivnějšími astronomickými přístroji světa. Ovšem i mimo hledáčky těchto teleskopů, jen pouhýma očima, je možné na chilské obloze spatřit to, co málokde na světě. Jaké klenoty skrývá hvězdné nebe nad observatořemi Paranal, La Silla nebo ALMA? A jak je dokáží zachytit citlivé fotoaparáty? A jak vůbec tyto obří astronomické obrazy vznikají?
Inspirací pro vyhlášení výzvy Nesvítí se někde zbytečně? byly kromě právě skončeného Mezinárodního týdne tmavé oblohy také úkazy na obloze posledních týdnů – superúplněk, mnoho jasných nocí a pohledů na jarní souhvězdí nebo třeba včerejší konjunkce planety Venuše s měsíčním srpkem viditelné vždy lépe z míst s malým světelným znečištěním. Ale především otázky veřejnosti, které zněly stejně jako název výzvy.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 265 z 27. 4. 2020
Na konci srpna roku 2016 navštívil český fotograf Petr Horálek ondřejovskou observatoř a zaznamenal hned několik pestrých nočních portrétů, zejména v oblasti radarové louky, historické části a slunečního radioteleskopu. Bohužel o půl roku později byla všechna jeho data odcizena během krádeže v Argentině. Štěstí tomu však přálo a některá data se podařila zachránit ze starých záloh, a tak se teď můžete pokochat výslednými unikátními nočními fotografiemi nad slavnou českou observatoří, které Petr posledních asi 5 týdnů zpracovával.
Před deseti roky, 4. listopadu 2009, bylo na chatě Pyramida oficiálně podepsáno memorandum o vzniku Jizerské oblasti tmavé oblohy (JOTO). Parta nadšenců ze severu Čech společně s Pavlem Suchanem z Astronomického ústavu AV ČR se tehdy dohodla ujmout se nápadu polských astronomů z Wroclawské univerzity. Téma vzaly za své obě nadlesnictví v Polsku a také Lesy ČR. Přidala se rovněž CHKO Jizerské hory. Dlouhodobě vnímáme podporu Ministerstva životního prostředí, což potvrzuje aktuální záštita pana ministra Richarda Brabce nad aktuálními aktivitami v oblasti.
V dnešní vřavě okolo světelného znečištění, které žel trápí už opravdu všechny (ač si to mnozí nechtějí přiznat) je těžké pohledat místa, kde by koexistovala kombinace pohledů ke hvězdnému nebi a nějaké kulturní či historické památky. K mému překvapení ale přeci jen pár takových míst najdeme i v nadmíru přesvětleném Česku. Mohl jsem se o tom přesvědčit v první polovině noci 4. září 2019, kdy jsem zavítal do Broumova. Prakticky přímo z centra města (ovšem za opravdu čistého vzduchu) se naskytly pohledy na Mléčnou dráhu z a v okolí Národní Kulturní Památky Broumovského kláštera.
V pátek a víkendu 14. – 16. září 2018 se na hvězdárně v Pardubicích uskuteční další workshop věnovaný krajinářské astrofotografii, které povede český astrofotograf Petr Horálek. V příjemném zázemí pardubické hvězdárny se zájemci budou moci nejen naučit nové postupy tohoto mladého fotografického oboru, ale také si v případě jasného počasí užít pohledu na hned 4 planety Sluneční soustavy nebo Měsíc přes druhý největší dalekohled v České republice, který je určený k pozorování pro veřejnost.
Při svých toulkách po světě za objevováním míst, která ještě netrpí škodlivým světelným znečištěním, jsem už nějaký ten čas míjel i tento pozoruhodný kout naší planety. Až do ledna letošního roku. Ostrov Boa Vista, jeden z kapverdských ostrovů, je jednoznačnou volbou pro každého nadšence do zážitků (zdaleka nejen) pod hvězdným nebem. Pouštní ostrov relativně nedávno osamostatněného kapverdského státu, kam doletíte ze střední Evropy překvapivě levně, nabízí z hlediska pozorování hvězd hned několik jedinečností: Leží blízko rovníku, takže odtud uzříte opravdu mnoho i z jižní hvězdné oblohy; (ještě) není příliš obestavěn k přírodě bezohlednými turistickými rezorty a zejména východní polovina ostrova se může chlubit prakticky nulovým světelným znečištěním; na ostrově najdete hned dvě poměrně rozsáhlé oblasti s pouštními dunami, které v noci vytvářejí nezaměnitelnou kulisu pro fotografování hvězdných scenérií. Bohužel ale právě turizmus si také od ostrova a jeho obyvatel vybírá krutou daň.
Čtyři země, čtyři dobrodružství, čtyři příběhy a čtyři nezapomenutelné zážitky. Jedním ze snů pravděpodobně každého lovce zatmění je možnost uvidět, či ideálně úspěšně nafotografovat všechna zatmění, která v daném kalendářním roce proběhnou. Pochopitelně to není snadné, neboť nikdy se neodehrají zatmění tak, aby byla všechna vidět alespoň z části na jednom místě. A taky celý ten sen může zhatit počasí. No, s hrdostí i radostí mohu potvrdit, že můj šťastný je právě tento rok – spatřil a nafotografoval jsem je všechna a zároveň jedno z nich bylo mým druhým té samé zatměňové série SAROS po 18 letech...
Občanům, přírodě, energetikům i milovníkům hvězdné oblohy dnes svitla naděje. Společná tisková konference Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva životního prostředí za účasti ministrů obou rezortů otevřela cestu k omezování světelného znečištění.
Již po 10. vybrala NASA jako prestižní snímek dne APOD (Astronomy Picture Of the Day) fotografii od českého fotografa Petra Horálka. Snímek publikovaný 10. srpna 2017 s názvem „Noc Perseid“ zobrazuje meteory z každoročního letního roje nad slovenskou vesnicí Vrchteplá z roku 2016, kde se tehdy konala jubilejní 30. mezinárodní „Expedícia Perzeidy“. Letos se uskuteční v termínu 11. – 19. srpna 2017 a široká veřejnost je zvána na zajímavé přednášky.
Skupina středoškolských studentů připravuje jedinečný dokumentární film o vztahu člověka k vesmíru a problému světelného znečištění. Film "Hledání ztracené tmy" má hotový scénář, částečně obsah, ale k dokončení ještě kus chybí. A právě každý z vás by mohl svým přispěním velice významně pomoci k jeho zdárnému dokončení. Jak? Čtěte dále.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2017 obdržel snímek „Odhalené vrstvy Slunce“, jehož autory jsou Miloslav Druckmüller a Petr Horálek.
„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá …“. Slavné verše českého básníka Adolfa Heyduka, proslavené zejména scénou s Jaroslavem Marvanem a Ladislavem Peškem ve filmu Škola základ života. A právě tato „zlatá muška“, či její stejně pilná kamarádka, stála za vznikem vítězného snímku dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce. Ovšem nejenom ona …
Hodina Země je každoroční mezinárodní akce zavedená Světovým fondem na ochranu přírody (World Wildlife Fund, zkráceně WWF). První ročník se konal v roce 2007 v Sydney v Austrálii, kdy na hodinu zhasla světla na slavné budově australské opery. Do kampaně se tehdy zapojily více než 2 miliony lidí. Dnes jde o celosvětovou akci. V roce 2018 se akce uskuteční 24. března od 20:30 do 21:30 hodin. Astronomové v České republice plánují různé akce s cílem upozornit především na zbytečné a nevhodné svícení.
