Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
Autor: Petr Horálek.
Po přechodu studené fronty v posledním červnovém týdnu se na několik dní vyčistil vzduch natolik, že v tuzemsku i v nižších zeměpisných šířkách bylo možné zaznamenat relativně méně obvyklý úkaz - zelený záblesk. Ten se objevuje nejčastěji na horním okraji zapadajícího nebo vycházejícího Slunce jako důsledek tzv. atmosférické refrakce. V našich zeměpisných čířkách trvá velmi krátce, většinou zlomky sekund, a jeho záznam je proto dosti velkou výzvou. Zelené (a červené) "blýskání" se podařilo zaznamenat při západu Slunce 3. července 2018 za východočeskou zříceninou Lichnice ze 13. století...
Na snímku níže ze 3. července 2018 se Slunce pomalu blíží k obzoru za populární zříceninou Lichnice při pohledu od města Seč. Jak postupně klesá zprava doleva, na jeho okraji se objevují náznaky zelených záblesků (nahoře) a rudých (v dolním okraji kotouče). Ty se objevují za velmi dobrých klimatických podmínek. V pravém horním rohu snímku je také vložený box s průběhem jednoho takového "záblesku".
Autor: Petr Horálek.
Zelené a červené záblesky vznikají rozložením zdroje světla (v tomto případě Slunce) na spektrum. Nejdelší vlnové délky se objevují první vespod zdroje světla (na spodním okraji Slunce), nejkratší zase zůstavají viditelné jako poslední (lámou se nejméně), pokud není ve vzduchu moc prachu, který je je výrazně rozptyluje. Ve vzácných případech lze spatřit fialovo-modrý záblesk. V tomto případě se zelený záblesk neukázal jen jako úplně poslední zabarvení závěrečných "kapiček" Slunce před jeho zmizením za horizontem (úplně vpravo dole za stromy), ale také v izolovaných segmentech na horním okraji Slunce, které bylo "trháno" atmosférou, jak se naše hvězda postupně nořila níž k obzoru a vzduch mezi pozorovatelem a Sluncem byl výrazně členěný na vrstvy s odlišnými optickými vlastnostmi.
Zdánlivě nepřirozená velikost Slunce vůči Lichnici je daná perspektivou - fotka hradu vznikla 6 kilometrů daleko od něj a ten se tak na horizontu zdál dost malý. Celou scénu zvětšil fotoaparát s plnoformátovým snímačem a objektivem s metrovým ohniskem. Stejným ohniskem vznikla i prudce rychlá sekvence záběrů vložená do snímku vpravo nahoru. Vývoj tohoto zeleného záblesku trval v reálném čase asi půl sekundy.
Lichnice byla postavena patrně v první polovině 13. století. První zmínky o ní pochází z roku 1261, kdy vlastnil Smil z rodu Ronovců, který si říkal Smil z Lichtenburgu a založil tak tak rodinu von Lichtenburg. Na konci 16. století byla Lichnice opuštěna. Od začátku 17. století se již popisovala jako zřícenina. Dnes je po rekonstrukci otevřena pro širokou veřejnost a nabízí nádherný výhled do Železných hor nebo bohatý kulturní programu, zejména v létě. Na fotografii je vidět silueta východní části hradu i s novou vyhlídkovou věží.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zelený záblesk - wikipedie
[2] Hrad Lichinice - wikipedie
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook s dalšími fotografiemi
Seriál
- Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
- Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
- Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
- Obrazem: Nova nad Supernovou
- Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
- Obrazem: Tři planety za slunovratu
- Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
- Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
- Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
- Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
- Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
- Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
- Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
- Obrazem: Protisvit v Beskydech
- Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
- Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
- Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
- Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
- Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
- Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
- Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
- Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
- Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
- Obrazem: Nebe z obou polokoulí
- Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
- Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
- Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
- Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
