Kometa s označením C/2021 A1 (Leonard) se stala první objevenou kometou v roce 2021 a s velkou pravděpodobností dosáhne viditelnosti pouhým okem v první polovině prosince. Malými dalekohledy ji lze pozorovat již nyní, ale svým světlem vadí Měsíc po úplňku. Vzhledem k tomu, že dobré podmínky k pozorování komety budou panovat ani ne 14 dní, uvádíme již dnes článek s podrobnostmi.
Nový výzkum belgického týmu vědců, kteří využili data získaná dalekohledem VLT na Evropské jižní observatoři, ukázal, že v atmosférách komet roztroušených i na těch nejvzdálenějších místech Sluneční soustavy se nalézá železo a nikl. Nezávislá studie polských vědců, kteří rovněž pracovali s přístroji ESO, odhalila páry niklu také v okolí mezihvězdné komety 2I/Borisov. Vůbec poprvé se tak podařilo v chladných atmosférách vzdálených komet identifikovat těžké kovy, jejichž výskyt většinou spojujeme s velmi horkým prostředím.
V následujících týdnech máme možnost vidět kometu i za pomocí malých dalekohledů. Kometa s označením C/2020 R4 (ATLAS) je těchto dnech pozorovatelná na ranní obloze, v průběhu dubna se bude její viditelnost zlepšovat.
Nová pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT naznačují, že ‚toulavá‘ kometa 2I/Borisov – druhý a zatím poslední známý objekt, který prokazatelně přilétl do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru – je složena z nejméně přetvořeného materiálu, jaký byl kdy pozorován. Astronomové se domnívají, že toto těleso pravděpodobně nikdy neprošlo blízko hvězdy a představuje tak pozůstatek nedotčené hmoty z oblaku plynu a prachu, ve kterém se zrodilo.
Kometa C/2020 M3 (ATLAS), jak vidíme, byla objevena observatoří ATLAS na Havajských ostrovech. V současné době jde o nejjasnější kometu na obloze s jasností mezi 8 a 9 mag. Kometa prolétá relativně blízko Zemi, jeví se tedy poměrně velká a difúzní, což také znamená, že není zdaleka tak snadná ke spatření, pokud se na ni podíváme z oblastí ze silným světelným znečištěním. Nejlépe vynikne ve velkém binokuláru, kde ji uvidíme snadno jako nápadně velkou mlhavou skvrnu kulatého tvaru.
V těchto dnech jsou v dosahu malých dalekohledů a větších triedrů hned tři komety, a to konkrétně C/2017 T2 (Panstarrs), C/2019 Y1 (ATLAS) a C/2019 Y4 (ATLAS). Pojďme se na ně podívat.
Príbehy o vzdialených planétach ho priviedli k astronómii. Uchvátilo ho poznanie, že aj sám môže skonštruovať ďalekohľad. Hoci vyštudoval astronómiu, vzdal sa vedeckej kariéry a začal zhotovovať teleskopy. Nespokojnosť s výsledkom ho neustále poháňala ďalej, túžil vytvoriť dokonalý prístroj. Najprv len na fotografovanie oblohy, neskôr na hľadanie komét. A dokázal to. Objaviteľ prvej medzihviezdnej kométy, Genadij Borisov.
Rok 2019 není na jasné komety příliš bohatý, nicméně je tu několik očekávaných komet, které by ve druhé polovině roku mohly být v dosahu běžných amatérských dalekohledů. V článku přinášíme jejich přehled.
Jednou z činností Společnosti pro meziplanetární hmotu je soustavné pozorování komet a měření jejich jasnosti přes elektronická záznamová zařízení, nebo pořizování vizuálních odhadů. Taková pozorovnání jsou důležitá, pomahají určit fotometrické chování komet v různých vzdálenostech od Slunce, umožňuje jejich třídění podle různých projevů aktivity a odhadnout jejich velikost, nebo aktivní povrch. Zde přinášíme souhrn pozorování komet za rok 2018.
Rok 2018 byl po mnoho svých měsíců na vzácné astronomické úkazy nadprůměrně pestrý a nepoleví tak ani ke svému závěru. Zatímco mnoho pozorovatelů se těší zejména na poměrně dobré podmínky pro pozorování každoročního meteorického roje Geminidy, během jehož maxima z pátka na sobotu 13./14. prosince zazáří několik stovek meteorů, jen o dva dny později se dočkáme dalšího astronomického milníku v historii lidstva – kometa 46P Wirtanen učiní 10. nejbližší zaznamenaný kometární průlet kolem Země za celou dobu kometárních záznamů a na noční obloze ji dost možná spatříme daleko od zdrojů světelného znečištění i pouhýma očima.
Velké překvapení čekalo astronomy, když se podrobně podívali na planetku 288P obíhající v hlavním pásu planetek. Ukázalo se, že jde o dvě kolem sebe obíhající tělesa. Navíc je obklopuje koma, kterou normálně pozorujeme jen u komet. Vysvětlení přinesl tento týden časopis Nature.
Ve světě malými dalekohledy viditelných komet se v současné době dějí velmi zajímavé věci. Večer, respektive po celou noc, můžeme vysoko na obloze spatřit jasné komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák a C/2015 V2 (Johnson), ale zahanbit se nechce ani ranní obloha. Té až donedávna vládla teprve letos v březnu objevená, nyní už poměrně jasná kometa C/2017 E4 (Lovejoy). Po outburstu jí zdatně sekunduje i C/2015 ER61 (PanSTARRS).
Astronomové nedávno objevili unikátní objekt složený nejspíš z hmoty, která se vyskytovala ve vnitřní části Sluneční soustavy v době formování Země, ale byla uchována v chladu Oortova oblaku po miliardy let až dodnes. Pozorování provedená pomocí dalekohledů ESO/VLT a Canada France Hawai'i Telescope ukázala, že těleso s kometárním označením C/2014 S3 (PANSTARRS) je prvním objektem na dlouhoperiodické dráze, které svými vlastnostmi spíše připomíná původní planetku z nitra Sluneční soustavy. Objekt by mohl přinést důležité informace o vzniku Sluneční soustavy.
Jasných komet proletělo kolem Země v historii lidstva opravdu mnoho. Ne vždy se však jednalo pouze o komety dlouhoperiodické. Když se zaměříme na ty krátkoperiodické, vybaví se nám určitě jako první kometa 1P/Halley, jež nás navštěvuje zhruba každých 75 let a dosahuje jasnosti až 0 mag. I jiné komety z katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet však dokáží nadchnout pozorovatele. Mezi ně patřila v 18. a 19. století i vlasatice 3D/Biela, objevená astronomem s českými předky. Osud jí ovšem nepřál. Pojďme si historii této komety poněkud přiblížit.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
Předposlední měsíc roku 2015, listopad, se z hlediska nově nalezených komet docela podařil. Velké oblohové přehlídky zachytily celkem 6 komet, které před tímto měsícem ještě nikdy nebyly zpozorovány. Žádná kometa tentokrát nebyla znovuobjevena což znamená, že katalog očíslovaných krátkoperiodických komet v sobě i nadále obsahuje 330 vlasatic. Chcete se o v listopadu objevených kometách dozvědět více? Pak pokračujte v čtení tohoto článku.
Po téměř roce máme možnost pozorovat jasnější kometu, která je snadno spatřitelná triedrem, nebo malým amatérským dalekohledem. Kometa C/2013 US10 (Catalina) se v průběhu minulého týdne začala pomalu objevovat pozorovatelům na severní polokouli. Pozorovací podmínky se každým dnem zlepšují a nyní nám k jejímu vyhledání pomůže planeta Venuše.
Podle aktuálních snímků solární observatoře SOHO je zřejmé, že v blízkosti Slunce se pravděpodobně ve středu rozplyne další kometa. Tento úkaz je sice poměrně běžný, ale tato je i jedna z těch jasnějších. Připomeňme si, kde se tyto kometky berou.
Na jižní polokouli byla v minulých dnech snadno pozorovatelná kometa. Pravda, pouze za soumraku a nízko nad obzorem, ale kometa je poměrně jasná. Že o takové kometě nevíte? Není mnoho astronomů na severní polokouli, kteří by ji spatřili.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
