Máte představu, jaká je pravděpodobnost, že zachytíte novou kometu pomocí svého fotoaparátu s teleobjektivem? Nejlépe někdy za soumraku a třeba budete i první, kdo ji takto objeví? Zkusme se na to podívat statistikou komet, které byly při objevu jasnější než 15 mag za posledních 10 let (nepočítaje komety z koronografů sond SOHO a STEREO).
V článku přinášíme přehled jasnějších komet, které by měly být v průběhu druhé čtvrtiny roku 2022 ve vizuálním dosahu běžných amatérských dalekohledů o průměru okolo 20 cm. Chybět tedy nemůže stálice oblohy C/2019 L3 (ATLAS), která při stále podobné jasnosti brázdí oblohu v souhvězdí Blíženců. Nedaleko ve Vozkovi je další už dlouho pozorovatelná jasnější kometa 19P/Borrelly. Naději na dobrou viditelnost přináší na ranní obloze viditelná kometa C/2017 K2 (PANSTARRS).
Někdy se stane, že se na obloze objeví, nebo náhle zjasní, kometa až v blízkosti Slunce, a pak může být objevena na snímcích přístroje SWAN na sondě SOHO. Tak tomu bylo i v případě nově objevené komety, které si na snímcích tohoto přístroje všiml Michael Mattiazzo a okamžitě o tom informoval astronomy na internetových fórech, kde si informace všiml Martin Mašek z Liberce a okamžitě na ni zamířil robotický dalekohled FRAM Fyzikálního ústavu akademie věd ČR v Argentině. Potenciální kometu našel nejprve pomocí teleobjektivu s širším zorným polem a následně provedl přesná měření pomocí 30cm dalekohledu. Šlo o první pozemská pozorování v řadě, která vedla až k určení dráhy komety a označení jako C/2020 F8 (SWAN).
Vesmírný dalekohled Jamese Webba (James Webb Space Telescope - JWST) byl úspěšně vypuštěn do kosmického prostoru 25. 12. na raketě Ariane 5 z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. JWST v současné době míří do libračního centra L2, kde bude v následujících letech umístěn. Českým astronomům se podařilo let Webbova dalekohledu zachytit při jeho pouti noční oblohou.
V posledních týdnech jsem na internetu narazil na několik článků týkajících se očekávání spojených s kometami C/2026 A1 (MAPS) a C/2025 R3 (PANSTARRS). Do obou uvedených vlasatic byly vkládány velké naděje. Nejlépe to asi ukazuje název článku uveřejněného 19. února 2026 na stránkách ZOOM Prima: Blíží se nádherná kometa. Bude k vidění ve dne a pouhým okem, vzápětí dorazí „Velká kometa roku 2026“.
V souhvězdí Kassiopeia vzplála relativně jasná nova. Nova je díky svému jasu dostupná i v triedrech, její jasnost se nyní pohybuje okolo 7,8 mag. Zdá se, že zjasňování se již zastavilo a nejspíše dosáhla maxima své jasnosti. Jaký bude její další vývoj, je těžké odhadovat. V triedrové dostupnosti by měla zůstat minimálně v následujících dnech. Objekt dostal označení Nova Cas 2021 = V1405 Cas. Hvězda však byla známá již před svým vzplanutím díky pečlivému českému pozorovateli.
Na podzim roku 1965 mělo lidstvo možnost spatřit velmi jasnou kometu. Dne 21. 10. 1965 prolétla „Velká kometa roku 1965“ C/1965 Y1 (Ikeya–Seki) přísluním. Tato kometa byla objevena 18. 9. 1965 dvěma tehdy amatérskými japonskými astronomy. Byli jimi Kaoru Ikeya (Iketani) a Tsutomu Seki (Cujomu) a tuto kometu pozorovali nezávisle na sobě. Pro Kaoru Ikeyu to byla již pátá kometa, na jejímž objevu se podílel. Tsutomu Seki měl za sebou v té době objev dvou komet a C/1965 nebyla ani jeho poslední.
Komety jsou nebeské objekty, u nichž mají svoji nezastupitelnou roli i amatérská pozorování. V České republice i na Slovensku působí několik pozorovatelů, kteří měřeními jasností komet přispívají do mezinárodních databází. Pojďme se podívat, jak si naši pozorovatelé vedli v roce 2019.
Vánoční svátky nám často připomínají tzv. Betlémskou hvězdu, pod kterou si představíme kometu. V tomto díle nám naše známá dvojice fyziků řekne spoustu historických i vědeckých zajímavostí o pradávné kometě, a dalších kusech velkých vesmírných balvanů. Bližší seznámení s kometami snad pomůže Samuelu Kováčikovi překonat jeho obavy.
Před koncem prázdnin, v týdnu mezi 18. – 25. srpnem 2018, se na hvězdárně ve Valašském Meziříčí sešlo a sjelo celkem 16 účastníků praktika. Kromě několika zkušených pozorovatelů se objevili na této akci dvě novačky a osm nováčků. K tomu byl i přizpůsoben program praktika, kde prvotním úkolem bylo seznámit nové účastníky s technikou místní hvězdárny, kterou mohli využívat během pozorovacích nocí a zpracováním získaných dat. Kromě toho na praktikum přijelo několik účastníků se svou sestavou dalekohledů a digitálními zrcadlovkami, aby se naučili tuto techniku využívat pro fotometrii proměnných hvězd.
Vypadá to, že český astronom Martin Mašek objevil novou kometu na jižní obloze. Naznačují to zprávy od samotného objevitele i potvrzující pozorování od dalších astronomů.
Článek vychází jako druhý v cyklu "Z kopulí proměnářů", kdy Vám představujeme pozorovací stanoviště a techniku pozorovatelů proměnných hvězd. Cílem je inspirovat pozorovatele mezi sebou a zejména motivovat začátečníky, kteří by chtěli s proměnnými hvězdami začít. Dnes představujeme pozorovací stanoviště astronoma Martina Maška, který se věnuje řadě oblastí astronomie, ale jeho dlouholetým koníčkem jsou i proměnné hvězdy, které pozoruje na balkóně na sídlišti. Užitečná data z proměnných hvězd je tedy možné pozorovat opravdu odkudkoliv!
V současné době je na obloze nejjasnější kometou C/2023 E1 (ATLAS), jejíž jasnost se pohybuje okolo 10. hvězdné velikosti. To umožnuje její spatření i v relativně malých dalekohledech. Výhodná je i její poloha poblíž severního nebeského pólu, takže je pozorovatelná celou noc.
Záujem o hviezdnu oblohu v ňom vyvolal nevšedný astronomický úkaz, ktorý nakoniec ani nepozoroval. Ako vášnivý pozorovateľ neváhal precestovať stovky kilometrov za tmavou oblohou. Na východnom Slovensku objavil čaro premenných hviezd a začal ich pozorovať z balkóna bytu. Za svoje zamestnanie vďačí jasnej kométe a tak dnes z pohodlia domova získava cenné dáta pre fyzikov. Operátor robotického ďalekohľadu z juhoamerickej stepi, Martin Mašek.
Po více než roce budeme moci opět pozorovat kometu, která by měla překročit hranici viditelnosti pouhým okem. Již nyní ji můžeme pohodlně pozorovat i běžnými triedry. Kometa je zatím nejvýše na ranní obloze, ale pozorování bude od 5. ledna rušit svit Měsíce. V polovině ledna už bude kometa patrná i nízko na večerní obloze a bude pozorovatelná celou noc. Nejvyšší jasnosti by měla dosahovat na přelomu ledna a února.
Obloha se může pro běžného pozorovatele zdát, až na pár výjímek, stálá a neměnná. Ale opak je pravdou, na hvězdném nebi je velká spousta nestálých stálic – hvězd, které mění svoji jasnost. Důvody jejich proměnnosti jsou různé, některé hvězdy pulzují a tedy fyzicky mění svoji jasnost. Jiné naopak jasnost nemění, pozorované změny jasnosti jsou pouze zdánlivé; způsobené tím, jak se ve dvojhvězdném páru tělesa z pohledu pozorovatele periodicky vzájemně překrývají. Že je to téma pro zatvrzelé odborníky s předrahou technikou? Budete se divit, jakých úspěchů se dá při pozorování "proměnek" dosáhnout i při takovém decentním sledování jen tak někde ze zahrádky...
V úterý 9. srpna přišla do astronomické komunity smutná zpráva o úmrtí Dona Machholze. Don se během svého života stal legendou. Během 40 let objevil vizuálně 12 komet, některé z nich i v době plně automatizovaných robotických přehlídek. Dále byl jedním z iniciátorů Messierova maratónu, kdy se pozorovatelé během jedné noci snaží napozorovat co nejvíce objektů z Messierova katalogu.
Ve dnech 10 - 12. června proběhne v Praze na Štefánikově hvězdárně odborný mezinárodní seminář Europlanet Pro-Am Comet Community (Hybrid) Workshop, kde se setkají odborníci i amatérští astronomové zabývající se výzkumem a pozorováním komet. Akci pořádají společnost Europlanet, British Astronomical Association, Společnost pro meziplanetární hmotu a Planetum Praha.
Hubbleův dalekohled pozoroval velmi starou kometu s extrémně velkým jádrem, vůbec největším v historii záznamů. Tento konkrétní objekt nese označení C/2014 UN271 (Bernardinelli-Bernstein). Jádro této komety by podle odhadů mohlo v průměru měřit až 135 km, což je zhruba padesátkrát více než u obvyklých těles tohoto typu. Nyní se nachází ve vzdálenosti méně než dvě miliardy kilometrů od Slunce, přičemž nejvíce se k němu přiblíží v roce 2031. Nepřekročí ale ani oběžnou dráhu Saturnu.
Komety jsou nebeské objekty, u nichž mají svoji nezastupitelnou roli i amatérská pozorování. V České republice i na Slovensku působí několik pozorovatelů, kteří měřením jasností komet přispívají do mezinárodních databází. Pojďme se podívat, jak si naši pozorovatelé vedli v roce 2020.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
