Viděli jste někdy na vlastní oči jinou galaxii? Na snímku je Velké Magellanovo mračno (neboli LMC), jeden z nejbližších sousedů naší Mléčné dráhy. Pokud se nacházíte kdekoli jižně od zeměpisné šířky 20° s.š. (čím jižněji, tím lépe), můžete ho uvidět pouhým okem, pokud se ovšem vydáte na...
Portugalský mořeplavec ze 16. století Ferdinand Magellan a jeho posádka měli během první plavby kolem Země spoustu času ke studiu jižní oblohy. Díky tomu jsou dva rozmazané objekty podobné mrakům, které jsou pro pozorovatele oblohy na jižní polokouli snadno viditelné, známé jako Magellanova...
Portugalský mořeplavec Ferdinand Magellan měl při své první plavbě kolem Země v 16. století spolu se svou posádkou spoustu času ke studiu jižní oblohy. Výsledkem je, že dva mlhavé obláčky, které mohou pozorovatelé na jihu snadno vidět, se jmenují jako Mračna Magellanova a nyní víme,...
Ve středu hvězdotvorné oblasti 30 Doradus se nachází kupa těch největších, nejžhavějších a nejhmotnějších známých hvězd. Dohromady se tyto hvězdy nazývají hvězdokupa R136 a zde jsou vidět ve viditelném světle, jak je v roce 2009 na snímku zachytila kamera Wide Field Camera 3 z Hubblova...
Tímto infračerveným portrétem Velkého Magellanova mračna, satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, se vlní mračna kosmického prachu. Pozoruhodný kompozitní obraz z Herschelovy kosmické observatoře a ze Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že sousední trpasličí galaxii vyplňují prachová...
Portugalský námořník 16. století Ferdinand Magellan měl se svou posádkou dost času, aby mohl při prvním obeplutí planety Země studovat jižní oblohu. V důsledku toho jsou nyní dva mlhavé obláčky, které je snadno vidět na jižní obloze, známy jako Magellanova mračna a nyní se ví, že jsou to...
Na této nádherné noční obloze se nad obzorem diagonálně zvedá jižní Mléčná dráha i spolu s difuzním světlem hvězd a tmavými mlhovinami. Tato dech beroucí mozaika je 100 stupňů široká s rozeklaným terénem argentinskié oblasti Patagonia v popředí. Na snímku je kromě pohledu na naši...
Portugalský mořeplavec 16. století Ferdinand Magellan měl i se svou posádkou spoustu času ke studiu jižní oblohy při své první plavbě kolem zeměkoule. Díky tomu se dva mlhavé obláčky, které mohou pozorovatelé snadno spatřit na jižní obloze, nazývají Magellanova mračna a nyní se ví, že se...
Tímto infračerveným portrétem Velkého Magellanova mračna, satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, se vlní mračna kosmického prachu. Pozoruhodný kompozitní obraz z Herschelovy kosmické observatoře a ze Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že prachová mračna vyplňují sousední trpasličí...
Jednu z největších a nejmalebnějších oblastí tvoření hvězd v Místní skupině galaxií opracovávají hmotné hvězdy, abrazivní větry, hory prachu a energetické světlo. Tato oblast je známá jako N11, je vidět vpravo nahoře, a je na mnoha snímcích své domovské galaxie, souseda Mléčné...
Tímto infračerveným portrétem Velkého Magellanova mračna, satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, se vlní mračna kosmického prachu. Pozoruhodný kompozitní snímek z Herschelovy kosmické observatoře a ze Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že sousední trpasličí galaxii vyplňují mračna...
Na satelitní galaxii naší vlastní Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno (LMC - Large Magellanic Cloud) je půvabný pohled na tmavé jižní obloze v souhvězdí Mečouna (Dorado). LMC ve vzdálenosti asi 180 000 světelných let je na této velmi hloubkové mozaice 4 teleskopických snímků vidět do...
Co se děje uvnitř galaxie? Pro odpověď na tuto otázku astronomové z týmu přehlídky emisních čar Magellanových mračen (Magellanic Cloud Emission Line Survey) zobrazili naši sousední galaxii LMC do úžasných podrobností a zvýraznili velmi specifické barvy světla vyzařovaného zářícím...
Hmotné hvězdy, ostré větry, hory prachu a energetické světlo utvářejí jednu z největších a nejpitoresknějších oblastí vznikání hvězd v Místní skupině galaxií. Oblast známá jako N11 je vidět vpravo nahoře na mnoha snímcích svojí domovské galaxie, souseda Mléčné dráhy, Velkého...
Tato nádherná mlhovina, která se rozvíjí v blízké galaxii Velký Magelanův mrak (Large Magellanic Cloud - LMC), získává energii z radiace a z větrů masivní hvězdy, jejíž povrchová teplota dosahuje 100 000 stupňů. Tento kompozitní barevný snímek z dalekohledu Evropské jižní...
Na tomto podrobném snímku hvězdného pole ve Velkém Magelanově mračnu (Large Magellanic Cloud - LMC) z kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope jsou vidět hvězdy mnoha typů a barev. Je vidět přes 10000 hvězd, z nichž nejjasnější jsou obří hvězdy. Kdyby se Slunce nacházelo ve...
Viděli jste někdy na vlastní oči jinou galaxii? Na snímku je Velké Magellanovo mračno (neboli LMC), jeden z nejbližších sousedů naší Mléčné dráhy. Pokud se nacházíte kdekoli jižně od zeměpisné šířky 20° s.š. (čím jižněji, tím lépe), můžete ho uvidět pouhým okem, pokud se ovšem vydáte na...
Portugalský mořeplavec ze 16. století Ferdinand Magellan a jeho posádka měli během první plavby kolem Země spoustu času ke studiu jižní oblohy. Díky tomu jsou dva rozmazané objekty podobné mrakům, které jsou pro pozorovatele oblohy na jižní polokouli snadno viditelné, známé jako Magellanova...
Portugalský mořeplavec Ferdinand Magellan měl při své první plavbě kolem Země v 16. století spolu se svou posádkou spoustu času ke studiu jižní oblohy. Výsledkem je, že dva mlhavé obláčky, které mohou pozorovatelé na jihu snadno vidět, se jmenují jako Mračna Magellanova a nyní víme,...
Ve středu hvězdotvorné oblasti 30 Doradus se nachází kupa těch největších, nejžhavějších a nejhmotnějších známých hvězd. Dohromady se tyto hvězdy nazývají hvězdokupa R136 a zde jsou vidět ve viditelném světle, jak je v roce 2009 na snímku zachytila kamera Wide Field Camera 3 z Hubblova...
Tímto infračerveným portrétem Velkého Magellanova mračna, satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, se vlní mračna kosmického prachu. Pozoruhodný kompozitní obraz z Herschelovy kosmické observatoře a ze Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že sousední trpasličí galaxii vyplňují prachová...
Portugalský námořník 16. století Ferdinand Magellan měl se svou posádkou dost času, aby mohl při prvním obeplutí planety Země studovat jižní oblohu. V důsledku toho jsou nyní dva mlhavé obláčky, které je snadno vidět na jižní obloze, známy jako Magellanova mračna a nyní se ví, že jsou to...
Na této nádherné noční obloze se nad obzorem diagonálně zvedá jižní Mléčná dráha i spolu s difuzním světlem hvězd a tmavými mlhovinami. Tato dech beroucí mozaika je 100 stupňů široká s rozeklaným terénem argentinskié oblasti Patagonia v popředí. Na snímku je kromě pohledu na naši...
Portugalský mořeplavec 16. století Ferdinand Magellan měl i se svou posádkou spoustu času ke studiu jižní oblohy při své první plavbě kolem zeměkoule. Díky tomu se dva mlhavé obláčky, které mohou pozorovatelé snadno spatřit na jižní obloze, nazývají Magellanova mračna a nyní se ví, že se...
Tímto infračerveným portrétem Velkého Magellanova mračna, satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, se vlní mračna kosmického prachu. Pozoruhodný kompozitní obraz z Herschelovy kosmické observatoře a ze Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že prachová mračna vyplňují sousední trpasličí...
Jednu z největších a nejmalebnějších oblastí tvoření hvězd v Místní skupině galaxií opracovávají hmotné hvězdy, abrazivní větry, hory prachu a energetické světlo. Tato oblast je známá jako N11, je vidět vpravo nahoře, a je na mnoha snímcích své domovské galaxie, souseda Mléčné...
Tímto infračerveným portrétem Velkého Magellanova mračna, satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, se vlní mračna kosmického prachu. Pozoruhodný kompozitní snímek z Herschelovy kosmické observatoře a ze Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že sousední trpasličí galaxii vyplňují mračna...
Na satelitní galaxii naší vlastní Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno (LMC - Large Magellanic Cloud) je půvabný pohled na tmavé jižní obloze v souhvězdí Mečouna (Dorado). LMC ve vzdálenosti asi 180 000 světelných let je na této velmi hloubkové mozaice 4 teleskopických snímků vidět do...
Co se děje uvnitř galaxie? Pro odpověď na tuto otázku astronomové z týmu přehlídky emisních čar Magellanových mračen (Magellanic Cloud Emission Line Survey) zobrazili naši sousední galaxii LMC do úžasných podrobností a zvýraznili velmi specifické barvy světla vyzařovaného zářícím...
Hmotné hvězdy, ostré větry, hory prachu a energetické světlo utvářejí jednu z největších a nejpitoresknějších oblastí vznikání hvězd v Místní skupině galaxií. Oblast známá jako N11 je vidět vpravo nahoře na mnoha snímcích svojí domovské galaxie, souseda Mléčné dráhy, Velkého...
Tato nádherná mlhovina, která se rozvíjí v blízké galaxii Velký Magelanův mrak (Large Magellanic Cloud - LMC), získává energii z radiace a z větrů masivní hvězdy, jejíž povrchová teplota dosahuje 100 000 stupňů. Tento kompozitní barevný snímek z dalekohledu Evropské jižní...
Na tomto podrobném snímku hvězdného pole ve Velkém Magelanově mračnu (Large Magellanic Cloud - LMC) z kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope jsou vidět hvězdy mnoha typů a barev. Je vidět přes 10000 hvězd, z nichž nejjasnější jsou obří hvězdy. Kdyby se Slunce nacházelo ve...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
