Ne všechny růže jsou rudé, ale i tak mohou být samozřejmě velmi krásné. Stejně tak krásná Růžicová mlhovina a další hvězdotvorné oblasti jsou na astronomických snímcích často zobrazovány s převážně červeným odstínem, z části proto, že mlhovině dominuje emise atomů vodíku. Nejsilnější optická emisní...
Tato rozsáhlá oblast zářícího plynu a prachu pozemským astronomům připomíná ptáka, což vnuká její populární přezdívku mlhovina Mořský racek. Mozaika kosmického ptáka ze tří panelů pořízená s využitím úzkopásmových obrazových dat přes rovinu Mléčné dráhy nedaleko Síria, alfa hvězdy souhvězdí Velkého...
Tento úžasný pozemský snímek hvězdného výtrysku z observatoře Gemini Jih v chilských Andách na planetě Zemi pomohly zaostřit laserové umělé hvězdy a adaptivní optika. Ty dva výtoky z MHO 2147 pocházejí z mladé hvězdy ve vývoji. Hvězda se nachází v centrální Mléčné dráze na hranici souhvězdí Střelce...
V NGC 7822 je plno horkých mladých hvězd a kosmických pilířů plynu a prachu. Tato oblast vzniku zářivých hvězd asi 3000 světelných roků daleko je na okraji obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefea (Cepheus). Na teleskopickém pohledu v mlhovině vynikají jasné okraje a tmavé...
Otevřená hvězdokupa NGC 7380 je stále ještě zanořena ve svém zárodečném mračnu mezihvězdného plynu a prachu a populárně se jí říká mlhovina Kouzelník. Je vidět vlevo v souhvězdí Cepheus ve vzdálenosti asi 8000 světelných let spolu s hvězdami v popředí a v pozadí v rovině naší Mléčné dráhy. Na...
Je pochopitelné, že ne všechny růže jsou rudé, ale přesto mohou být velice krásné. Stejně tak i nádherná Růžicová mlhovina a další hvězdotvorné oblasti jsou na astronomických snímcích vidět kvůli převládající emisi z atomů vodíku především v červených barvách. Nejsilnější optická emisní...
Do NGC 7822 se jak se zdá natěsnaly horké mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se ve vzdálenosti asi 3000 světelných let nachází hvězdotvorná oblast. Na barvitém snímku vynikají jasné okraje a tmavé útvary...
Zdá se, že NGC 7822 jsou nahuštěny žhavé mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na konci obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. Na tomto barvitém poli jsou pěkně vidět jasné okraje a tmavé tvary uvnitř...
Otevřená hvězdokupa NGC 7380 je stále ještě ponořena do svého zárodečného mračna mezihvězdného plynu a prachu, který je populárně znám jako mlhovina Kouzelník. Mlhovina je vidět s hvězdami v popředí i v pozadí z roviny naší Mléčné dráhy a nachází se asi 8000 světelných let v souhvězdí Kefeus...
Emisní mlhovina IC 1805 se rozkládá na téměř 200 světelných let a je směsicí mračen zářícího mezihvězdného plynu s tmavými mračny prachu ve vzdálenosti asi 7500 světelných let daleko v Perseově spirálním ramenu naší Galaxie. V této oblasti, která nese jméno mlhovina Srdce a jejíž tvar je vhodný...
Kromě prstenců Saturnu je Prstencová mlhovina (M57) pravděpodobně nejslavnějším prstenem na obloze. Její klasický vzhled vzniká perspektivou našeho pohledu ze Země, jelikož se díváme do středu zhruba válcovitého mračna zářícího plynu. Na tomto spletitém kompozitním snímku z pozemských snímků,...
Zdá se, že se do NGC 7822 nahloučily horké, mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji gigantického molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se asi 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. V barvitém koutu nebe jsou uvnitř mlhoviny výrazné...
Malé souhvězdí Šíp (Sagitta) se honosí tímto velkým kusem kosmického šperku zvaného mlhovina Náhrdelník. Tento nově objevený příklad prstencovité planetární mlhoviny je vzdálený asi 15 000 světelných let. Její jasný prstenec s perlami zářícího plynu má polovinu světelného roku. Planetární...
Zdá se, že zející otvor v NGC 7822 vyplňují pilíře plynu, prachu a mladých horkých hvězd. Tato zářivá hvězdotvorná oblast leží na okrají obrovského molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus, asi 3000 světelných let daleko. V tomto barvitém zorném poli jsou zvýrazněné jasné okraje a...
Střed NGC 7822 obsahuje pilíře plynu, prachu a mladých, horkých hvězd. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se nachází zářící hvězdotvorná oblast vzdálená asi 3000 světelných let. Tento barevný pohled zvýrazňuje jasné okraje a složité tvary uvnitř...
Tato krásná krajina hvězd se nachází spolu s jasnou emisní brázdou v IC 5067 známé jako mlhovina Pelikán. Samotná mlhovina Pelikán je zase součástí mnohem větší, komplexní hvězdotvorné oblasti vzdálené asi 2000 světelných let ve vysoko dosahujícím souhvězdí Labutě (Cygnus). Zdá se, že na...
NGC 2174 na tomto méně známém pohledu do na mlhoviny bohatého souhvězdí Orion lze najít triedrem u hlavy nebeského lovce. Zářící kosmické mračno vzdálené asi 6400 světelných let obklopují volně vázané kupy mladých hvězd. Tento nádherný úzkopásmový snímek na obloze pokrývá oblast větší než...
Ne všechny růže jsou rudé, ale i tak mohou být samozřejmě velmi krásné. Stejně tak krásná Růžicová mlhovina a další hvězdotvorné oblasti jsou na astronomických snímcích často zobrazovány s převážně červeným odstínem, z části proto, že mlhovině dominuje emise atomů vodíku. Nejsilnější optická emisní...
Tato rozsáhlá oblast zářícího plynu a prachu pozemským astronomům připomíná ptáka, což vnuká její populární přezdívku mlhovina Mořský racek. Mozaika kosmického ptáka ze tří panelů pořízená s využitím úzkopásmových obrazových dat přes rovinu Mléčné dráhy nedaleko Síria, alfa hvězdy souhvězdí Velkého...
Tento úžasný pozemský snímek hvězdného výtrysku z observatoře Gemini Jih v chilských Andách na planetě Zemi pomohly zaostřit laserové umělé hvězdy a adaptivní optika. Ty dva výtoky z MHO 2147 pocházejí z mladé hvězdy ve vývoji. Hvězda se nachází v centrální Mléčné dráze na hranici souhvězdí Střelce...
V NGC 7822 je plno horkých mladých hvězd a kosmických pilířů plynu a prachu. Tato oblast vzniku zářivých hvězd asi 3000 světelných roků daleko je na okraji obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefea (Cepheus). Na teleskopickém pohledu v mlhovině vynikají jasné okraje a tmavé...
Otevřená hvězdokupa NGC 7380 je stále ještě zanořena ve svém zárodečném mračnu mezihvězdného plynu a prachu a populárně se jí říká mlhovina Kouzelník. Je vidět vlevo v souhvězdí Cepheus ve vzdálenosti asi 8000 světelných let spolu s hvězdami v popředí a v pozadí v rovině naší Mléčné dráhy. Na...
Je pochopitelné, že ne všechny růže jsou rudé, ale přesto mohou být velice krásné. Stejně tak i nádherná Růžicová mlhovina a další hvězdotvorné oblasti jsou na astronomických snímcích vidět kvůli převládající emisi z atomů vodíku především v červených barvách. Nejsilnější optická emisní...
Do NGC 7822 se jak se zdá natěsnaly horké mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se ve vzdálenosti asi 3000 světelných let nachází hvězdotvorná oblast. Na barvitém snímku vynikají jasné okraje a tmavé útvary...
Zdá se, že NGC 7822 jsou nahuštěny žhavé mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na konci obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. Na tomto barvitém poli jsou pěkně vidět jasné okraje a tmavé tvary uvnitř...
Otevřená hvězdokupa NGC 7380 je stále ještě ponořena do svého zárodečného mračna mezihvězdného plynu a prachu, který je populárně znám jako mlhovina Kouzelník. Mlhovina je vidět s hvězdami v popředí i v pozadí z roviny naší Mléčné dráhy a nachází se asi 8000 světelných let v souhvězdí Kefeus...
Emisní mlhovina IC 1805 se rozkládá na téměř 200 světelných let a je směsicí mračen zářícího mezihvězdného plynu s tmavými mračny prachu ve vzdálenosti asi 7500 světelných let daleko v Perseově spirálním ramenu naší Galaxie. V této oblasti, která nese jméno mlhovina Srdce a jejíž tvar je vhodný...
Kromě prstenců Saturnu je Prstencová mlhovina (M57) pravděpodobně nejslavnějším prstenem na obloze. Její klasický vzhled vzniká perspektivou našeho pohledu ze Země, jelikož se díváme do středu zhruba válcovitého mračna zářícího plynu. Na tomto spletitém kompozitním snímku z pozemských snímků,...
Zdá se, že se do NGC 7822 nahloučily horké, mladé hvězdy a kosmické pilíře plynu a prachu. Na okraji gigantického molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus se asi 3000 světelných let daleko nachází zářivá hvězdotvorná oblast. V barvitém koutu nebe jsou uvnitř mlhoviny výrazné...
Malé souhvězdí Šíp (Sagitta) se honosí tímto velkým kusem kosmického šperku zvaného mlhovina Náhrdelník. Tento nově objevený příklad prstencovité planetární mlhoviny je vzdálený asi 15 000 světelných let. Její jasný prstenec s perlami zářícího plynu má polovinu světelného roku. Planetární...
Zdá se, že zející otvor v NGC 7822 vyplňují pilíře plynu, prachu a mladých horkých hvězd. Tato zářivá hvězdotvorná oblast leží na okrají obrovského molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus, asi 3000 světelných let daleko. V tomto barvitém zorném poli jsou zvýrazněné jasné okraje a...
Střed NGC 7822 obsahuje pilíře plynu, prachu a mladých, horkých hvězd. Na okraji obřího molekulárního mraku v severním souhvězdí Kefeus se nachází zářící hvězdotvorná oblast vzdálená asi 3000 světelných let. Tento barevný pohled zvýrazňuje jasné okraje a složité tvary uvnitř...
Tato krásná krajina hvězd se nachází spolu s jasnou emisní brázdou v IC 5067 známé jako mlhovina Pelikán. Samotná mlhovina Pelikán je zase součástí mnohem větší, komplexní hvězdotvorné oblasti vzdálené asi 2000 světelných let ve vysoko dosahujícím souhvězdí Labutě (Cygnus). Zdá se, že na...
NGC 2174 na tomto méně známém pohledu do na mlhoviny bohatého souhvězdí Orion lze najít triedrem u hlavy nebeského lovce. Zářící kosmické mračno vzdálené asi 6400 světelných let obklopují volně vázané kupy mladých hvězd. Tento nádherný úzkopásmový snímek na obloze pokrývá oblast větší než...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
