Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Ke stanici ISS míří nová loď s novými kosmonauty
Vít Straka Vytisknout článek

Ke stanici ISS míří nová loď s novými kosmonauty

Loď Sojuz ve vesmíru
Loď Sojuz ve vesmíru
V pátek 8. října z Bajkonuru odstartoval první člen nové rodiny ruských lodí Sojuz s označením TMA-01M. Při startu v něm seděli tři lidé, kteří se po příletu na Mezinárodní kosmickou stanici připojí k třem již přítomným a pomohou jim opět dosáhnout čísla šest v počtu členů dlouhodobé posádky. V současné chvíli Sojuz létá na oběžné dráze samostatně a kosmickou stanici "dohání". Než ji dožene, pojďme se trochu blíže seznámit s jeho posádkou a samotnou lodí.

Páteční start Sojuzu jsme vám přiblížili v našem online přenosu. Vzlet proběhl podle plánu v 1:10 SELČ (5:10 místního času v Kazachstánu).

Tři křesla v lodi obsadili tito kosmonauté:

Velitel Alexandr Jurievič Kaleri (Rusko) - Na fotografii uprostřed

Posádka Sojuzu TMA-01M
Posádka Sojuzu TMA-01M
Kaleri se narodil 13. května 1956 v Yurmale, Lotyšsko. Roku 1973 zde dokončil střední školu a nastoupil na Moscow Institute of Physics and Technology. Roku 1979 získal titul bakalář v oblasti letové dynamiky. O čtyři roky později dokončil na stejném institutu aspirantskou práci o mechanice kapalin, plynů a plasmy.
Po studiích nastoupil do ruské konstrukční kanceláře Energia, kde pracoval na experimentu Astra pro stanici Saljut-7, na vývoji raket a stanice Mir. Nalétal 22 hodin na L-39 a absolvoval i 14 seskoků padákem. Členem oddílu kosmonautů se stal na konci roku 1986. Do kosmu se vydává popáté. Třikrát byl členem posádky stanice Mir (mimo jiné zde v únoru 1997 pomáhal uhasit požár, při své třetí návštěvě Miru se stal členem jeho vůbec poslední posádky, která připravovala stanici na zánik v atmosféře) a jednou dlouhodobě pracoval na ISS (Expedice 8 na přelomu let 2003 a 2004). Ve vesmíru dosud strávil celkem 610 dní (rekord drží ruský kosmonaut Sergej Krikaljov s 803 dny během šesti misí).

Palubní inženýr číslo 1 Oleg Ivanovič Skripočka (Rusko) - vpravo
Narozen 24. prosince 1969 v Nevinnomysku, region Stavropol, Rusko. Roku 1987 maturoval na střední škole v Zaporozhye, zaměřené na matematiku a fyziku. Zde byl členem Skupiny mladých kosmonautů. Poté nastoupil na Bauman State Technical University, kde získal roku 1993 titul bakaláře ve strojním inženýrství. Pracoval v konstrukční kanceláři Energia jako mechanik v projektovém oddělení. Po získání titulu povýšil v Energii na inženýra a pracoval na vývoji pozemního vybavení pro kosmické lety a v testovacím oddělení. Skripočka je prvotřídní skokan s třemi sty seskoky padákem. Páteční start do vesmíru byl jeho prvním.

Palubní inženýr číslo 2 Scott J. Kelly (USA) - vlevo
Narozen 21. února 1964 v Orange, New Jersey. Maturoval roku 1982 na Mountain High School ve West Orange, o pět let později získal titul bakaláře v elektro-inženýrství na State University of New York Maritime College a roku 1996 další titul v oblasti leteckých systémů na University of Tennessee.
Po studiích létal jako námořní a poté testovací pilot, nalétáno má přes 4000 hodin na více než 30 různých strojích. Do oddílu astronautů byl vybrán v dubnu 1996.
Má za sebou dva starty do vesmíru na palubách raketoplánů, v prosinci 1999 se zúčastnil jako pilot raketoplánu Discovery servisní mise STS-103 k Hubbleovu teleskopu a v srpnu 2007 startoval k ISS na palubě raketoplánu Endeavour jako velitel mise STS-118. Ve vesmíru dosud strávil asi 21 dní. Po odletu Sojuzu TMA-19 na konci listopadu převezme velení stanice.

Scott Kelly se svým bratrem Markem
Scott Kelly se svým bratrem Markem
Pikantností je, že Scott Kelly se stane prvním člověkem, který se ve vesmíru setká se svým příbuzným. 27. února 2011 má ke stanici ISS odstartovat raketoplán Endeavour STS-134 pod velením Marka Kellyho, který je Scottovým bratrem-dvojčetem.

Nová generace lodí Sojuz

Mezinárodní kosmická stanice je od jara 2002 obsluhována loděmi Sojuz TMA, kterých u stanice zatím zakotvilo celkem 19, toto je první demonstrační let nové vylepšené verze Sojuzu TMA-M.
Loď Sojuz TMA-M je lehčí a výkonnější, dočkala se změn jak v oblasti hardwaru tak i softwaru. 36 zastaralých přístrojů bylo nahrazeno 19 moderními jednotkami, celková hmotnost lodě klesla o 70 kg, čímž se výrazně zvýšila možnost přepravy nákladu. Kabina pro kosmonauty dostala nové a jednodušší ovládací prvky, loď má nový počítač a software pro řízení letu, který byl testován při misích bezpilotních lodí Progress. Zmodernizován byl i chladící systém lodi. Tuto "inventuru" si Sojuz určitě zasloužil, protože po ukončení letů raketoplánů příští rok to bude jediný prostředek pro dopravu lidí na trase Země-ISS a zpět.

Schéma modernizací lodi Sojuz
Schéma modernizací lodi Sojuz
Premiérový start nové lodi proběhl vcelku úspěšně, jen asi půl hodiny před vzletem se vyskytly jakési blíže nespecifikované potíže, kvůli kterým se velitel Kaleri musel odpoutat z křesla a zjednat v kabině nápravu. Nebylo oznámeno, zda tyto potíže měly co dělat s novými systémy.

Ať tak či tak, loď Sojuz TMA-01M má do cíle dorazit v neděli 10. října ve 2:02 SELČ a připojit se k modulu Poisk.

Zdroje:

Životopisy posádky na webu NASA:

Články na webu spaceflightnow.com:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »