Ze všech těles Sluneční soustavy, o nichž bezpečně víme, že obsahují významné množství vody (nebo vodního ledu), nepočítáme-li komety, je Ceres ke Slunci nejbližším. Země je samozřejmě blíže, ale celkové množství vody v zemském tělese je pouhých 0,02 %, zatímco na Ceresu je to možná až několik desítek procent. Sonda Dawn se k této trpasličí planetě vydala mimo jiné proto, aby po této vodě pátrala. Ačkoliv řada výsledků teprve čeká na pečlivější zpracování, po roce její přítomnosti u Ceresu je množství informací, které přinesla, působivé. V tomto seriálu se pokusíme shrnout ty nejzásadnější. V prvním dílu jsme se zaměřili na charakteristiku trpasličí planety a co bychom měli očekávat ve svrchních vrstvách. Tentokrát se zaměříme na lineární útvary a různé světlé skvrny.
Musím. Prostě musím. Každý už mě pro mou „zatměňovou úchylku“ věrně zná a sám bych se nenáviděl, kdybych nezabojoval do morku kostí. Nakonec se ale objevil zázrak v podobě přičlenění do vědecké expedice, a tak mi s obřím štěstím (a vděkem!) mi to poněkud méně proklamované zatmění Slunce v Indonésii vyšlo. V indonéštině „Gerhana Matahari Total“ se na nebi zjevilo jak mystické znamení nad Sumatrou, Borneem, Sulawesi, či méně známou směsicí ostrovů Severních Moluk, tedy nad Ternate, Tidore a hlavně z od světa odtržené Halmahery. No a právě tam zamířila ona expedice pod vedením havajské profesorky Shadii Habbalové, fantastické sluneční fyzičky se srdcem ze zlata. Ani nevím, zda a čím jsem si to tak zasloužil být jedním z týmu, ale faktem je, že zážitek opravdu předčil ta nejhlubší očekávání. A zdaleka ne jen kvůli zatmění…
Přehled událostí na obloze od 28. 3. do 3. 4. 2016. Měsíc bude kolem poslední čtvrti. Jupiter je vidět celou noc. Nejzajímavější dvojpřechod měsíců Io a Europy proběhne v pátek večer. Na večerní oblohu stoupá celkem jasný Merkur. Ráno jsou nejlépe vidět planety Saturn a Mars a na ranní obloze se objeví zajímavá kometa 252P/LINEAR. Večer se dá spatřit zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce je nízká. U ISS máme nákladní Cygnus a chystá se další Progress MS.
Po jarní rovnodennosti a odchodu Měsíce na ranní oblohu můžete opět vyhlížet velmi zajímavý každoroční úkaz nad západním obzorem. Pokud máte možnost pobýt někdy v průběhu právě v následujících 14 dní někde na vysočině, vysoko v horách či nejlépe v oblastech tmavé oblohy, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení, rozhodně si ten pohled nenechte ujít. Právě v těchto dnech totiž začíná nejlepší viditelnost zvířetníkového světla. Že nevíte, co to je? Více přinášíme ve videu Evropské jižní observatoře... a budeme se těšit na vaše snímky!
Kosmická sonda New Horizons odhalila zajímavé povrchové rysy Pluta v bohatých detailech, když prolétla kolem trpasličí planety v červenci 2015. Některé z pozorovaných útvarů vypadají jako fotografie řek a jezer, která jsou pevně „ukotvena“ na místě díky nízkým teplotám na povrchu Pluta. Avšak nyní se vědci studující nová data přicházející ze sondy New Horizons domnívají, že tato zmrzlá jezera a řeky mohly být kdysi zaplněny kapalným dusíkem.
Ze všech těles Sluneční soustavy, o nichž bezpečně víme, že obsahují významné množství vody (nebo vodního ledu), nepočítáme-li komety, je Ceres ke Slunci nejbližším. Země je samozřejmě blíže, ale celkové množství vody v zemském tělese je pouhých 0,02 %, zatímco na Ceresu je to možná až několik desítek procent. Sonda Dawn se k této trpasličí planetě vydala mimo jiné proto, aby po této vodě pátrala. Ačkoliv řada výsledků teprve čeká na pečlivější zpracování, po roce její přítomnosti u Ceresu je množství informací, které přinesla, působivé. V tomto seriálu se pokusíme shrnout ty nejzásadnější.
Kometa 252P/LINEAR, velké kometární překvapení letošního roku, se 21. března přiblížila Zemi na vzdálenost necelých 0,04 AU. Zatímco ve všech doposud pozorovaných návratech byla slabým, vizuálně nepozorovatelným objektem, v letošním, díky blízkému setkání se Zemí, specifickém návratu, měla dosáhnout přibližně 10-11 mag. Kometa ale drtivé většině pozorovatelů vyrazila dech.
Čtrnáctého března vynesla raketa Proton na přeletovou dráhu k Marsu evropsko-ruskou sondu ExoMars. O vzrušení se v posledních dnech postarali brazilští astronomové, kteří na fotografiích uviděli několik větších trosek v blízkosti odlétající sondy. Zdrojem bude nosný raketový stupeň Briz-M, který zřejmě po oddělení ExoMarsu namísto úhybných manévrů explodoval. Nemohl sondu poškodit?
Pulsar v Krabí mlhovině dosáhl nového rekordu: Vysílá záření s největší energií, které bylo doposud na nějaké hvězdě naměřeno. Toto pozorování by mohlo zpochybnit naše dnešní chápání pulsarů. Kromě toho existuje nový, dosud málo pochopený mechanismus, který urychluje částice na vysokou energii. Toto nyní zkoumá výzkumný tým s pomocí MAGIC teleskopů.
Hvězdné pole na tomto snímku pořízeném pomocí dalekohledu ESO/VST (VLT Survey Telescope) a jeho mohutné kamery OmegaCAM zachycuje osamělou galaxii známou pod označením WLM neboli Wolf-Lundmark-Melotte. Ačkoli je považována za člena Místní skupiny galaxií, WLM leží zcela osamoceně na jejím okraji a je tak jedním z nejvzdálenějších příslušníků tohoto uskupení. Tato nenápadná galaxie je dokonce tak malá a izolovaná, že pravděpodobně nikdy v minulosti nedošlo k jejímu blízkému setkání s žádnou jinou galaxií.
Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS, ve spolupráci s hvězdárnou ve Valašském Meziříčí, pořádá 56. praktikum pro pozorovatele proměnných hvězd, které proběhne 20. 8. – 27. 8. 2016. Máte-li zájmem o astronomická pozorování, která mohou posloužit vědě, tak je praktikum určeno přímo pro vás! Na praktiku se pozorovatelé naučí základům pozorování se CCD kamerami a digitálními zrcadlovkami. Můžete zde napozorovat svůj první tranzit exoplanety, nebo dokonce objevit novou proměnnou hvězdu! Praktikum je vhodné i pro začínající pozorovatele a studenty.
Každá vědecká mise prochází po dosažení plánované oběžné dráhy několik týdnů až měsíců dlouhým obdobím , kdy se nejprve kontroluje stav vědeckých přístrojů, aby se mohlo později přistoupit k jejich jemné kalibraci. Jakmile tato skončí, zahájí sonda svou hlavní fázi, kdy sbírá vědecká data a posílá je na Zemi. Družici Jason-3 zabrala přípravná fáze téměř dvě měsíce – od vypuštění na oběžnou dráhu 17. ledna letošního roku. Nyní je již připravena posílat specialistům informace o změnách ve výšce mořské hladiny.
Agentura NASA nedávno dokončila revizi postupu příprav projektu Asteroid Redirect Mission (ARM), v rámci kterého robotická loď „uštípne“ kus skály z povrchu blízkozemního asteroidu a přepraví ho k Měsíci astronautům. Jak to celé proběhne? A jak daleko jsou nyní přípravy?
Kampaň PaleRedDot je asi za polovinou svého trvání, což znamená, že již skoro dva měsíce několik dalekohledů, mezi nimi i pozemský šampion v hledání exoplanet HARPS, pozorují Proximu Centauri s vidinou odhalení planety kroužící kolem nejbližší sousedky našeho Slunce. Kdo by nechtěl vědět, jestli tak blízko nežijí nějací ufoni, že ano.
Jarní bolidová sezóna je v plném proudu a tak není divu, že přibývají hlášení o pozorování jasných bolidů. V letošním roce počasí v České republice není příliš přející a tak nezbývá než sledovat záběry jasných bolidů z ostatních zemí světa. Stejně tak tomu je i v případě bolidu, který byl pozorován převážně ve Velké Británii brzy ráno 17. 3. 2016 ve 3:16:54 UT (tedy místního času). Tento bolid ozářil krajinu po dobu bezmála 4 sekund a stal se tak objektem pozorovaným mnoha náhodnými svědky.
Přehled událostí na obloze od 21. 3. do 27. 3. 2016. Měsíc bude kolem úplňku. Jupiter je vidět celou noc. Nezapomeňme opět na dvojité úkazy měsíců a jejich stínů. Ráno jsou nejlépe vidět planety Saturn a Mars. Aktivita Slunce je nízká. ISS má opět kompletní šestičlennou posádku. ExoMars úspěšně odstartoval. V neděli ráno se mění čas.
Ve dnech 16. až 18. března 2016 proběhlo na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě první ze čtyř ústředních kol 13. ročníku Astronomické olympiády. Dvě desítky soutěžících se kvalifikovaly z více než čtyř set řešitelů z celé České republiky. Ve finále zvítězil Lukáš Supik z Gymnázia v Třinci. Osm nejlepších účastníků se dále utká o pět míst v reprezentaci na Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice.
Pozorování provedená pomocí spektrografu HARPS na observatoři La Silla v Chile odhalila nečekané změny jasných skvrn na povrchu trpasličí planety Ceres. Přestože Ceres vypadá při pohledu ze Země jen o málo větší než bod, pečlivá spektroskopická pozorování odraženého světla odhalila nejen očekávané změny způsobené rotací tělesa, ale také zjasňování skvrn na povrchu během dne i další variace. Provedená pozorování tak naznačují, že světlý materiál skvrn je těkavý a odpařuje se působením slunečního záření.
Je to neuvěřitelné, ale RNDr. Jiří Grygar, CSc., čestný předseda České astronomické společnosti se dožívá plných osmdesáti let. Narodil se 17. března 1936 ve Slezsku, v místech, která často měnila svou státní příslušnost. Konkrétně k té události došlo v tehdy německém Heinersdorfu, nyní jsou to Dziewiętlice v Polsku. Však také měl Jura kvůli místu svého narození problémy se získáním českého občanství po rozdělení Československa...
V neděli 6. března krátce po půl jedenácté večer místního času ozářil rozsáhlé území především horního Rakouska, Bavorska a také jihozápadních Čech velmi jasný meteor - bolid, který svými světelnými a zvukovými projevy upoutal pozornost velkého počtu obyvatel především Bavorska, kde bylo v tu dobu na velké části území jasno. Jinde však sledování tohoto bolidu bylo komplikováno poměrně rozsáhlou a kompaktní oblačností, která v té době pokrývala velkou část střední Evropy. Přesto se však i na našem území, především v Čechách, našla místa, kde bylo aspoň částečně jasno. Naprosto zásadní význam pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu mají záznamy z přístrojů z české části Evropské bolidové sítě, kde v době přeletu bolidu bylo aspoň částečně jasno na 6 stanicích a díky těmto záznamům bylo možné tento bolid velmi podrobně a přesně popsat a mimo jiné i předpovědět místo pádu meteoritů. Velkým úspěchem je, že velmi krátce po zaslání této informace německým kolegům, tito přesně v předpovězené oblasti pro danou hmotnost první meteority také našli. Tím se tento případ řadí do velmi vzácné kategorie tzv. meteoritů s rodokmenem, protože nejen že jsme přesně určili, kde meteority dopadly, ale také jsme vypočítali, odkud k Zemi přiletěly.
