Kosmický teleskop Hitomi, který byl vypuštěn v únoru a měl zkoumat procesy ve vzdáleném vesmíru, se během velikonočních svátků dostal do závažných potíží, když ze zatím neznámého důvodu začal rotovat a v jeho okolí se objevily úlomky trosek. Japonští vědci by jej pochopitelně rádi zachránili, práce to však nebude snadná.
Nový snímek pořízený pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) zachycuje dosud nejjemnější pozorované detaily protoplanetárního disku v okolí Slunci podobné hvězdy TW Hydrae. Odhaluje fascinující mezeru nacházející ve stejné vzdálenosti od hvězdy, v jaké obíhá Země kolem Slunce. To by mohlo znamenat, že se v tomto systému začíná rodit mladší varianta naší rodné planety, nebo možná její hmotnější extrasolární sestřenice, takzvaná super-Země.
Kdo se stane dalším nositelem Ceny Františka Nušla? Jde o nejvýznamnější ocenění, které Česká astronomická společnost každoročně uděluje. Ocenění je určeno významným osobnostem za jejich celoživotní vědeckou, odbornou, pedagogickou, popularizační nebo organizační práci v astronomii a příbuzných vědách. Návrhy na udělení Ceny Františka Nušla pro rok 2016 můžete dle statutu Ceny podávat do konce dubna. Těšíme se na vaše návrhy!
Ze všech těles Sluneční soustavy, o nichž bezpečně víme, že obsahují významné množství vody (nebo vodního ledu), nepočítáme-li komety, je Ceres ke Slunci nejbližším. Země je samozřejmě blíže, ale celkové množství vody v zemském tělese je pouhých 0,02 %, zatímco na Ceresu je to možná až několik desítek procent. Sonda Dawn se k této trpasličí planetě vydala mimo jiné proto, aby po této vodě pátrala. Ačkoliv řada výsledků teprve čeká na pečlivější zpracování, po roce její přítomnosti u Ceresu je množství informací, které přinesla, působivé. V tomto seriálu se pokusíme shrnout ty nejzásadnější. V prvním dílu jsme se zaměřili na charakteristiku trpasličí planety a co bychom měli očekávat ve svrchních vrstvách. Druhý díl se zaměřil na liniové útvary a světlé skvrny. Třetí díl poodhalil taje kryovulkanismu a v posledním dílu se podíváme na místa s největším výskytem vody.
Měsíce příprav a nakonec jen 3 minuty a 20 vteřin – právě tolik času měla letos výprava za zatměním Slunce na to, aby pro další zpracování pořídila dostatek snímků naší nejbližší hvězdy. Počasí v rovníkové Indonésii ale odborníkům z Ústavu matematiky příliš nepřálo, nakonec se vyjasnilo jenom na 40 vteřin. I tak se ale zástupcům Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně podařilo získat potřebná data pro zobrazení sluneční koróny tak, jak ji dokáže vidět lidské oko.
Slunce ovlivňuje meziplanetární prostor nejen gravitačně, ale i prostřednictvím projevů sluneční aktivity. Vyvržené oblaky horkého slunečního plazmatu jsou rizikem pro pozemské technologie, na nichž je naše civilizace závislá. Předpovědi těchto výronů slunečního plazmatu jsou však značně nepřesné. Větších úspěchů dosahují snahy modelovat cestu a vývoj plazmových oblaků meziplanetárním prostorem. K tomu přispěl svým modelem i Marek Vandas z ASU.
Měsíc prošel dne 23. března dalším úplňkem a nyní je jeho osvícená část pořád menší. Tím se prodlužuje délka bezměsíčné části noci a my tak máme stále lepší příležitost pozorovat slabé, difúzní objekty, jakými jsou mimo jiné i komety. V blížící se lunaci jich podle všeho budeme moct spatřit vizuálně až devět, tedy o dvě více než v době novu v první březnové dekádě.
Ze všech těles Sluneční soustavy, o nichž bezpečně víme, že obsahují významné množství vody (nebo vodního ledu), nepočítáme-li komety, je Ceres ke Slunci nejbližším. Země je samozřejmě blíže, ale celkové množství vody v zemském tělese je pouhých 0,02 %, zatímco na Ceresu je to možná až několik desítek procent. Sonda Dawn se k této trpasličí planetě vydala mimo jiné proto, aby po této vodě pátrala. Ačkoliv řada výsledků teprve čeká na pečlivější zpracování, po roce její přítomnosti u Ceresu je množství informací, které přinesla, působivé. V tomto seriálu se pokusíme shrnout ty nejzásadnější. V prvním dílu jsme se zaměřili na charakteristiku trpasličí planety a co bychom měli očekávat ve svrchních vrstvách. Druhý díl se zaměřil na liniové útvary a světlé skvrny. Ve třetím dílu se podíváme na kryovulkanismus a horu Ahuna.
Druhý měsíc roku 2016, únor, „doplatil“ na velice úspěšný leden a loňský prosinec z hlediska nově objevených komet. V únoru byly nalezeny pouze 2 předtím neznámé komety. Ani jeden objekt projevující kometární aktivitu pak nebyl znovuobjeven. Obě v únoru objevené komety byly nalezeny v první polovině měsíce, díky této skutečnosti mají uvnitř svého názvu písmeno C. Jednu z komet našel známý havajský teleskop PanSTARRS, o druhý objev se postarala sonda NEOWISE.
Ze všech těles Sluneční soustavy, o nichž bezpečně víme, že obsahují významné množství vody (nebo vodního ledu), nepočítáme-li komety, je Ceres ke Slunci nejbližším. Země je samozřejmě blíže, ale celkové množství vody v zemském tělese je pouhých 0,02 %, zatímco na Ceresu je to možná až několik desítek procent. Sonda Dawn se k této trpasličí planetě vydala mimo jiné proto, aby po této vodě pátrala. Ačkoliv řada výsledků teprve čeká na pečlivější zpracování, po roce její přítomnosti u Ceresu je množství informací, které přinesla, působivé. V tomto seriálu se pokusíme shrnout ty nejzásadnější. V prvním dílu jsme se zaměřili na charakteristiku trpasličí planety a co bychom měli očekávat ve svrchních vrstvách. Tentokrát se zaměříme na lineární útvary a různé světlé skvrny.
Musím. Prostě musím. Každý už mě pro mou „zatměňovou úchylku“ věrně zná a sám bych se nenáviděl, kdybych nezabojoval do morku kostí. Nakonec se ale objevil zázrak v podobě přičlenění do vědecké expedice, a tak mi s obřím štěstím (a vděkem!) mi to poněkud méně proklamované zatmění Slunce v Indonésii vyšlo. V indonéštině „Gerhana Matahari Total“ se na nebi zjevilo jak mystické znamení nad Sumatrou, Borneem, Sulawesi, či méně známou směsicí ostrovů Severních Moluk, tedy nad Ternate, Tidore a hlavně z od světa odtržené Halmahery. No a právě tam zamířila ona expedice pod vedením havajské profesorky Shadii Habbalové, fantastické sluneční fyzičky se srdcem ze zlata. Ani nevím, zda a čím jsem si to tak zasloužil být jedním z týmu, ale faktem je, že zážitek opravdu předčil ta nejhlubší očekávání. A zdaleka ne jen kvůli zatmění…
Přehled událostí na obloze od 28. 3. do 3. 4. 2016. Měsíc bude kolem poslední čtvrti. Jupiter je vidět celou noc. Nejzajímavější dvojpřechod měsíců Io a Europy proběhne v pátek večer. Na večerní oblohu stoupá celkem jasný Merkur. Ráno jsou nejlépe vidět planety Saturn a Mars a na ranní obloze se objeví zajímavá kometa 252P/LINEAR. Večer se dá spatřit zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce je nízká. U ISS máme nákladní Cygnus a chystá se další Progress MS.
Po jarní rovnodennosti a odchodu Měsíce na ranní oblohu můžete opět vyhlížet velmi zajímavý každoroční úkaz nad západním obzorem. Pokud máte možnost pobýt někdy v průběhu právě v následujících 14 dní někde na vysočině, vysoko v horách či nejlépe v oblastech tmavé oblohy, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení, rozhodně si ten pohled nenechte ujít. Právě v těchto dnech totiž začíná nejlepší viditelnost zvířetníkového světla. Že nevíte, co to je? Více přinášíme ve videu Evropské jižní observatoře... a budeme se těšit na vaše snímky!
Kosmická sonda New Horizons odhalila zajímavé povrchové rysy Pluta v bohatých detailech, když prolétla kolem trpasličí planety v červenci 2015. Některé z pozorovaných útvarů vypadají jako fotografie řek a jezer, která jsou pevně „ukotvena“ na místě díky nízkým teplotám na povrchu Pluta. Avšak nyní se vědci studující nová data přicházející ze sondy New Horizons domnívají, že tato zmrzlá jezera a řeky mohly být kdysi zaplněny kapalným dusíkem.
Ze všech těles Sluneční soustavy, o nichž bezpečně víme, že obsahují významné množství vody (nebo vodního ledu), nepočítáme-li komety, je Ceres ke Slunci nejbližším. Země je samozřejmě blíže, ale celkové množství vody v zemském tělese je pouhých 0,02 %, zatímco na Ceresu je to možná až několik desítek procent. Sonda Dawn se k této trpasličí planetě vydala mimo jiné proto, aby po této vodě pátrala. Ačkoliv řada výsledků teprve čeká na pečlivější zpracování, po roce její přítomnosti u Ceresu je množství informací, které přinesla, působivé. V tomto seriálu se pokusíme shrnout ty nejzásadnější.
Kometa 252P/LINEAR, velké kometární překvapení letošního roku, se 21. března přiblížila Zemi na vzdálenost necelých 0,04 AU. Zatímco ve všech doposud pozorovaných návratech byla slabým, vizuálně nepozorovatelným objektem, v letošním, díky blízkému setkání se Zemí, specifickém návratu, měla dosáhnout přibližně 10-11 mag. Kometa ale drtivé většině pozorovatelů vyrazila dech.
Čtrnáctého března vynesla raketa Proton na přeletovou dráhu k Marsu evropsko-ruskou sondu ExoMars. O vzrušení se v posledních dnech postarali brazilští astronomové, kteří na fotografiích uviděli několik větších trosek v blízkosti odlétající sondy. Zdrojem bude nosný raketový stupeň Briz-M, který zřejmě po oddělení ExoMarsu namísto úhybných manévrů explodoval. Nemohl sondu poškodit?
Pulsar v Krabí mlhovině dosáhl nového rekordu: Vysílá záření s největší energií, které bylo doposud na nějaké hvězdě naměřeno. Toto pozorování by mohlo zpochybnit naše dnešní chápání pulsarů. Kromě toho existuje nový, dosud málo pochopený mechanismus, který urychluje částice na vysokou energii. Toto nyní zkoumá výzkumný tým s pomocí MAGIC teleskopů.
Hvězdné pole na tomto snímku pořízeném pomocí dalekohledu ESO/VST (VLT Survey Telescope) a jeho mohutné kamery OmegaCAM zachycuje osamělou galaxii známou pod označením WLM neboli Wolf-Lundmark-Melotte. Ačkoli je považována za člena Místní skupiny galaxií, WLM leží zcela osamoceně na jejím okraji a je tak jedním z nejvzdálenějších příslušníků tohoto uskupení. Tato nenápadná galaxie je dokonce tak malá a izolovaná, že pravděpodobně nikdy v minulosti nedošlo k jejímu blízkému setkání s žádnou jinou galaxií.
Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS, ve spolupráci s hvězdárnou ve Valašském Meziříčí, pořádá 56. praktikum pro pozorovatele proměnných hvězd, které proběhne 20. 8. – 27. 8. 2016. Máte-li zájmem o astronomická pozorování, která mohou posloužit vědě, tak je praktikum určeno přímo pro vás! Na praktiku se pozorovatelé naučí základům pozorování se CCD kamerami a digitálními zrcadlovkami. Můžete zde napozorovat svůj první tranzit exoplanety, nebo dokonce objevit novou proměnnou hvězdu! Praktikum je vhodné i pro začínající pozorovatele a studenty.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4