Existence sluneční aktivity, projevující se zejména přítomností slunečních skvrn, je obecně známým faktem. Méně známým faktem může být, že tato aktivita není stálá, že se dlouhodobě mění. Tyto změny jsou dokonce cyklické, s hlavním taktem s délkou přibližně 11 let. Z historie však známe i dlouhá období výrazně snížené aktivity, tzv. velká minima. Nejznámějším je “výpadek” sluneční činnosti mezi roky 1645 a 1715, označovaný jako Maunderovo minimum, který je spojován s celkově chladným klimatem. Současné modely sluneční činnosti mají s existencí dlouhodobých minim principiální problém. M. Švanda z ASU ve spolupráci s kolegy s Francie navrhli elegantní vysvětlení.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2015 obdržel snímek „Venuše“, jehož autorem je Jan Klečka.
Máme ji na očích poměrně často, někdy zvečera, jindy zrána, někdy jako večernici, jindy jitřenku. Též Zora, nebo též Afrodíta, Ištar či Inanna se nazývá a nazývala. Nezapomněla na ni snad žádná z mytologií. Aby také ano. Vždyť v době svého největšího jasu je na nebi opravdu nepřehlédnutelná a je dokonce vidět očima i ve dne. Po Měsíci se pak může stát nejjasnějším objektem noční oblohy. Traduje se, že matka Jana Keplera ji viděla dokonce jako srpek … Ano, jedná se o Venuši a právě tato planeta se stala i celoročním tématem fotografie, která zvítězila v prosincovém kole soutěže „Česká astrofotografie měsíce“.
Na novoroční ranní obloze se schyluje k opravdu pěkné podívané. Jasná jitřenka Venuše se po období „osamělosti“ opět ocitá ve společnosti jiných objektů Sluneční soustavy, a to konkrétně Měsíce a planety Saturn. Na ranní obloze se 7. ledna 2016 přiblíží k planetám náš Měsíc ve fázi úzkého srpku (nedaleko bude i hvězda Antares) a 9. ledna 2016 se planety ocitnou na nebi úhlově tak blízko, že je bude možné obě najednou pozorovat v zorném poli dalekohledu.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku. V novém roce 2016 vás opět čeká spoustu lákavých soutěží, možností se přivzdělat a přiblížit se kosmonautice blíž, než jste si schopni vůbec připustit! Takže na co se těšit v lednu 2016?
Předposlední měsíc roku 2015, listopad, se z hlediska nově nalezených komet docela podařil. Velké oblohové přehlídky zachytily celkem 6 komet, které před tímto měsícem ještě nikdy nebyly zpozorovány. Žádná kometa tentokrát nebyla znovuobjevena což znamená, že katalog očíslovaných krátkoperiodických komet v sobě i nadále obsahuje 330 vlasatic. Chcete se o v listopadu objevených kometách dozvědět více? Pak pokračujte v čtení tohoto článku.
Astronomická družice NASA s názvem SWIFT (start 20. 11. 2004) zaregistrovala již tisící záblesk záření gama (gamma-ray burst, GRB). Jedná se o nejenergetičtější exploze ve vesmíru, obvykle spojované se zhroucením velmi hmotných hvězd a se zrozením černé díry. Družice Swift je i po jedenácti letech stále v dobré kondici a pokračuje v pozorování.
Dne 25. prosince nastal poslední úplněk roku 2015. Nyní se náš vesmírný souputník již přesunul do poslední čtvrti, vychází tedy až po půlnoci a my můžeme využít stále déle trvající tmy v průběhu noci. Nejideálnější situace samozřejmě nastane v době kolem 10. ledna, tudíž okolo novu. A které z objektů můžeme za takových podmínek dobře pozorovat? Ty difúzní a slabé, jakými jsou například i komety. Těch uvidíme v první lunaci letošního roku v našich amatérských dalekohledech hned osm.
Přehled událostí na obloze od 4. 1. do 10. 1. 2016. Měsíc bude koncem týdne v novu. V noci na pondělí vrcholí meteorický roj Kvadrantid. Večer končí dobrá viditelnost planety Merkur, po setmění je vidět Uran a Neptun. Druhá polovina noci patří Jupiteru. Ráno dojde k velmi těsnému setkání Saturnu a Venuše, předtím kolem projde srpek Měsíce. Kometa Catalina je velmi vysoko v Pastýři. Aktivita Slunce byla zvýšená, ale nyní dochází k útlumu. Američané si pojistili starty raket Atlas V s ruskými motory i po roce 2020.
1. ledna 1801 objevil Giuseppe Piazzi první planetku za dráhou Marsu. Posléze se ukázalo, že jich tam je statisíce a že tato je pouze největší. Dokonce se vešla do kategorie trpasličích planet. V současnosti kolem ní operuje sonda DAWN a od prosince je na nejnižší oběžné dráze, která pro ni byla plánována. Jde o výšku kolem 385 km nad povrchem. To je asi třetina vůči průměru planetky, která má bezmála 1000 km. Začínají přicházet první snímky. A je to opravdu jiná dimenze pohledů na toto vesmírné těleso.
Na večerní oblohu se vyhoupla planeta Merkur a protože je to obvykle nejhůře viditelná planeta, s ohledem na její blízkost zářícímu Slunci, nabízí nám možnost spatřit během noci všechny planety Sluneční soustavy. Po setmění se totiž dají spatřit také Neptun a Uran a nejlepší podívanou nabízí ranní obloha, kde najdeme jasné planety Jupiter, Mars, Venuši a Saturn.
Rok 2015 se nám chýlí ke svému konci. Během tohoto roku bylo vidět několik komet, které svojí jasností dovolovaly viditelnost v malých dalekohledech či triedrech. Jedna kometa byla dokonce natolik jasná, že ji bylo možné pozorovat pouhým okem. Článek přináší souhrn jasnějších komet viditelných za uplynulý rok a obsahuje přehled očekávaných komet pro rok 2016.
Máte po Vánocích starý mobil? Nevyhazujte jej a poskytněte pro distribuované výpočty! Obracíme se na Vás s prosbou o využití Vašeho vysloužilého telefonu. Proč? Spousta lidí dostane na Vánoce nový telefon a starý prostě založí do šuplíku – jednou se může hodit... Proč má ale ležet v šuplíku? Navíc většinou ho už nikdy nepoužijeme. Věnujte ho pro účel distribuovaných výpočtů projektu BOINC...
Kvadrantidy, Perseidy, Geminidy - tyto meteorické roje patří k vrcholům kalendáře pozorovatelů meteorů. Jedná se totiž o roje s vysokou aktivitou, která přesahuje běžně 100 meteorů za hodinu a tyto roje jsou, společně s Leonidami, právem řazeny mezi takzvanou "Velkou čtyřku". A právě Kvadrantidy jsou každoročně prvním silným rojem, který můžeme pozorovat a také rojem, který uzavírá období vysoké meteorické aktivity ve druhé polovině roku. Toto období začíná aktivitou meteorického roje Perseid na konci července a končí právě lednovou aktivitou Kvadrantid. Následující období od ledna do června je charakteristické nízkou meteorickou aktivitou a obvykle se mu také říká "Velká jarní díra".
Přehled událostí na obloze od 28. 12. 2015 do 3. 1. 2016. Měsíc spěje k poslední čtvrti. Večer můžeme pátrat na jihozápadě po planetě Merkur. V druhé polovině noci a ráno je vidět Jupiter, k ránu také Mars, Venuše a Saturn. Kometa Catalina navštíví jasného Arctura z Pastýře. Aktivita Slunce se zvýšila a dokonce jsme mohli vidět slabou polární záři. První stupeň rakety Falcon 9 opravdu úspěšně přistál na Floridě poté, co pomohl vynést satelity. InSight k Marsu v roce 2016 nepoletí.
Měsíc říjen byl na nově nalezené komety úspěšný. Bylo potvrzeno celkem 6 nových objevů, ačkoliv dva objekty se nejprve projevovaly asteroidálně a až posléze byla zjištěna jejich pravá kometární podstata. Další dvě komety pak byly znovuobjeveny. Chcete se o kometách, jež mají v názvu, ať už trvale, či jen provizorně, písmena T a U, dozvědět více? Více se dozvíte ve článku.
Na co se těšit na sklonku 2015? Vánoční obloha nám již za přízně počasí odhalila zimní klenoty nočního nebe v podobě slabé polární záře nebo zákrytu Aldebaranu Měsícem. Obecně kalendářní rok 2015 zanechal na obloze stopy po docela slušných úkazech. Tento rok ještě neskončil a obloha si už „chystá“ další klenoty, na které se můžeme těšit v následujících dnech a na počátku roku 2016. Na co se tedy koukat? Namátkou meteorický roj, konjunkci planet či poměrně jasnou kumetu. Ovšem mnohem více se dočtete v tomto článku.
Polárna žiara v noci z 20./21. decembra 2015 prekvapila mnohých našich priaznivcov astronómie. Skutoční lovci polárnej žiary sledujú vývoj počasia v medziplanetárnom priestore online, no a v tomto prípade isté indície naznačovali, že by to mohlo tento raz vyjsť. Nehovoriac o vnútornej intuícii, ktorú si každý úspešný fotograf hviezdnej oblohy starostlivo pestuje ako vzácny dar.
Ve středu 23. prosince 2015, jen den před štědrovečerními oslavami, nastala na večerní obloze velmi fotogenická podívaná - Měsíc ve fázi dva dny před úplňkem zakryl nejjasnější hvězdu souhvězdí Býka, oranžového obra Aldebaran. Ačkoliv celý den před úkazem bylo všude v Česku krásně jasno, na úkaz samotný se částečně zatáhlo. Přesto se ale několika nadšeným astro-fotografům podařilo nezvyklé setkání hvězdy s Měsícem zaznamenat. Fotografům za snímky děkujeme a gratulujeme!
Když všichni tvrdí, že něco nejde, objeví se někdo, kdo to neví, a udělá to. Asi takto by se dal popsat naprosto bezkonkurenční výsledek dlouhodobé práce známého českého matematika, prof. Miloslava Druckmüllera z VUT v Brně. Ten už v minulosti vyrazil dech té nejzaujatější (nejen) astronomické komunitě svými neotřelými matematickými postupy, které odhalily z digitálních fotografických dat ty nejúchvatnější detaily do té doby jen těžce zachytitelných jevů. Ukázal nám například korónu při zatmění Slunce jako nikdo před ním, odhalil struktury prchlivých rudých skřítků nebo kometu ISON při jejím zániku nad Sluncem jako jediný pozorovatel na Zemi. To vše prostřednictvím matematiky. Ale nyní přišel s revolucí, která opravdu dokazuje, že pro Miloslava Druckmüllera neexistuje slovo „ne“. Z už tak pozoruhodných dat z kosmické sondy NASA SDO dokázal prostřednictvím matematiky bez nadsázky vyždímat maximum a světu předvést ty nejostřejší snímky Slunce. Odhalil tak dosud známé bouřlivé jevy ve zcela nové dimenzi. A vy se na to můžete podívat.
Kolize mezi planetkami jsou velmi důležitým procesem, neboť ovlivňují jednak jejich oběžnou trajektorii a pak jejich rotační stav. V neposlední řadě však mění i jejich tvar. V extrémním případě katastrofické kolize až tak, že původní těleso je srážkou rozmetáno na mnoho malých úlomků. Avšak i podkatastrofické srážky nevedoucí k rozpadu tělesa vedou k vzniku povrchových kráterů. Opakované kolize tedy jistě mění tvar planetek. Tomáš Henych a Petr Pravec z ASU se tomuto tématu věnovali blíže. V numerické simulaci posuzovali vliv opakovaných srážek na celkové proporce tělesa planetky.
