Meteorit Police. Autor: Archiv Hvězdárny v Úpici16. září tomu bylo 43 let, kdy střechu rodinného domu č. p. 147 v Suchém Dolu u nedaleké Police nad Metují spadl meteorit. Proletěl sice střechou domu, nikomu však neublížil. To bylo v roce 1969. Od té doby se sice mnohé změnilo, ovšem potomci Klimešových, jimž meteorit téměř spadl na hlavu, zde žijí stále.
Autor: Archiv HaP BrnoV průběhu několika minulých měsíců byla zrekonstruována nejstarší
část Hvězdárny a planetária Brno - otočná kopule o průměru 7 metrů.
Přístupná bude během komentovaných pozorování Slunce a příležitostně
i ve večerních hodinách.
Poster konferencePolské město Bialsko-Biala hostilo ve dnech 13. až 15. září 2012 účastníky již 12. Evropského sympozia na ochranu noční oblohy, kteří přijeli z Evropy, ale také například z USA a Japonska. Polsko má od roku 2009 vyhlášenu spolu s Českou republikou Jizerskou oblast tmavé oblohy, která je první přeshraniční oblastí tohoto typu na světě. Na podzim tohoto roku se připravuje vyhlášení Parku hvězdné oblohy v polském Národním parku Bieszczady, kde je jedno z nejtmavších míst Evropy s téměř přírodním nočním životním prostředím. Na sympoziu byla přijata zásadní deklarace, se kterou se nyní můžete seznámit.
Přistání za asistence raketových trysek. NASAV pondělí 17. září 2012 skončila tradičním přistáním ve stepi ve vnitrozemí Kazachstánu další úspěšná dlouhodobá mise tříčlenné mezinárodní posádky na stanici ISS. I když robustní loď Sojuz, známá svou schopností vydržet opravdu hodně, opět prokázala naprostou spolehlivost, objevily se faktory posádce lehce kazící náladu.
Exoplaneta na eliptické oběžné drázeZatímco lovci exoplanet pokračují v pátrání po dosud nespatřené "modré planetě" - po tělese, které má přibližně stejné charakteristiky jako Země - nové výzkumy odhalily, že život může být schopen přežívat alespoň na některých z mnoha existujících podivných exoplanet, kroužících kolem mateřských hvězd nejen po kruhových, ale i po značně protáhlých eliptických drahách.
Mapa oblohy 19. září 2012 ve 21 hodin SELČ. Data: StellariumPřehled událostí na obloze od 17. 9. do 23. 9.
Měsíc po novu uvidíme večer. V druhé polovině noci je ideálně vidět Jupiter, ráno Venuše. V ranních hodinách můžeme zaznamenat přelety Mezinárodní
vesmírné stanice.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 19. září ve 21:00 SELČ.
Vzhled budovy Hvězdárny a planetária Brno po rekonstrukci. Zdroj: www.hvezdarna.cz.I když od otevření zrekonstruované budovy Hvězdárny a planetária Brno uplynulo pouze 9 a půl měsíce, jejími branami již prošel 100 tisící návštěvník. Stalo se tak 14. září 2012 v 9 hodin a 58 minut.
Roztrhaný protoplanetární disk mladé hvězdy v centru naší GalaxieNa první pohled vypadá střed naší Galaxie jako velmi nehostinné místo pro vznik planet. Hvězdy zde jsou namačkány jedna na druhou jako auta uhánějící po rušné dálnici. Exploze supernov vytvářejí rázové vlny a okolní prostor "zalévají" intenzivním zářením. Mohutná gravitace superhmotné černé díry zakřivuje a bortí strukturu samotného prostoru.
Hledání kostlivce ve skříni. Autor: Jaroslav Vyskočil150 miliard korun, to je přibližná hodnota, kterou je lidstvo ochotno zaplatit za hledání kostlivce ve skříni. Tolik stálo vybudování urychlovače LHC. Zařízení, které by mělo pomoci doplnit standardní model a podat nám odpovědi na některé z mnohých otázek. Pojďme se tedy podívat na tu část mozaiky, která ještě ve standardním modelu není.
NGC 2736 - Tužka - eso1236Nový pohled na mlhovinu Tužka
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (036/2012): Na novém snímku pořízeném na observatoři ESO/La Silla v Chile je zachycena mlhovina NGC 2736, která je též známa pod pojmenováním Tužka. Tento neobvyklý oblak zářícího plynu je součástí mohutného prstence zbytků, které po sobě zanechala exploze supernovy před 11 000 lety. Detailní pohled byl získán pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.
Denní pozorovní Měsíce v poslední čtvrti. Autor: Ladislav Řehákaneb Návod na pozorování vesmíru s předškolními dětmi
Zatímco pro dospělé začínající astronomy amatéry a pro mládež je k dispozici spousta návodů, publikací a doporučení k pozorování, pro děti předškolního a mladšího školního věku toho moc nenajdete. Je to škoda, protože i s předškolními dětmi můžeme ledacos podniknout. Děti se velmi brzy začínají ptát a na jejich dotazy je třeba mít vhodné odpovědi. Já sám jsem byl zaskočen zvídavými dotazy čtyřletého syna, když při podvečerní procházce namířil prst na Jupiter a zeptal se: "Co to je?" Že to je Jupiter, jsem zodpověděl poměrně snadno, horší to bylo s dotazem: "Proč tam je?" To už jsem se zmohl jen na blábolení o tom, že prostě tak jako Sluníčko a Měsíc vidíme na obloze někdy i Jupiter. Smrtící byla další otázka: "A bude přistávat?" Že je to otázka naprosto logická, protože se Jupiter nacházel v obdobné výšce nad obzorem a byl obdobně jasný jako letadla přistávající na blízkém letišti, mi v ten moment nedošlo. Děti prostě vidí vesmír zcela jinýma očima než my, velmi konkrétně, a nemá cenu je zatěžovat s příliš abstraktními představami a pojmy. Za vcelku zbytečnou informaci, že Jupiter je velmi velký, jsem si vykoledoval dotaz, zda ho unesu, a pak ještě kontrolní podotázku, zda by se dal uzvednout lžící bagru.
Loď HTV-3 za oknem ISS 27. 7. 2012. Autor: NASAVe středu 12. září 2012 podle plánu opouštěla Mezinárodní vesmírnou stanici japonská zásobovací loď HTV-3, jež na její palubu koncem července dopravila skoro čtyři tuny nákladu. Rozloučení s orbitálním komplexem však nabralo lehce dramatický nádech, když si dosud přesně nevysvětlené problémy na palubě HTV vynutily urychlený odlet od ISS - takzvaný abort manévr.
m4 - eso1235 Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (035/2012): Nový snímek pořízený na observatoři La Silla v Chile zachycuje úchvatnou hvězdokupu M 4 (Messier 4). Tento kulový útvar tvořený desítkami tisíc starých hvězd patří k nejbližším a zároveň nejvíce zkoumaným kulovým hvězdokupám. Nedávné práce odhalily, že jedna z hvězd patřících k této hvězdokupě má poněkud zvláštní neočekávané vlastnosti. Zdá se, jako by znala tajemství věčného mládí.
molekuly glykolaldehydu v oblaku plynu u mladé dvojhvězdy IRAS 16293-2422V okolí mladé hvězdy byly objeveny stavební kameny života
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (034/2012): Tým astronomů využívající zařízení ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevil molekuly cukru v oblaku plynu obklopujícím mladou hvězdu slunečního typu. Je to poprvé, co byl cukr nalezen ve vesmíru poblíž takové hvězdy. Objev ukazuje, že stavební kameny života se nacházejí ve správný čas na správném místě, aby se mohly stát součástí planet vznikajících kolem hvězd.
SkyWatcher TelescopeSnem každého správného astronoma je bezesporu vlastnit ten nejlepší astronomický dalekohled. Tušíte ovšem, který to je? Nebo jej snad už máte doma, ale tak nějak nevíte co s ním? Pak je právě pro vás určen cyklus čtyř mimořádných říjnových workshopů zaměřených na astronomickou optiku organizovaných Hvězdárnou a planetáriem Brno.
ikonka - Curiosity sol 27 z MROS novinkami kolem Curiosity jsme se rozloučili v době, kdy začala hýbat kolečky a chystala se
poprvé popojet. Mezitím uběhl měsíc a Curiosity má za sebou další významné milníky. Především už urazila téměř 110 metrů a stihla
prozkoumat zajímavé cíle v okolí. Také byly uveřejněny nové snímky z oběžné dráhy.
Mapa oblohy5. září 2012 ve 21 hodin SELČ. Data: StellariumPřehled událostí na obloze od 10. 9. do 16. 9.
Měsíc se blíží k novu. V druhé polovině noci je dobře vidět Jupiter, ráno také Venuše. Merkur je na snímcích SOHO. Mezinárodní vesmírná
stanice (ISS) začne být viditelná při svých ranních přeletech. Curiosity na Marsu testuje přístroje robotické hlavy.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 12. září ve 21:00 SELČ.
Obloha zasažená světelným znečištěním. Autor: Jan Kondziolka"Co říkáš? Je venku tma? Jéjej, že by se dala krájet. Já bych neřek. No totiž, tma to není, ale není nic vidět ... totiž možná, že je vidět tma, ale já ji nevidím. Krásný Princi. Je venku tma? Tma zajímá jen ošklivce a šeredy, protože dovede utajit jejich ohyzdnost. Tma není můj případ. Chytrý Princi, co myslíš, je tma? To přijde na tmu. Tma jako v pytli to rozhodně není. To u nás, když je tma jako v pytli, tak jí v těch pytlích hned vyvážíme. Někteří mocnáři za dobrou tmu dobře platí. Tak je tma, a nebo není tma? Dej mi rozkaz a udělám třeba tmu."
Takhle se v roce 1954 v jedné slavné pohádce (mimochodem, víte ve které?) vypořádali s problémem světla a tmy v noci pánové Werich, Burian a další slavní čeští herci. A jak jsme na tom s otázkou z nadpisu dnes? O odpověď požádala redakce kolegu Michala Bareše, který se podílí na projektu s otázkou úzce souvisejícím.
Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty. Autor: Travis NovitskyPolární záře - nádherný přírodní úkaz, za kterým stojí cestovat.
Polární záře, latinsky Aurora Borealis, patří k nejkrásnějším přírodním jevům na naší planetě. Není divu, že jsou za ní fotografové, astronomové ale i dvěma výše uvedenými koníčky nezasažení cestovatelé a milovníci přírody ochotni urazit tisíce kilometrů. U nás ve střední Evropě je k vidění jen naprosto výjimečně, ale třeba již v severních oblastech Německa, Polska nebo Velké Británie ji lze zahlédnout podstatně častěji. Ještě větší šanci na její spatření pak samozřejmě máme při cestě do Skandinávie. Tam v některých oblastech a obdobích patří málem k běžnému koloritu. Čím severněji, blíže k polárnímu kruhu, tím lépe. Po technické stránce není na fotografování polární záře nic moc složitého - dnešní zrcadlovky jsou tak dobré a všestranné, že tento úkol zvládají bez větších problémů.
Planetka Vesta a kosmická sonda DawnKosmická sonda NASA s názvem Dawn putuje meziplanetárním prostorem k uskutečnění prvního postupného výzkumu dvou vzdálených těles z oběžné dráhy, což vědcům pomůže odpovědět na základní otázky vzniku naší Sluneční soustavy. Po několikaměsíčním výzkumu sonda opustila 5. září 2012 v 08:26 hodin SELČ velkou planetku Vesta a zahájila dva a půl roku trvající cestu k trpasličí planetě Ceres.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
