Astronomická záhada - mladá extrasolární planeta

Takto nízký věk planety je v mladém hvězdném systému naprosto nemyslitelný, zejména pro uznávaný model vzniku planet formou "přirůstání", ve kterém se větší a větší kusy skal (malé planety první a druhé generace o velikosti do 10 km) srážejí, rozbíjí a znovu spojují až vznikne během několika milionů let první skutečná protoplaneta s průměrem tisíců kilometrů. V jiném současném modelu tak zvané "gravitační nestability", vzniknou planety z oblaku materiálu díky je ho vlastním přitažlivým silám. Je to sice mnohem rychlejší proces než v případě první teorie, přece však jen ne dost rychlý na to, aby vysvětlil přítomnost planety u takto mladé hvězdy.

Prachový disk, ze kterého planety vznikají, je teplejší blízko hvězdy a chladnější na svém vnějším okraji. Podle toho se také mění vlnová délka světla vyzařovaného v infračervené oblasti. Výzkumný tým zjistil, že ve vyzařovaném spektru chybí část záření na všech krátkých infračervených vlnových délkách. To naznačovalo, že část disku chybí. Vědci vědí o jediném fenoménu, který by mohl během krátké doby existence hvězdy vytvořit takto zřetelnou "díru" v disku. Tím je planeta, přinejmenším 100 000 let starou. V prachu objevená mezera tedy jednoznačně signalizovala přítomnost planety.

Profesor Adam Frank, Alice Quillen, Eric Blackman a Peggy Varnier odhalili, že planeta je pravděpodobně menší než většina doposud objevených extrasolárních planet. Její velikost by měla odpovídat asi tak Neptunu. Podobnost tím ale nekončí. Pozorovací data také naznačují, že planeta má zhruba stejnou vzdálenost od své mateřské hvězdy jako náš Neptun od Slunce. Je to nezvyklé, protože většina zatím objevených extrasolárních planet je mnohem větších než Neptun a obíhají extrémně blízko svých mateřských hvězd.

Existence planety staré 100.000 let v hvězdném systému existujícím jen půl milionu let se setkala se skepticismem mnoha astronomů, protože žádný z dnes uznávaných modelů vzniku planet nepočítal s planetou takového stáří (nebo spíše mládí).

"Data naznačují, že tam existuje mladá planeta, ale žádná z našich teorií nedává smysl pro planetu tak mladou," říká Adam Frank, profesor fyziky a astronomie na universitě v Rochesteru. "Na jedné straně je to frustrující, ale na druhé straně nás to nechává chladnými, protože matka příroda nám předhodila planetu a my jen musíme vyřešit jak vznikla."

Původní Rochesterský tým, vedený profesorem experimentální fyziky a astronomie Danem Watsonem, zjistil mezeru v prachovém okolí mladé hvězdy pomocí tehdy nového Spitzerova dalekohledu. Profesor Watson je členem týmu IRS (Infrared Spectrograph) umístěného na Spitzerově dalekohledu, který navrhovali částečně fyzikové a částečně astronomové, profesoři Judith Pipher, William Forrest a Dan Watson. Ti zároveň byli také prvním týmem, který otevíral infračervená okna do vesmíru. Forrest a Pipher jako první američtí astronomové už v roce 1983 namontovali svůj prototyp infračerveného detektoru na univerzitní teleskop malé hvězdárny na střeše Wilmot Building v universitním campusu a pořídili s ním první infračervené snímky Měsíce.

Podle: University of Rochester News
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod