Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Astronomové objevili chybějící článek při vzniku planet

Astronomové objevili chybějící článek při vzniku planet

Protoplanetární disk kolem mladé hvězdy
Autor: NASA/JPL

Podle současných názorů vznikají planety uvnitř disků prachu a plynu obklopujících mladé hvězdy. Avšak astronomové usilují o zkompletování souhrnné teorie jejich vzniku, která by vysvětlila, jak se počáteční zrnka prachu vyvinou do podoby planet. Francouzsko-anglicko-australský tým se domnívá, že našel odpověď v simulacích, ukazujících vznik „prachových pastí“, kde se fragmenty velikosti kamínků shromažďují a spojují dohromady, až vyrostou do podoby stavebních bloků planet. Svoje závěry publikovali v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Naše Sluneční soustava a další planetární systémy započaly svoji existenci jako disky plynu a prachových zrníček kolem mladých hvězd. Ne zcela probádané procesy přivedly tato malá zrníčka o velikosti několika milióntin metru (mikrometrů) do útvarů velikých několik centimetrů. Mechanismus, kterým se tato tělíska spojila v kilometrové balvany, tzv. planetesimály představujících planetární jádra, není zatím dobře prozkoumán.

Proces shromažďující kamínky a spojující je dohromady do těles velikosti asteroidů je méně jasný. Ale vzhledem k tomu, že již bylo objeveno téměř 3 600 známých planet mimo Sluneční soustavu, tj. kolem jiných hvězd, musí být celý tento proces všudypřítomný.

Jean-Francois Gonzalez, Centre de Recherche Astrophysique de Lyon, Francie, je hlavním autorem nové práce, který poskytnul následující komentář: „Až doposud jsme se snažili vysvětlit, jak se drobné kamínky mohou spojit dohromady a vytvořit planety, a zatím jsme objevili obrovský počet planet na oběžných drahách kolem hvězd. To nás staví před myšlenku, jak tuto záhadu vyřešit.“

Existují dvě hlavní bariéry, které je potřeba překonat, aby se z kamínků staly planetesimály. Především je nutné zastavit plyn a zrníčka prachu v disku směřující rychle směrem k centrální hvězdě, kde jsou rozbíjeny, unikají a není zde žádný vhodný materiál pro vznik planet. Druhým zpochybněním je, že rostoucí zrníčka mohou být rozbita při vysokorychlostních kolizích, kdy jsou rozdrobena na velký počet drobných úlomků a dochází ke změně procesu spojování.

Vytváření prachových pastí při vzniku planet Autor: Volker Schurbert
Vytváření prachových pastí při vzniku planet
Autor: Volker Schurbert
Kreslená ilustrace představuje jednotlivé fáze vytváření mechanismu prachových pastí. Centrální hvězda je vyobrazena žlutou barvou a obklopuje ji protoplanetární disk znázorněný modře. Zrníčka prachu vytvářejí průběžný pás napříč diskem. V první fázi zrníčka prachu zvětšují své rozměry a pohybují se směrem dovnitř k centrální hvězdě. Ve druhé fázi (prostřední část obrázku) větší zrníčka velikosti kamínků se v té době srážejí a dál pozvolna klesají dolů. Ve třetí etapě plyn a prach unikající směrem od hvězdy vytváří zpětnou reakcí oblasti – tzv. prachové pasti – kde se částice mohou hromadit.

Jedinými oblastmi v protoplanetárním disku – v místě zrodu planet – kde tyto problémy srážek mohou být překonány, jsou tzv. prachové pasti. V těchto oblastech vysokého tlaku je driftující pohyb pomalý, což umožňuje slepování zrníček prachu. V důsledku snížené rychlosti se mohou zrníčka prachu také vyhnout fragmentaci při vzájemných srážkách. Až doposud se astronomové domnívali, že prachové pasti mohou existovat ve velmi specifickém prostředí; avšak počítačové simulace naznačují, že jsou velmi běžné.

Efekt známý jako aerodynamická brzda zpětné reakce je obvykle zanedbatelný, stejně tak byl ignorován při výzkumu zvětšování a rozbíjení zrníček prachu. Avšak jeho efekty se stávají důležitými v prostředí bohatém na prach, jako třeba v případě vzniku planet.

Efekt zpětné reakce je dlouhotrvající při pohybu zrníček směrem ke hvězdě, který jim poskytuje čas na zvětšování velikosti. Jakmile je jejich velikost dostatečná, zrníčka se stávají vlastním pánem a plyn nemůže déle ovládat jejich pohyb. Plyn pod vlivem této zpětné reakce bude působit dostatečným tlakem směrem ven a vytvoří oblast vysokého tlaku: prachové pasti. Tyto samovolné pasti následně soustředí zrníčka prachu přicházející z vnějších oblastí disku, vytvoří velmi hustý prstenec z pevných částic a poskytnou tak pomocnou ruku pro vznik planet.

Jean-Francois Gonzalez dodává: „Byli jsme nadšeni z objevu, kdy pomocí správných ingrediencí na správném místě mohou samovolně vznikat prachové pasti v prostředí obrovských rozměrů. To je jednoduché a snadno pochopitelné řešení dlouhodobého problému při vzniku planet.“

Observatoře, jako je například ALMA v Chile, již pozorovaly světlé a tmavé prstence vznikajících planetárních soustav, které jsou podle názoru astronomů právě takovými prachovými pastmi. Jean-Francois Gonzalez se svými spolupracovníky a dalšími výzkumnými skupinami z celého světa nyní plánují rozšíření modelů prachových pastí  pro vznik planetesimál.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] universetoday.com
[3] www.astro.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety, Vznik planety, Prachové pasti


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »