< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  CHEOPS – nová družice k výzkumu exoplanet
František Martinek Vytisknout článek

CHEOPS – nová družice k výzkumu exoplanet

Představa družice CHEOPS k výzkumu exoplanet Autor: University of Bern
Představa družice CHEOPS k výzkumu exoplanet
Autor: University of Bern
Na výzkum planet kroužících kolem jiných hvězd než Slunce bude zaměřena malá vědecká družice Evropské kosmické agentury ESA pojmenovaná CHEOPS (CHaracterising ExOPlanets Satellite). Bude zkoumat blízké „jasné“ hvězdy, o kterých je známo, že kolem nich obíhají planety. Vypuštění družice se předpokládá v roce 2017.

V průběhu velmi přesného monitorování jasnosti hvězd budou astronomové hledat známky tzv. tranzitů, tj. poklesů jasnosti sledovaných hvězd způsobených přechodem přítomných planet přes kotouček hvězdy.

Získají tak doplňující informace o planetách objevených jinými metodami. Tato pozorování umožní například přesné změření průměru přítomných planet. V případě známé hmotnosti těchto planet bude možné vypočítat jejich hustotu. To zase poskytne určitou představu o vnitřní struktuře pozorovaných těles.

Zjištění těchto klíčových parametrů umožní astronomům lépe porozumět vzniku planet, jejichž velikosti se pohybují v rozmezí od několika hmotností Země (tzv. super-Země) až po exoplanety srovnatelné s velikostí planety Neptun ve Sluneční soustavě. To také umožní rozpoznat planety s rozsáhlými atmosférami a studovat migraci planet během vzniku a vývoje jejich mateřských planetárních soustav.

CHEOPS je první z předpokládané nové třídy malých vědeckých družic vyvinutých jako součást vědeckého programu ESA (Science Programme).

Průběh změny jasnosti hvězdy při tranzitu exoplanety Autor: CNES
Průběh změny jasnosti hvězdy při tranzitu exoplanety
Autor: CNES
„Na základě znalosti mateřských hvězd, kolem nichž obíhají exoplanety, družice CHEOPS umožní vědcům provádět srovnávací studie planet s hmotností Země a výše s přesností, které nemůže být dosaženo při pozorováních pozemními dalekohledy,“ říká profesor Alvaro Giménez-Cañete, ředitel vědeckého výzkumu a robotiky, ESA.

Tato mise byla vybrána z 26 zaslaných návrhů. Předpokládané malé vědecké družice by měly být levné a rychle realizovatelné, aby mohly poskytnout větší flexibilitu při získávání odpovědí na nové podněty vědecké komunity.

Projekt družice CHEOPS bude realizován ve spolupráci mezi ESA a Švýcarskem. „Bude tak pokračovat úspěšná 40letá historie švýcarské vědy a průmyslu v popředí kosmického výzkumu,“ říká profesor Willy Benz, Center for Space and Habitability na univerzitě v Bernu.

Tato mise rovněž poskytne unikátní cíle pro mnohem detailnější výzkumy atmosfér obklopujících exoplanety prostřednictvím příští generace pozemních i kosmických dalekohledů, jejichž výstavba byla nyní zahájena, jako je například evropský dalekohled E-ELT (European Extremely Large Telescope) a kosmický dalekohled NASA s názvem James Webb Space Telescope (JWST).

Družice CHEOPS bude kroužit kolem Země po heliosynchronní oběžné dráze ve výšce 800 km nad zemským povrchem. Její životnost je plánována na 3,5 roku a část pozorovacího času bude nabídnuta k dispozici široké vědecké společnosti.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Další články autora (1 730)

Štítky: ESA, CHEOPS, Exoplaneta

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »