Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplaneta velikosti Jupitera objevena vůbec poprvé u bílého trpaslíka

Exoplaneta velikosti Jupitera objevena vůbec poprvé u bílého trpaslíka

Umělecké ztvárnění potenciální exoplanety WD 1856+534b a její mnohem menší mateřské hvězdy
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center

Na základě pozorování pomocí družice NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) a několika dalších pozemních dalekohledů astronomové objevili planetu velikosti Jupitera obíhající kolem hvězdy typu bílého trpaslíka s označením WD 1856+534. Soustava WD 1856+534 je známá též jako TIC 267574918 nebo LP 141-14 a nachází se ve vzdálenosti 80 světelných roků od Země; její poloha se promítá do souhvězdí Draka.

Bílý trpaslík je pozůstatkem hvězdy typu Slunce, značně smrštěné na objekt zhruba velikosti Země, nicméně stále si zachovávající hmotnost poloviny Slunce. Jeho průměr je přibližně 18 000 kilometrů, jeho stáří bylo určeno na 6 miliard roků. Je vzdáleným členem trojhvězdné soustavy.

Nově objevená planeta je zhruba stejně velká jako Jupiter ve Sluneční soustavě a je přibližně 14× hmotnější. Exoplaneta obdržela pojmenování WD 1856+534b a kolem mateřské hvězdy – bílého trpaslíka – oběhne jednou za 1,4 dne, což znamená, že obíhá více než 60× rychleji než planeta Merkur kolem Slunce. Planeta je ve skutečnosti 7× větší než mateřská hvězda.

Když Slunci podobná hvězda vyčerpá zásoby paliva ve svém nitru, zvětší svůj původní rozměr stokrát až tisíckrát a stane se z ní chladná hvězda typu rudého obra. Nakonec odvrhne svoje vnější plynné vrstvy, čímž ztratí více než 80 % své hmotnosti. Zbývající horké jádro se stane bílým trpaslíkem. Jakékoliv objekty na blízkých oběžných drahách jsou v průběhu tohoto procesu pohlceny a spáleny. Pouze vzdálenější tělesa mohou přežít. Astronom Andrew Vanderburg odhaduje, že planeta WD 1856+534b musela původně obíhat 50× dále, než je její současná poloha.

Výzkumy ukazují, že poblíž bílých trpaslíků je poměrně živo. V atmosférách mnoha z nich nacházíme různé nečistoty – prvky, které tam nemají co dělat. Jedná se o zbytky kamenných planet a asteroidů, které byly navedeny směrem k bílému trpaslíkovi. Přítomnost přeživší planety u bílého trpaslíka však stále astronomům scházela. Najít exoplanety u bílých trpaslíků není vůbec jednoduché. Svědčí o tom i fakt, že se to až do nástupu družice TESS nepovedlo, přestože se astronomové intenzivně snažili.

Doposud nikdy jsme neměli svědectví o přežívající planetě, která obíhá tak blízko kolem bílého trpaslíka. Je to příjemné překvapení,“ říká Andrew Vanderburg, hlavní autor článku a astronom na Department of Astronomy at the University of Wisconsin-Madison.

Již dlouhou dobu víme, že potom, co dojde ke zrodu bílých trpaslíků, vzdálená malá tělesa, jako jsou asteroidy a komety, mohou být nasměrována do vnitřních oblastí směrem k těmto hvězdám,“ říká Siyi Xu, spoluautor článku a astronom-asistent na Gemini Observatory.

Vědecký tým předpokládá několik scénářů, které mohly pošťouchnout exoplanetu WD 1856+534b na blízkou eliptickou dráhu kolem bílého trpaslíka.

Nejpravděpodobnější důvod přežití zahrnuje několik jiných těles velikosti Jupitera v blízkosti původní dráhy planety WD 1856+534b,“ říká spoluautorka studie Juliette Becker, planetoložka na Caltech (California Institute of Technology). „Gravitační ovlivňování velkých objektů by snadno mohlo poskytnout nestabilitu, kterou potřebujeme k nasměrování planety blíže ke hvězdě. Avšak v tomto případě stále ještě máme více teorií, než ukazují data.“

Další možné scénáře zahrnují pozvolné gravitační působení v průběhu několika miliard let dvou dalších hvězd v systému, kterými jsou červení trpaslíci G 229-20A a G 229-20B, a průlety potulných hvězd narušujících hvězdnou soustavu.

Astronomové se domnívají, že tato a další možná vysvětlení jsou méně pravděpodobná, protože vyžadují pečlivě vyladěné podmínky k dosažení stejného efektu jako v případě přicházejících v úvahu potenciálních obřích doprovodných planet.

Myslím si, že většina vzrušujících částí této práce je důležitá pro obyvatelnost planet všeobecně – mohou zde existovat regiony s příznivými podmínkami v této umírající planetární soustavě – a také pro naši schopnost najít důkazy obyvatelnosti,“ říká Andrew Vanderburg.

Objev byl publikován v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta WD 1856+534b, Bílý trpaslík, Exoplaneta


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »