Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  I pulsary mohou mít obyvatelné planety

I pulsary mohou mít obyvatelné planety

Umělecké ztvárnění obyvatelné planety u pulsaru
Autor: Amanda Smith, University of Cambridge

Teoreticky je možné, aby obyvatelné planety obíhaly i kolem pulsarů – rychle rotujících neutronových hvězd, které emitují krátké pulsy záření. Podle nových výzkumů však takové planety musí mít dostatečnou hmotnost a rozsáhlou hustou atmosféru, která přemění smrtící rentgenové paprsky a částice o vysokých energiích vyzařované pulsarem na teplo. Tyto závěry astronomů z University of Cambridge a Leiden University byly publikovány v časopise Astronomy & Astrophysics.

Pulsary jsou známy jako objekty s mimořádně extrémními podmínkami. Každý z nich představuje rychle rotující neutronovou hvězdu – smrštěné jádro velmi hmotné hvězdy, která na konci svého života explodovala jako supernova. Vzhledem k malému průměru pulsarů 10 až 30 km mají enormní magnetická pole, nabalují na sebe materiál z okolí a pravidelně na nich dochází k velkým vzplanutím rentgenového záření a částic o vysokých energiích.

Překvapivě navzdory tomuto nepřátelskému prostředí, jak již víme, mohou kolem neutronových hvězd obíhat planety. První exoplanety byly objeveny u pulsaru PSR B1257+12 – avšak nevíme, zda tyto planety obíhaly již kolem původní masivní hvězdy a její explozi v podobě supernovy přežily nebo se vytvořily až mnohem později. To zatím zůstává nezodpovězenou otázkou. Takové planety by však dostávaly málo viditelného světla, ale průběžně by byly bombardovány množstvím nebezpečného záření a hvězdného větru. Naskýtá se otázka: může na takových planetách existovat život?

Nejprve astronomové zkusili vypočítat obyvatelné zóny v okolí neutronových hvězd – rozložení drah kolem hvězd, kde se na povrchu planet může vyskytovat voda v kapalném stavu. Jejich výpočty ukázaly, že obyvatelná zóna kolem neutronové hvězdy může být tak velká, jako vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Důležitým předpokladem je, že planeta musí být typu super-Země s hmotností dvakrát až desetkrát větší než u naší planety. Menší planety ztratí svoji atmosféru v průběhu několika tisíc roků v důsledku náporu hvězdného větru z pulsaru. Aby planeta toto bombardování přečkala, musí být její atmosféra alespoň miliónkrát hustější než zemské ovzduší – podmínky na povrchu takové planety u pulsaru by spíše připomínaly prostředí na dně hlubokého zemského moře.

Předpokládaný prachový disk v okolí neutronové hvězdy Autor: NASA
Předpokládaný prachový disk v okolí neutronové hvězdy
Autor: NASA
Astronomové studovali pulsar PSR B1257+12, který je od Země vzdálen zhruba 2 300 světelných roků a testovali jej jako zkušební vzorek pomocí rentgenové kosmické observatoře Chandra X-ray Observatory. Ze tří planet obíhajících kolem pulsaru dvě patří mezi super-Země s hmotnostmi 4× až 5× většími než u Země a obíhají dostatečně blízko pulsaru, aby je mohl zahřívat. Podle Alessandro Patruna z Leiden University, spoluautora studie: „Teplota na planetách může být vyhovující pro výskyt kapalné vody na jejich povrchu. Avšak stále ještě nevíme, zda tyto dvě super-Země mají ty správné, tj. extrémně husté atmosféry.“

Do budoucna by chtěli Alessandro Patruno a spoluautor studie Mihkel Kama z Cambridge's Institute of Astronomy pozorovat pulsar mnohem detailněji a porovnat jej s jinými pulsary. Radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/sub-millimeter Array), na jehož provozu spolupracuje Evropská jižní observatoř ESO, bude schopen ukázat, zda kolem neutronových hvězd existují prachové disky, které by byly předzvěstí budoucích planet. V naší Galaxii se nachází zhruba jedna miliarda neutronových hvězd, mezi nimi je asi 200 000 pulsarů. Doposud byly studovány 3 000 pulsarů a bylo u nich objeveno pouhých 5 planet!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cam.ac.uk
[2] outerplaces.com
[3] astronomie.nl/

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra X-ray Observatory, Pulsar PSR B1257+12, Exoplaneta


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »