Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Kepler-90 – zmenšená varianta Sluneční soustavy

Kepler-90 – zmenšená varianta Sluneční soustavy

Porovnání Sluneční soustavy a systému kolem hvězdy Kepler-90
Autor: NASA/Ames Research Center/Wendy Stenzel

Astronomové nedávno informovali o objevu osmé planety obíhající kolem hvězdy Kepler-90 podobné Slunci. Od Země je vzdálena 2 545 světelných roků a najdeme ji v souhvězdí Draka. Výsledky práce byly publikovány v časopise Astronomical Journal. Planetární soustava kolem hvězdy Kepler-90 má podobnou konfiguraci jako Sluneční soustava. Obsahuje malé planety obíhající blízko mateřské hvězdy a velké planety na vzdálenějších drahách. Ve Sluneční soustavě se vnější planety zformovaly v chladnějších oblastech, kde se mohly utvářet stále větší a větší plynná tělesa. Uskupení planet pozorované u hvězdy Kepler-90 může být důkazem, že se stejné procesy uplatnily i zde. Vzdálenosti planet u obou soustav nejsou na obrázku ve vzájemném měřítku.

Nově objevená exoplaneta s označením Kepler-90i je horká kamenná planeta přibližně 1,3× větší než Země. Obíhá kolem mateřské hvězdy Kepler-90 (která je též známa pod označením KOI-351, KIC 11442793 nebo 2MASS 18574403+4918185) v periodě 14,4 dne, a tudíž se nachází tak blízko, že její průměrná povrchová teplota podle předpokladu vystupuje až na 427 °C.

Nejvzdálenější z planet u hvězdy Kepler-90 obíhá v podobné vzdálenosti, jako Země kolem Slunce. „Planetární soustava Kepler-90 představuje miniaturní verzi Sluneční soustavy,“ říká Andrew Vanderburg, astronom na University of Texas v Austinu. „Máme zde malé vnitřní planety a velké vnější planety, avšak všechny jsou namačkány mnohem blíž k sobě.“

Porovnání planetárních drah v soustavě Kepler-90 a se Sluneční soustavou Autor: NASA/Ames Research Center/Wendy Stenzel
Porovnání planetárních drah v soustavě Kepler-90 a se Sluneční soustavou
Autor: NASA/Ames Research Center/Wendy Stenzel
Objev v datech z kosmického teleskopu Kepler byl učiněn pomocí počítačového programu, který se sám „učí“. „Přesně tak, jak jsme předpokládali, jsou v našich archivovaných datech z družice Kepler ukryté budoucí objevy, čekající na ten správný pracovní nástroj nebo na technologie k jejich odhalení,“ říká Paul Hertz, ředitel NASA’s Astrophysics Division ve Washingtonu, který nebyl členem vědeckého týmu. „Objev ukazuje, že naše data mohou být studnicí poznání dostupnou pro netradiční výzkumy v nadcházejících letech.“

Kepler-90 je hvězda podobná Slunci, avšak všech jejích osm planet je natěsnáno v prostoru odpovídajícím vzdálenosti Země od Slunce. Nově objevená exoplaneta Kepler-90i krouží kolem mateřské hvězdy ve vzdálenosti 18 miliónů km. Pro porovnání, planeta Merkur ve Sluneční soustavě obíhá s periodou 88 dnů ve vzdálenosti 58 miliónů km. Proto panují na povrchu planety Kepler-90i vysoké teploty a není pravděpodobné, že by na ní mohl existovat život, jaký známe na Zemi. Uspořádání planetární soustavy kolem hvězdy Kepler-90 naznačuje, že planety se mohly zformovat ve větším rozmezí vzdáleností a následně migrovat na dráhy, kde je pozorujeme dnes.

Observatoř Kepler prohledala pouze malou oblast kolem hvězdy Autor: NASA/Ames Research Center/Wendy Stenzel
Observatoř Kepler prohledala pouze malou oblast kolem hvězdy
Autor: NASA/Ames Research Center/Wendy Stenzel
Nejvzdálenější planeta s označením Kepler-90h je plynným obrem velikosti Jupitera, která kolem mateřské planety oběhne za 331,6 dne. Nelze však vyloučit, že ve větších vzdálenostech od hvězdy krouží ještě další planety. Jak je znázorněno na připojeném publikovaném obrázku, astronomická kosmická observatoř Kepler studovala pouze její nejbližší okolí. Ve Sluneční soustavě se nacházejí planety mnohem dále od naší hvězdy. Pokud ve vyznačené oblasti kolem hvězdy Kepler-90 skutečně existují další planety, s největší pravděpodobností nebudou přecházet přes kotouček hvězdy (nebudou nastávat tzv. tranzity) a observatoř Kepler je tudíž nebude schopna detekovat. K jejich případnému odhalení bude nutno použít jiné pozorovací metody a jiné teleskopy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planetární soustava, Kepler-90, Exoplaneta


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »