Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Kosmický dalekohled ARIEL – exoplanety pod drobnohledem

Kosmický dalekohled ARIEL – exoplanety pod drobnohledem

Vizualizace kosmické observatoře Ariel
Autor: ESA/STFC RAL Space/UCL/UK Space Agency/ ATG Medialab

Evropská kosmická agentura (ESA) oficiálně potvrdila realizaci mise dalekohledu ARIEL. Jedná se o první kosmický teleskop věnovaný výhradně studiu nejen prostředí panujícího na exoplanetách, ale také jejich vzniku a vývoji. ARIEL jich po roce 2029 prozkoumá úctyhodné množství – zaměří se na více než 1000 známých objektů obíhajících cizí hvězdy. Na přípravě satelitu se podílelo přes 50 vědeckých pracovišť ze 17 zemí včetně České republiky.

Profesorka Giovanna Tinettiová, vedoucí projektu z londýnské University College, uvedla: „Jsme první generací schopnou studovat planety kolem jiných hvězd. ARIEL se chopí této jedinečné příležitosti a odhalí podstatu a historii stovek rozličných světů v naší galaxii. Nyní se můžeme pustit do další fáze naší práce, aby se tato mise stala skutečností." Günther Hasinger, vědecký ředitel ESA, dodává: „ARIEL umožní planetární vědu daleko za hranicemi naší vlastní Sluneční soustavy. Přijetí Arielu upevňuje závazek ESA k výzkumu exoplanet a zajistí evropským astronomům přední postavení v tomto revolučním oboru nejen v nadcházejícím desetiletí, ale také po té.

Ariel bude první mise věnovaná systematickému měření chemického složení a tepelných vlastností atmosfér exoplanet, které při pohledu ze Země přecházejí přes kotouč mateřské hvězdy (tzv. tranzitují). Kosmický dalekohled vybavený metrovým zrcadlem bude schopen zachytit i velmi malé ztlumení jasnosti hvězdy během tranzitu exoplanety před jejím kotoučkem (cca 0,1 ‰). V tomto okamžiku spektrální analýza světla a zejména pak tepelného sálání provedená sofistikovanou sadou spektrometrů na palubě kosmického dalekohledu odhalí snížení intenzity v oblasti vlnových délek typických jako otisk prstu pro jednotlivé atmosférické molekuly (plynné chemické složky atmosféry a páry) i aerosoly (oblaka a prach).

Princip pořízení spektra astmosféry extrasolární planety
Princip pořízení spektra astmosféry extrasolární planety

Dalekohled bude pátrat po chemickém složení extrémně horkých planet, plynných obrů, ale také velkých superzemí. Slibně se jeví např. detekce exotických molekul na planetách s teplotami nad 2000 °C. Tyto planety poskytnou vědcům jedinečný vhled do niter svých atmosfér a tím také do historie vzniku planetárních systémů. ARIEL bude schopen detekovat také dobře známé, ale důležité složky atmosfér, jako jsou vodní pára, oxid uhličitý a metan. Při systematickém studium odhalí např. sezónní změny v podmínkách či chemickém složení atmosfér ať už se jedná o rozdíl mezi dnem a nocí či střídání ročních období.

Češi se pod vedením vědců z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR zaměřují zejména na detekci a mapování následků drtivých impaktů asteroidů a komet na povrch exoplanet. Mladé planetární systémy procházejí fází tzv. velkého bombardování, kdy na povrch již zformovaných planet stále padá „smetí“ zbylé po akreci. „Účinky impaktů i samotné prostředí horkých kráterů zalívaných vodou hraje zřejmě určující úlohu v chemické evoluci planety a ve vzniku života tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky a kde se život udrží,“ shrnuje české cíle Martin Ferus, vedoucí mise ARIEL v rámci ČR. „Hledáme molekuly s příběhem. Chemikálie, které poslouží jako markery označující v raných atmosférách drtivé dopady asteroidů, ale možná i další zajímavé děje, třeba chemické reakce vedoucí ke vzniku života,“ dodává. Na vytvoření databáze laboratorních spekter chemických látek se zaměří tým Svatopluka Civiše, dalšího českého vědeckého zástupce ARIEL. Sekundární zrcadla pro dalekohled vzniknou v českém Centru TOPTEC Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Chemické a fyzikální procesy určující vývoj atmosfér terestrických planet
Chemické a fyzikální procesy určující vývoj atmosfér terestrických planet

Dalekohled Ariel odstartuje v roce 2028 z evropského kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně na palubě nosiče Ariane 6 a vydá se na 1,5 milionu kilometrů dlouhou pouť do věčné temnoty panující ve stínu Země v druhém Lagrangeově bodu směrem od Slunce. Zde setrvá po dobu čtyř let. Na cestě jej bude provázet mise ESA Comet Interceptor.

Poděkování

Výzkum chemie exoplanet podporuje Grantová agentura ČR (Projekt reg. č. 19-03314S, Transformace planetárních atmosfér plazmatem a UV/XUV/rtg. zářením: Co můžeme očekávat na raných exoplanetách?). Vývoj optiky je podpořen programem Prodex (PROgramme de Développement d'EXpériences scientifiques) ESA/MŠMT ČR „Manufacturing and testing of mirrors for the ARIEL satellite mission.“ Vývoj speciálních spektrálních zdrojů pro referenční laboratorní experimenty je podpořen projektem Technologické agentury ČR (reg. č. FW01010038, Pokročilá řešení světelných zdrojů).  

Autoři: Martin Ferus a Libor Lenža

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Krátký rozhovor o projektu a české účasti
[2] Ariel Space Mission - webové stránky



O autorovi

Martin Ferus

Martin Ferus

Český fyzikální chemik zabývající se výzkumem a popularizací v oblasti spektroskopie, astrochemie a chemie plazmatu o vysoké hustotě energie. Za svou práci v oblasti studia chemických účinků dopadu mimozemského tělesa do atmosféry a na povrch planety a s tím související syntézou základních biomolekul byl oceněn Prémií Otto Wichterleho (2016), Cenou Učené společnosti ČR (2016) a Hlávkovou cenou pro mladé vědce (2015). Zdroj: Wikipedie

Štítky: Exoplanety, Ariel Space Mission


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »