Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Na některých exoplanetách může existovat větší pestrost života než na Zemi

Na některých exoplanetách může existovat větší pestrost života než na Zemi

Umělecké ztvárnění planetární soustavy u hvězdy TRAPPIST-1
Autor: NASA/JPL-Caltech

Nová studie naznačuje, že některé exoplanety mohou mít lepší podmínky pro rozvoj života než naše Země. „To je překvapující závěr,“ říká Stephanie Olson, vedoucí vědecká pracovnice. „Ukazuje nám to, že na některých exoplanetách s globálním oceánem a příznivým prouděním mohou být lepší podmínky podporující život, který je mnohem hojnější i mnohem aktivnější než život na Zemi.“

Objev exoplanet akceleroval pátrání po životě za hranicemi Sluneční soustavy. Obrovské vzdálenosti k těmto planetám však znamenají, že je nemožné je efektivně zkoumat pomocí kosmických sond, takže vědci musí pracovat s nástroji dálkového průzkumu, jako jsou teleskopy k pochopení toho, jaké podmínky převládají na různých exoplanetách. Uskutečnění testování těchto pozorování na dálku vyžaduje přípravu důmyslných modelů klimatu na planetách a jeho vývoje umožňujícího vědcům rozpoznat, které z těchto vzdálených planet mohou hostit život.

Nové shrnutí této práce prezentovala na kongresu Goldschmidt Geochemistry Congress v Barceloně Stephanie Olson (University of Chicago), která popsala probíhající výzkum za účelem poznání nejlepšího prostředí pro život na exoplanetách:

Pátrání po životě ve vesmíru, které provádí NASA, je zaměřeno na tzv. obyvatelné zóny, které kolem většiny hvězd existují. Na povrchu planet obíhajících v těchto oblastech by mohly být příznivé podmínky pro výskyt kapalné vody v podobě oceánů. Avšak ne všechny oceány jsou dostatečně vhodné pro život – některé oceány budou lepším místem pro život než jiné v důsledku charakteru globální cirkulace.“

Vědecký tým pod vedení Stephanie Olson modeloval možné podmínky na různých typech exoplanet pomocí softwaru ROCKE-3-D vyvinutého na NASA's Goddard Institute for Space Studies (GISS), který umožňuje simulovat klima a obyvatelnost oceánů na rozdílných typech exoplanet.

Naše práce byla zaměřena na identifikování oceánů exoplanet, které mají největší způsobilost hostit celkově překypující a aktivní život. Život v pozemských oceánech závisí na vzestupných proudech, které navracejí živiny z temných hlubin oceánů do jejich prosluněných oblastí, kde probíhá fotosyntéza. Více výstupních proudů znamená větší dodávku živin. To jsou podmínky, které musíme na exoplanetách vyhledávat.“

Vědci modelovali rozmanitost vhodných exoplanet a byli schopni definovat, jaké typy planet mají největší šanci na rozvoj a udržení prosperující biosféry.

Předpokládaný rozmanitý svět exoplanet, z nichž některé mohou být obyvatelné Autor: PHL@UPR Arecibo, phl.upr.edu/NASA/ESA/Hubble
Předpokládaný rozmanitý svět exoplanet, z nichž některé mohou být obyvatelné
Autor: PHL@UPR Arecibo, phl.upr.edu/NASA/ESA/Hubble
Použili jsme model cirkulujícího oceánu k rozpoznání, které planety budou mít nejvhodnější výstupné proudy a tudíž poskytují mimořádně obyvatelné oceány. Zjistili jsme, že vyšší hustota atmosféry, pomalejší rychlost rotace a přítomnost kontinentů poskytuje vyšší četnost výstupných proudů v oceánu. Dalším výsledkem je, že Země nemůže být optimálně obyvatelná – život se může vyskytovat někde jinde na planetách, které jsou dokonce mnohem příznivější pro život než Země.“

Budou existovat určitá omezení našich technologií, tudíž život je téměř určitě mnohem běžnější než zatím dovedeme pozorovat. To znamená, že naše pátrání po životě ve vesmíru bychom měli zaměřit na podmnožinu obyvatelných planet, které budou mít mnohem příhodnější a celkově aktivnější biosféry, protože se jedná o planety, kde život může být snadněji detekovatelný.“

Stephanie Olson poznamenává, že zatím nemáme k dispozici teleskopy, které by mohly identifikovat vhodné exoplanety a prověřit tyto hypotézy, avšak říká, že „teoreticky může tato práce inspirovat konstruktéry teleskopů a postarat se o to, že budoucí mise jako například navržené koncepce observatoří LUVOIR a HabEx mohou mít ty správné schopnosti; zatím víme, co chceme spatřit, a tak musíme zahájit přípravu na pozorování.“

Profesor Chris Reinhard (Georgia Institute of Technology) k tomu dodává: „Očekáváme oceány, které budou důležité při regulování některých velmi závažných na dálku detekovatelných signálů života na obyvatelných tělesech, avšak naše chápání oceánů za hranicemi Sluneční soustavy je v současné době na samotném počátku. Práce Stephanie Olson představuje významný a vzrušující krok podporující naše poznání exoplanetární oceánografie.“

První exoplaneta byla objevena v roce 1992 a v současné době známe více než 4 100 potvrzených planet mimo Sluneční soustavu. Nejbližší známou exoplanetou je Proxima Centauri b, která je od Země vzdálena 4,25 světelného roku. Aktuálně je většina výzkumů zaměřených na pátrání po životě na exoplanetách orientována na ty, které se nacházejí v obyvatelných zónách hvězd, což je rozpětí vzdáleností od hvězdy, v nichž je na povrchu planet teplota umožňující výskyt kapalné vody. To je rozhodující pro život, jaký známe na Zemi.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Život na exoplanetách, Obyvatelná zóna, Oceány na exoplanetách, Exoplanety


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »