Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Neobyčejná planetární soustava

Neobyčejná planetární soustava

Planetární soustava s početnou rodinou exoplanet Autor: NASA/Tim Pyle
Planetární soustava s početnou rodinou exoplanet
Autor: NASA/Tim Pyle
Většina doposud objevených planetárních soustav se velmi odlišuje od Sluneční soustavy. Mnoho z nich obsahuje obří plynné planety, které krouží v kompaktním uspořádání po oběžných drahách v těsné blízkosti mateřské hvězdy. Mimořádným případem v tomto ohledu je nová planetární soustava, jejíž objev byl ohlášen 15. 10. 2012 – houf pěti planet je doslova namačkán v okolí hvězdy – v oblasti menší než jedna dvanáctina vzdálenosti Země od Slunce!

„Toto je extrémní případ kompaktní planetární soustavy,“ říká Darin Ragozzine, vědecký pracovník University of Florida. „Pokud pochopíme vznik takovéto soustavy, je naděje, že porozumíme rovněž vzniku ostatních typů planetárních soustav, a také tomu, proč většina planetárních soustav se tak odlišuje od stavby Sluneční soustavy.“

Tento nový planetární systém pojmenovaný KOI-500 byl objeven na základě dat získaných družicí Kepler, která je určena k objevování exoplanet. „Je opravdu vzrušující skutečností, že družice Kepler objevila již stovky hvězd s větším počtem tranzitujících planet,“ říká Darin Ragozzine. „Toto je nejlépe zdokumentovaná soustava, která nám toho může hodně říci nejen o planetách, ale také o její stavbě v porovnání se Sluneční soustavou.“

Skutečností, že téměř všechny doposud objevené planetární soustavy jsou tak odlišné od Sluneční soustavy, jsou astronomové udiveni, protože z dosavadních výzkumů vyplývá, že naše Sluneční soustava je výstřední. Výzkum z roku 2010 vede k závěru, že pouze asi 10 až 15 % hvězd ve vesmíru má kolem sebe podobné planety, jaké vlastní naše Slunce: s terestrickými planetami v blízkosti hvězdy a několik plynných obřích planet ve vnějších oblastech planetární soustavy.

Avšak nová neobyčejná planetární soustava, objevená v datech získaných družicí Kepler, obsahuje několik planet soustředěných v malém rozmezí v okolí mateřské hvězdy, což vede k závěru, že naše Sluneční soustava může být vskutku výjimečná.

Planetární soustava KOI-500 Autor: www.SPACE.com
Planetární soustava KOI-500
Autor: www.SPACE.com
„Ze stavby této planetární soustavy můžeme odvodit, že její planety nevznikly ve svých současných polohách,“ říká Darin Ragozzine. „Planety mohly být původně rozprostřeny na mnohem větším prostoru a mohly migrovat směrem ke hvězdě do mimořádně kompaktního uspořádání, jak to vidíme dnes.“

Existuje několik teorií vysvětlujících vznik velkých planet ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, které zahrnují migraci planet směrem k mateřské hvězdě a zase směrem do vnějších oblastí během procesu vzniku planetární soustavy. Avšak proč se vnitřní planety včetně Země nepřiblížily ke Slunci do jeho těsné blízkosti?

„Nevíme, proč k tomu nedošlo ve Sluneční soustavě,“ říká Darin Ragozzine a dodává, že soustava KOI-500 „se stala prubířským kamenem pro budoucí teorie, které se budou snažit vysvětlit, jak tato kompaktní planetární soustava vznikla. Studium tohoto systému bude inspirovat nové teorie k vysvětlení, proč naše Sluneční soustava je tak odlišná.“

Pětice objevených planet v soustavě KOI-500 oběhne kolem mateřské hvězdy jednou za 1,0; 3,1; 4,6; 7,1 a 9,5 dne (což je délka místního „roku“).

Všech 5 planet doslova sviští v těsné blízkosti hvězdy, navzdory tomu, že obsahují materiál na několik zeměkoulí (jejich průměry 1,3krát až 2,6krát převyšují velikost naší Země). Planetární soustava KOI-500 je od Země vzdálena přibližně 1100 světelných roků a její poloha se promítá do souhvězdí Lyry. Stáří ústřední hvězdy bylo odhadnuto na jednu miliardu roků, její hmotnost odpovídá hmotnosti Slunce, avšak je poněkud menší (0,74 průměru Slunce).

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kosmická observatoř Kepler, KOI-500, Exoplaneta


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »