Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nová obyvatelná exoplaneta u hvězdy Gliese 163

Nová obyvatelná exoplaneta u hvězdy Gliese 163

Pravděpodobně obyvatelná exoplaneta Gliese 163c
Pravděpodobně obyvatelná exoplaneta Gliese 163c
Nová exoplaneta typu super-Země byla objevena v tzv. obyvatelné zóně v okolí červeného trpaslíka Gliese 163 pomocí evropského spektrometru HARPS. Planeta s označením Gliese 163c o minimální hmotnosti 6,9 hmotností Země oběhne kolem mateřské hvězdy jednou za necelých 26 dnů.

Termínem super-Země jsou označovány exoplanety, jejichž hmotnost leží v rozmezí 2 až 10 hmotností Země a které jsou s největší pravděpodobností kamennými planetami a obsahují vodu. Gliese 163 je blízký červený trpaslík, který je vzdálen od Země 50 světelných roků a jeho poloha se promítá do souhvězdí Mečouna. Další velká exoplaneta Gliese 163b, která byla o něco dříve objevena u stejné hvězdy, obíhá v menší vzdálenosti, přičemž jeden oběh vykoná za 9 dnů. Třetí předpokládaní planeta v tomto systému, jejíž existence zatím nebyla potvrzena, by mohla obíhat ze všech planet nejdále od mateřské hvězdy.

Předpokládaná velikost planety Gliese 163c je mezi 1,8 až 2,4 průměru Země za předpokladu, že je složena především z horniny a vody. Z mateřské hvězdy dostává v průměru asi o 40 % energie více než Země ze Slunce, a proto je teplejší. Pro srovnání, Venuše dostává o 90 % energie více než Země. Zatím neznáme chemické složení atmosféry planety Gliese 163c, avšak předpokládáme, že je zvětšenou verzí zemské atmosféry, a tudíž její povrchová teplota by se mohla pohybovat kolem +60 °C. Většina složek života na naší Zemi (rostliny, zvířata, eventuelně člověk) není schopna přežít teploty vyšší než 50 °C, nicméně mnoho extremofilních mikroorganismů se může rozvíjet i za teplot podstatně vyšších.

Porovnání šesti známých potenciálně obyvatelných exoplanet
Porovnání šesti známých potenciálně obyvatelných exoplanet
Pátrání po obyvatelných exoplanetách je jedním ze základních pozorovatelských úkolů. V současné době je jich známo 6 (včetně tolik diskutované planety Gliese 581g), přičemž většina z nich byla objevena v roce 2011. Čtyři z těchto planet: Gliese 581d, Gliese 667Cc, Gliese 581g a Gliese 163c, obíhají kolem červených trpasličích hvězd spektrální třídy M. Planeta HD 85512b obíhá kolem hvězdy spektrální třídy K (svými parametry leží mezi malým červeným trpaslíkem a Sluncem). Pouze exoplaneta Kepler-22b krouží kolem hvězdy podobné Slunci (spektrální třída G).

Všechny tyto planety jsou větší než Země, ale ještě jsou považovány za potenciálně obyvatelné přinejmenším pro jednoduché formy života. Vědci se pokoušejí zkonstruovat lepší pozemní i kosmické observatoře, které budou v příštím desetiletí schopné detekovat i menší tělesa mnohem podobnější Zemi.

Astronomická družice NASA s názvem Kepler objevila celkem 27 kandidátů na potenciálně obyvatelné planety mezi 2 300 exoplanetami, které čekají na potvrzení. Některé z nich by mohly být velmi podobné Zemi. Bohužel, jsou od nás mnohem dále než Gliese 163c a bude téměř nemožné určit i během dalších pozorování, zda se opravdu jedná o obyvatelné planety. Avšak ze statistických analýz pozorování družice Kepler vyplývá, že takové planety jsou v naší Galaxii docela běžné. Proto lze očekávat, že v blízkém okolí Slunce bude objeveno mnohem více planet podobných Zemi, jako je například Gliese 163c.

Zdroj: phys.org.news a phl.upr.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Dalekohled Kepler


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »