Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objev exoplanety v blízkosti obyvatelné zóny červeného trpaslíka Ross 508
Jan Herzig Vytisknout článek

Objev exoplanety v blízkosti obyvatelné zóny červeného trpaslíka Ross 508

Umělecká představa systému Ross 508. Vidíme planetu Ross 508b s modře vyznačenou dráhou po které obíhá, přičemž zasahuje do šedě zvýrazněné obyvatelné zóny.
Autor: Astrobiology centre

Infračervený spektrograf IRD na japonském dalekohledu Subaru objevil v rámci programu Subaru Strategic Program první exoplanetu. Ta obíhá kolem červeného trpaslíka s označením Ross 508 a jelikož se jedná o první exoplanetu, která byla u této hvězdy objevena, připadlo jí označení Ross 508b. Zajímavá je tím, že se jedná o takzvanou superzemi. Je čtyřikrát hmotnější než naše planeta, a protože se nachází v blízkosti obyvatelné zóny své mateřské hvězdy, mohla by se na jejím povrchu vyskytovat voda v kapalném stavu. Její další zkoumání tak napomůže potvrzení možnosti života u málo hmotných hvězd.

Červení trpaslíci jsou nejmenší a nejchladnější hvězdy hlavní posloupnosti. Patří do spektrálních tříd K a M, mají hmotnost v intervalu od 0,08 hmotnosti Slunce do asi 0,6 hmotnosti naší mateřské hvězdy a jejich teplota se pohybuje v rozmezí 2 300 až 5 000 kelvinů. Jedná se o úplně nejčastější hvězdy, až tři čtvrtiny všech hvězd v naší Galaxii jsou právě červení trpaslíci. 

Od našeho Slunce se červení trpaslíci diametrálně odlišují a není tak vůbec jisté, zdali se v planetárních systémech u takovýchto hvězd mohou nacházet světy s podmínkami vhodnými pro život. Systém Ross 508 se ale nachází relativně blízko ke Sluneční soustavě, méně než čtyři desítky světelných let daleko. To vědcům umožní detailně zanalyzovat atmosféru a povrchové vrstvy této planety a posune vědce ve zkoumání možné přítomnosti života u málo hmotných hvězd zase o krok dále.

Výzkum planetárních systémů u červených trpaslíků je ale velmi obtížný z důvodu, že se jedná – kvůli nízké povrchové teplotě – o velmi slabé hvězdy ve viditelné části spektra. I Slunci nejbližší hvězda, Proxima Centauri, která se nachází pouhých 4,2 světelných let od Slunce, má vizuální magnitudu 11,05. Je tudíž asi dvaačtyřicetkrát slabší než ty nejslabší lidským okem pozorovatelné hvězdy. Předchozí pozorování spektrometry pracujícími ve viditelném světle tak odhalilo jen 3 planety u zmíněné Proxima Centauri. U jiných takto velmi málo hmotných hvězd planety doposud objeveny nebyly. V případě červených trpaslíků pozdního typu (s teplotou pod 3000 stupňů) dosud nebyly žádné exoplanety nijak systematicky hledány.

Pokud se ale přesuneme do infračervené oblasti spektra, můžeme červené trpaslíky pozorovat o mnoho jednodušeji. Například nejjasnější z červených trpaslíků pozdního typu mají ve viditelném oboru jasnost kolem 19 magnitud, zatímco v infračerveném přibližně 11 magnitud. Doposud ale vysoce přesné infračervené spektrografy nebyly příliš používány pro hledání planet. To se změnilo, když japonské Astrobiologické centrum úspěšně vyvinulo vysoce přesný spektrograf pro teleskopy s průměrem primárního zrcadla okolo osmi metrů. Ten dokáže detekovat výkyvy v rychlosti hvězdy o hodnotě rychlosti lidské chůze.

Pro detekci exoplanet je výhodné využívat právě spektrografy. Ty pořídí velmi detailní spektra hvězd, ze kterých můžeme pomocí takzvané Dopplerovy metody zjistit přítomnost exoplanet. Dopplerova metoda se zakládá na tom, že pokud kolem dané hvězdy obíhá planeta, nenachází se těžiště hvězdy v jejím středu, nýbrž mimo něj. Stejně jako planeta obíhá kolem těžiště soustavy i hvězda, a i když je to velmi malý pohyb, jelikož u systémů s jednou stálicí se těžiště nachází v těsné blízkosti hvězdy a někdy přímo v jejích útrobách. I tento malý pohyb má ale za následek, že se k nám hvězda přibližuje a vzdaluje. To způsobí, že spektrální čáry prvků jsou mírně posunuty buď k modrému konci spektra (při přibližování), nebo k červenému (při vzdalování). Z této odchylky pak můžeme spočítat základní údaje o dané planetě, jako je vzdálenost od hvězdy, hmotnost či doba oběhu. Dopplerova metoda je tak výhodnější než metoda tranzitní, která se zakládá na poklesu jasnosti hvězdy způsobeném přechodem planety přes její disk. Ta je totiž aplikovatelná pouze v případě, že exoplaneta svoji mateřskou stálici obíhá v rovině, ve které hvězdu pozorujeme. Dopplerova metoda je použitelná nezávisle na orientaci roviny oběžné dráhy planety.

Periodické změny radiální rychlosti Ross 508 vůči Zemi pozorované přístrojem IRD. Souhlasí s oběžnou dobou exoplanety Ross 508b. Změny v radiální rychlosti jsou však menší než čtyři metry za sekundu, tedy méně, než rychlost běžícího člověka. To dokazuje přesnost přístroje IRD. Červená křivka nejlépe prokládá pozorované změny a jelikož je odchylkou od sinusoidy, znamená to, že dráha planety je eliptická. Autor: Harakawa et al. 2022
Periodické změny radiální rychlosti Ross 508 vůči Zemi pozorované přístrojem IRD. Souhlasí s oběžnou dobou exoplanety Ross 508b. Změny v radiální rychlosti jsou však menší než čtyři metry za sekundu, tedy méně, než rychlost běžícího člověka. To dokazuje přesnost přístroje IRD. Červená křivka nejlépe prokládá pozorované změny a jelikož je odchylkou od sinusoidy, znamená to, že dráha planety je eliptická.
Autor: Harakawa et al. 2022

Spektrograf IRD začal jako první v rámci programu IRD-SSP (Subaru Strategic Program) systematicky hledat planety u červených trpaslíků v roce 2019. V průběhu prvních dvou let byl výzkum zaměřen na hledání málo aktivních, stabilních hvězd tohoto typu, u nichž mohou být detekovány i malé planety. Běžně totiž červení trpaslíci vynikají vysokou povrchovou aktivitou, jako jsou erupce. To může způsobit změny v rychlosti hvězdy, aniž by se u ní nějaká planeta vyskytovala. Kvůli tomu jsou vhodnými kandidáty pro hledání malých planet zemského typu jen stabilní červení trpaslíci.

V současné době již probíhá detailní pozorování zhruba 50 slibných červených trpaslíků, pozorně vybraných v rámci první části výzkumného programu. A nyní přišel první úspěch. Byla objevena výše zmíněná exoplaneta Ross 508b u 37 světelných let vzdálené hvězdy Ross 508, jež dosahuje jedné pětiny hmotnosti Slunce. Jedná se o první exoplanetu objevenou systematickým výzkumem s infračerveným spektrometrem. 

Aby mohli vědci potvrdit, že odchylky v pohybu Ross 508 jsou způsobené planetou, museli zkoumat i samotnou hvězdu, aby vyloučili, že se nejedná o tzv. falešnou pozitivitu, kde změny v rychlosti způsobuje aktivita dané stálice. Zaměřili se tak například i na změny jasnosti a tvar některých emisních čar ve spektru Ross 508. Ukázalo se ale, že perioda těchto jevů je zřetelně odlišná od periody změn rychlosti. Tím se potvrdilo, že je u této hvězdy doopravdy přítomna exoplaneta.

Objevená planeta má hmotnost minimálně čtyřnásobnou oproti Zemi. Kolem své hvězdy obíhá v průměrné vzdálenosti 0,05 astronomické jednotky (průměrné vzdálenosti Země od Slunce), tedy v blízkosti vnitřního okraje obyvatelné zóny v systému Ross 508. Zajímavé je, že dráha planety je poměrně eliptická, díky čemuž planeta prochází obyvatelnou zónou každých jedenáct dní.

Ross 508b je prvním případem detekce exoplanety za užití pouze blízké infračervené spektroskopie. Doposud nebyla samotná pozorování v tomto oboru dostatečně přesná a bylo vždy potřeba potvrdit změny rychlosti hvězdy vysoce přesným pozorováním ve viditelném oboru. Tato studie ukázala, že IRD-SSP je sám schopen detekce planet a jasně demonstruje schopnost tohoto programu hledat exoplanety u červených trpaslíků pozdního typu, kteří jsou příliš slabí na to, aby byli pozorováni ve viditelném světle,“ řekl Dr. Hiroki Harakawa, vedoucí autor studie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Červený trpaslík, Obyvatelná zóna, Exoplaneta, Ross 508


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »