Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Pátrání po měsících u extrasolárních planet

Pátrání po měsících u extrasolárních planet

eddington_6L.jpg
Evropská kosmická agentura (ESA) plánuje misi, díky které bychom byli schopni detekovat měsíce u vzdálených extrasolárních planet. Každý asi zná náš Měsíc. Vlci na něj vyjí, a ESA nedávno vyslala sondu SMART určenou na jeho pozorování. Ale v celé sluneční soustavě je na sto dalších oběžnic a každá je svět sám pro sebe. Měsíc (obecně) je přirozené těleso obíhající kolem mateřské planety. Bývá produktem planetárního formování a jeho velikost se může pohybovat od několika kilometrů až do řádově tisíců kilometrů. Mohou být i větší než například planety Merkur a Pluto.

Přistání na cizím měsíci

Na tak velké oběžnici jako je Titan, cíl sondy Huygens, který se dočká tohoto prvenství v roce 2005, je možné bez větších problémů přistát. Titan je větší než výše zmiňovaný Merkur a je největším měsícem plynného Saturnu. Čtyři další velké měsíce obíhají kolem jeho souseda Jupiteru. Jsou to Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Europa se dostala v poslední době do centra pozornosti kvůli domněnce, že pod celým jejím ledovým povrchem se nachází oceán. Někteří vědci si dokonce myslí, že by mohl ukrývat formy mimozemského mikroskopického života.

Obyvatelné měsíce?

eddington_4_l.jpg

Obyvatelné zóny okolo
hvězd různého typu

Na rok 2008 plánuje ESA vypustit sondu Eddington, která bude mít za úkol vyhledávat extrasolární planety. Bude pozorovat drobný pokles jasnosti hvězdy v době, kdy přes ni bude planeta přecházet. Předpokládá se, že bude možné detekovat planety nejen velikosti Jupitera, ale dokonce i menší než Mars. Pokud si představíme u nějaké vzdálené hvězdy náš Sluneční systém, mohli bychom v něm nalézt Titan a čtyři hlavní Jupiterovy měsíce! To by mohlo být obzvlášť zajímavé v případě, že by taková planeta s měsícem obíhala v podobné vzdálenosti jako Země okolo Slunce. Povrch takovéto oběžnice by totiž měl teplotu, při které by mohl existovat život.

Orbitální tanec

A jak by na tom byl měsíc podobný tomu našemu? Ten by byl bohužel příliš malý na to, abychom ho mohli přímo zaznamenat, ale jeho přítomnost by se projevila na pohybu planety a tyto poruchy už by Eddington pozorovat mohl. Země a Měsíc obíhají kolem své mateřské hvězdy jako dva tanečníci po parketu točící se kolem sebe. Tím mám na mysli, že Země nesleduje kolem Slunce striktně kruhovou (eliptickou) dráhu, ale je vychylována působením Měsíční gravitace. Rozdíl v čase, ve kterém by byla Země bez Měsíce v daném místě a ve kterém je tam s Měsícem, dosahuje až pěti minut. Eddington bude schopen takovéto variace objevit a ukázat, zda je planeta odtahována ze své kruhové dráhy. Kolik by tedy mohla nová sonda objevit cizích měsíců? Pokud se pokusíme o odhad na základě informací o naší Sluneční soustavě, dospějeme k číslu několik tisíc. Nikdo ale nezná přesný počet a to je skutečnost, která slibuje, že je, na co se těšit!

Zdroj: ESA




O autorovi



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »