Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Velký pás asteroidů kolem Vegy

Velký pás asteroidů kolem Vegy

Vnější pás asteroidů kolem Vegy Autor: NASA/JPL-Caltech
Vnější pás asteroidů kolem Vegy
Autor: NASA/JPL-Caltech
Astronomové objevili, jak se zdá, rozsáhlý pás asteroidů kolem Vegy, druhé nejjasnější hvězdy noční oblohy severně od nebeského rovníku. K objevu využili data ze dvou velkých kosmických observatoří: Spitzer Space Telescope (NASA) a Herschel Space Observatory (ESA).

Objev pásu asteroidů kolem hvězdy přiřadil Vegu k jiné hvězdě s názvem Fomalhaut, u níž byl již dříve objeven rozsáhlý prstenec drobných objektů, a pravděpodobně i velká planeta. Zjištěná data jsou velmi podobná pro obě stálice: vnitřní teplejší prstenec v blízkosti hvězdy a vnější studený prstenec drobných objektů jsou odděleny rozsáhlou mezerou. Toto uspořádání je podobné hlavnímu pásu asteroidů a Kuiperovu pásu ve Sluneční soustavě.

Jaký mechanismus udržuje tuto mezeru mezi teplejším a studeným prstencem kolem hvězd Vega a Fomalhaut? Výsledky pozorování jasně naznačují, že nejpravděpodobnější odpovědí může být přítomnost několika planet. Hlavní pás asteroidů ve Sluneční soustavě, který se nachází mezi drahami planet Mars a Jupiter, je udržován gravitací kamenných (terestrických) planet na jedné straně a obřích plynných planet na straně druhé. Vnější Kuiperův pás je ovlivňován obřími planetami.

„Náš objev odráží nedávné závěry, z nichž vyplývá, že vícenásobné planetární soustavy jsou běžné i za hranicemi Sluneční soustavy,“ říká Kate Su, astronomka na Steward Observatory University of Arizona, Tucson. Kate Su představila tyto poznatky na zasedání Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society), které se koná v Long Beach, Kalifornie.

Prstenec kolem hvězdy Fomalhaut a exoplaneta Autor: NASA, ESA
Prstenec kolem hvězdy Fomalhaut a exoplaneta
Autor: NASA, ESA
Vega a Fomalhaut jsou si podobné i v dalších ohledech. Obě jsou přibližně dvakrát hmotnější než Slunce, jsou teplejší a ve viditelném světle mají namodralou barvu. Obě hvězdy se nacházejí relativně blízko, kolem 25 světelných roků od Země. Jsou to poměrně mladé hvězdy. U Fomalhautu bylo stáří určeno na 400 miliónů roků, stáří Vegy se blíží spíše 600 miliónům roků. Kolem hvězdy Fomalhaut byla objevena planeta (Fomalhaut b), která obíhá na vnitřním okraji kometárního prstence. (Poznámka: stáří Slunce je 4,5 miliardy roků.)

Kosmické dalekohledy Spitzer a Herschel detekovaly infračervené světlo vyzařované teplejším i studeným prachem v rozdílných prstencích kolem hvězd Vega a Fomalhaut, čímž byla potvrzena existence dalších prstenců kolem obou hvězd. Komety a kolize velkých planetek doplňují množství prachu v těchto prstencích. Vnitřní prstence soustav nemohou být pozorovatelné ve viditelném světle, neboť intenzivní záře mateřských hvězd je spolehlivě přezáří.

Pás asteroidů kolem Vegy v porovnání se Sluncem Autor: NASA/JPL-Caltech
Pás asteroidů kolem Vegy v porovnání se Sluncem
Autor: NASA/JPL-Caltech
Vnitřní i vnější pás kolem hvězd obsahuje mnohem více materiálu než hlavní pás asteroidů a Kuiperův pás ve Sluneční soustavě. Má to dvě příčiny: obě hvězdy jsou mnohem mladší než Slunce, které mělo stovky miliónů let času na to, aby své okolí vyčistilo. A za druhé, obě hvězdy pravděpodobně vznikaly z mnohem hmotnějších oblaků plynu a prachu než naše Sluneční soustava.

Mezera mezi vnitřním a vnějším prstencem u hvězd Vega a Fomalhaut rovněž koresponduje se vzdáleností hlavního pásu asteroidů a Kuiperova pásu ve Sluneční soustavě. Poměr vzdáleností byl určen na 1 : 10. Vnější pás se nachází 10krát dále, než vnitřní prstenec hvězd Vega a Fomalhaut. Velká mezera mezi oběma prstenci může být zaplněna několika „neviditelnými“ planetami velikosti Jupitera či menšími, které vytvářejí zónu bez přítomnosti prachu mezi oběma prstenci. Dobrým příkladem je rovněž planetární soustava HR 8799, v níž jsou známy 4 planety, které vyčistily prostor mezi dvěma podobnými disky drobného materiálu.

„Všeobecně lze říci, že velká mezera mezi teplejšími a studenými pásy prachu je ukazatelem přítomnosti skupiny planet pravděpodobně obíhajících jak kolem Vegy, tak i kolem hvězdy Fomalhaut,“ dodává Kate Su.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta, Fomalhaut, Vega


20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »