Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Velký pás asteroidů kolem Vegy

Velký pás asteroidů kolem Vegy

Vnější pás asteroidů kolem Vegy Autor: NASA/JPL-Caltech
Vnější pás asteroidů kolem Vegy
Autor: NASA/JPL-Caltech
Astronomové objevili, jak se zdá, rozsáhlý pás asteroidů kolem Vegy, druhé nejjasnější hvězdy noční oblohy severně od nebeského rovníku. K objevu využili data ze dvou velkých kosmických observatoří: Spitzer Space Telescope (NASA) a Herschel Space Observatory (ESA).

Objev pásu asteroidů kolem hvězdy přiřadil Vegu k jiné hvězdě s názvem Fomalhaut, u níž byl již dříve objeven rozsáhlý prstenec drobných objektů, a pravděpodobně i velká planeta. Zjištěná data jsou velmi podobná pro obě stálice: vnitřní teplejší prstenec v blízkosti hvězdy a vnější studený prstenec drobných objektů jsou odděleny rozsáhlou mezerou. Toto uspořádání je podobné hlavnímu pásu asteroidů a Kuiperovu pásu ve Sluneční soustavě.

Jaký mechanismus udržuje tuto mezeru mezi teplejším a studeným prstencem kolem hvězd Vega a Fomalhaut? Výsledky pozorování jasně naznačují, že nejpravděpodobnější odpovědí může být přítomnost několika planet. Hlavní pás asteroidů ve Sluneční soustavě, který se nachází mezi drahami planet Mars a Jupiter, je udržován gravitací kamenných (terestrických) planet na jedné straně a obřích plynných planet na straně druhé. Vnější Kuiperův pás je ovlivňován obřími planetami.

„Náš objev odráží nedávné závěry, z nichž vyplývá, že vícenásobné planetární soustavy jsou běžné i za hranicemi Sluneční soustavy,“ říká Kate Su, astronomka na Steward Observatory University of Arizona, Tucson. Kate Su představila tyto poznatky na zasedání Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society), které se koná v Long Beach, Kalifornie.

Prstenec kolem hvězdy Fomalhaut a exoplaneta Autor: NASA, ESA
Prstenec kolem hvězdy Fomalhaut a exoplaneta
Autor: NASA, ESA
Vega a Fomalhaut jsou si podobné i v dalších ohledech. Obě jsou přibližně dvakrát hmotnější než Slunce, jsou teplejší a ve viditelném světle mají namodralou barvu. Obě hvězdy se nacházejí relativně blízko, kolem 25 světelných roků od Země. Jsou to poměrně mladé hvězdy. U Fomalhautu bylo stáří určeno na 400 miliónů roků, stáří Vegy se blíží spíše 600 miliónům roků. Kolem hvězdy Fomalhaut byla objevena planeta (Fomalhaut b), která obíhá na vnitřním okraji kometárního prstence. (Poznámka: stáří Slunce je 4,5 miliardy roků.)

Kosmické dalekohledy Spitzer a Herschel detekovaly infračervené světlo vyzařované teplejším i studeným prachem v rozdílných prstencích kolem hvězd Vega a Fomalhaut, čímž byla potvrzena existence dalších prstenců kolem obou hvězd. Komety a kolize velkých planetek doplňují množství prachu v těchto prstencích. Vnitřní prstence soustav nemohou být pozorovatelné ve viditelném světle, neboť intenzivní záře mateřských hvězd je spolehlivě přezáří.

Pás asteroidů kolem Vegy v porovnání se Sluncem Autor: NASA/JPL-Caltech
Pás asteroidů kolem Vegy v porovnání se Sluncem
Autor: NASA/JPL-Caltech
Vnitřní i vnější pás kolem hvězd obsahuje mnohem více materiálu než hlavní pás asteroidů a Kuiperův pás ve Sluneční soustavě. Má to dvě příčiny: obě hvězdy jsou mnohem mladší než Slunce, které mělo stovky miliónů let času na to, aby své okolí vyčistilo. A za druhé, obě hvězdy pravděpodobně vznikaly z mnohem hmotnějších oblaků plynu a prachu než naše Sluneční soustava.

Mezera mezi vnitřním a vnějším prstencem u hvězd Vega a Fomalhaut rovněž koresponduje se vzdáleností hlavního pásu asteroidů a Kuiperova pásu ve Sluneční soustavě. Poměr vzdáleností byl určen na 1 : 10. Vnější pás se nachází 10krát dále, než vnitřní prstenec hvězd Vega a Fomalhaut. Velká mezera mezi oběma prstenci může být zaplněna několika „neviditelnými“ planetami velikosti Jupitera či menšími, které vytvářejí zónu bez přítomnosti prachu mezi oběma prstenci. Dobrým příkladem je rovněž planetární soustava HR 8799, v níž jsou známy 4 planety, které vyčistily prostor mezi dvěma podobnými disky drobného materiálu.

„Všeobecně lze říci, že velká mezera mezi teplejšími a studenými pásy prachu je ukazatelem přítomnosti skupiny planet pravděpodobně obíhajících jak kolem Vegy, tak i kolem hvězdy Fomalhaut,“ dodává Kate Su.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta, Fomalhaut, Vega


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »