Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Astronomové detekovali gravitační vlny ze splynutí černé díry a neutronové hvězdy

Astronomové detekovali gravitační vlny ze splynutí černé díry a neutronové hvězdy

Umělecké ztvárnění splynutí černé díry a neutronové hvězdy
Autor: Carl Knox, OzGrav & Swinburne University

Astronomové pozorovali pomocí observatoře Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory (LIGO) nacházející se v USA a detektoru Virgo postaveného v Itálii, signál gravitačních vln ze dvou kompaktních binárních objektů, představujících dvojici černé díry s neutronovou hvězdou. Obě události se vyskytly přinejmenším 900 miliónů světelných roků daleko; v obou případech byla neutronová hvězda pravděpodobně zcela pohlcena jejím partnerem – černou dírou.

S tímto novým objevem splynutí černé díry a neutronové hvězdy za hranicemi Mléčné dráhy jsme nalezli chybějící typ dvojhvězd,“ říká Astrid Lamberts, astronomka na Observatoire de la Côte d’Azur a CNRS. „Můžeme konečně porozumět tomu, jak mnoho takových systému existuje, jak často dochází k jejich splynutí a proč jsme ještě nepozorovali jejich výskyt v naší Galaxii.“

První ze dvou případů gravitačních vln přezdívaný GW200105, byl detekován 5. ledna 2020. Při události došlo k registrování silného signálu v jednom ze dvou detektorů LIGO, avšak slabšího signálu v detektoru Virgo. Druhý detektor LIGO byl dočasně mimo provoz.

Vzhledem k charakteru gravitačních vln astronomové usoudili, že signál byl způsoben černou dírou o hmotnosti 9krát vyšší než hmotnost Slunce kolidující s objektem o hmotnosti 1,9 slunečních hmotností, později identifikovaným jako neutronová hvězda. Toto splynutí se odehrálo ve vzdálenosti 900 miliónů světelných roků.

I když zaregistrujeme silný signál pouze v jednom detektoru, dospějeme k závěru, že je reálný a že se nejedná jen o detekci šumu,“ říká Harald Pfeiffer, astronom na Max Planck Institute for Gravitational Physics.

Zatímco samotné gravitační vlny neodhalí strukturu lehčích objektů, můžeme odvodit jeho maximální hmotnost,“ dodává Bhooshan Gadre, rovněž z Max Planck Institute for Gravitational Physics. „Na základě kombinace těchto informací s teoretickými předpoklady očekávaných hmotností neutronových hvězd v takové binární soustavě dojdeme k závěru, že neutronová hvězda je nejpravděpodobnějším vysvětlením.“

Druhý případ splynutí s označením GW200115 byl detekován 15. ledna 2020 a zapojené objekty měly hmotnost 6 hmotností Slunce v případě černé díry a 1,5 sluneční hmotnosti v případě neutronové hvězdy.

Případ byl detekován oběma detektory LIGO včetně detektoru Virgo a uskutečnil se ve vzdálenosti zhruba jedné miliardy světelných roků od Země.

Události nastaly zhruba před miliardou roků, avšak byly tak silné, že jsme stále ještě i dnes schopni pozorovat jejich gravitační vlny,“ dodává Susan Scott, astronomka na ARC Centre of Excellence for Gravitational Wave Discovery (OzGrav) and the Australian National University. „Tyto kolize otřásly vesmírem a my jsme detekovali rozčeřené vlny časoprostoru, které byly vyslány a řítily se kosmickým prostorem.“

Každá kolize není jen nastávající splynutí dvou hmotných a hustých objektů. Ve skutečnosti se jedná o černou díru polykající svého průvodce – neutronovou hvězdu. To jsou pozoruhodné události a my jsme museli čekat velmi dlouhou dobu, abychom byli jejich svědkem. To je nakonec neuvěřitelný úlovek.

Výsledky práce byly publikovány v Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační vlny, Splynutí černé díry a neutronové hvězdy, Neutronová hvězda, Černá díra


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »