Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Bílí trpaslíci vytvářejí gravitační vlny

Bílí trpaslíci vytvářejí gravitační vlny

Binární systém tvořený dvěma bílými trpaslíky
Binární systém tvořený dvěma bílými trpaslíky
Gravitační vlny jsou notoricky známé, podobně jako nedávno objevený Higgsův boson - ale oba fenomény jsou jen velmi obtížně pozorovatelné. Astronomové poprvé detekovali gravitační vlny ve struktuře prostoročasu přímo, a to prostřednictvím rádiových signálů přicházejících z binárního systému pulsar-neutronová hvězda. Nyní výzkumný tým detekoval stejný efekt na vlnové délce viditelného světla v záření zakrývající se dvojice trpasličích hvězd.

"Tyto výsledky znamenají jednu z nejzřetelnějších a nejsilnějších detekcí efektu gravitačních vln," říká Warren Brown, člen vědeckého týmu ze Smithsonian Astrophysical Observatory (SAO).

V minulém roce astronomové objevili dvojhvězdu tvořenou dvěma bílými trpaslíky. (Bílí trpaslíci jsou hustá jádra bývalých hvězd podobných Slunci.) Tato soustava oficiálně pojmenovaná SDSS J065133.338+284423.37 (zkráceně J0651) obsahuje dva bílé trpaslíky tak blízko sebe - jedna třetina vzdálenosti Měsíce od Země - že navzájem oběhnou kolem sebe jednou za dobu kratší než 13 minut.

"Každých 6 minut dochází při pohledu ze Země k vzájemným zákrytům obou hvězd, což z nich dělá neuvěřitelně přesné hodiny vzdálené od Země asi 3 000 světelných roků," říká hlavní autor studie J. J. Hermes, postgraduální student spolupracující s profesorem Don Wingetem na University of Texas, Austin.

Einsteinova obecná teorie relativity předpokládá, že pohybující se objekt vytváří jemné vlnění ve struktuře prostoročasu, označované jako gravitační vlny. Tyto gravitační vlny mohou odnášet pryč energii, což způsobuje, že se hvězdy pomalu k sobě přibližují, přičemž se navzájem obíhají stále rychleji a rychleji. Právě tento efekt astronomové detekovali v binárním systému J0651.

Zkracování oběžné periody dvojice bílých trpaslíků
Zkracování oběžné periody dvojice bílých trpaslíků
"V porovnání s dubnem 2011, kdy astronomové tento systém objevili, dochází nyní k vzájemným zákrytům o 6 sekund dříve, než se očekávalo," říká člen výzkumného týmu Mukremin Kilic (University of Oklahoma).

"To je tak výrazný relativistický efekt, že jej můžete změřit na náramkových hodinkách," s nadsázkou dodává Warren Brown.

Astronomové očekávají, že se oběžná perioda bude každým rokem zmenšovat víc a víc a v květnu 2013 bude k zákrytům docházet již o 20 sekund dříve. Oba bílí trpaslíci mohou nakonec splynout, k čemuž by mohlo dojít zhruba za 2 milióny roků. Pozorování budou pokračovat za účelem sledování změn oběžné dráhy hvězd v tomto systému s cílem pokusit se porozumět tomu, jak nakonec slapové síly povedou ke splynutí obou objektů.

"Jedná se o vzrušující potvrzení předpovědi vyslovené počátkem minulého století Albertem Einsteinem - pozorování dvou hvězd houpajících se na vlnách způsobených pouze jejich hmotou," říká J. J. Hermes. Přitom obě dvě hvězdy v tomto binárním systému jsou méně hmotné než Slunce. Hmotnost jednoho bílého trpaslíka dosahuje pouze 50 % hmotnosti Slunce, druhý je ještě menší - jeho hmotnost činí čtvrtinu hmotnosti Slunce.

Výsledky pozorování byly publikovány v časopise The Astrophysical Journal Letters a jsou volně dostupné.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Higgsův boson, Bílý trpaslík


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »