Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Co se děje v centru Mléčné dráhy?

Co se děje v centru Mléčné dráhy?

Dráhy hvězd v centru naší Galaxie – dráha S0-2 vyznačena modře
Autor: S. Sakai/A. Ghez/W. M. Keck Observatory/UCLA Galactic Center Group

Astronomové s napětím očekávají nadcházející test Einsteinovy všeobecné teorie relativity, a to díky novému objevu, který se týká hvězdy S0-2 obíhající velmi blízko kolem supermasivní černé díry o hmotnosti 4 milióny Sluncí v nitru naší Galaxie. Až do současnosti byla hvězda S0-2 považována za binární systém, v němž dvě hvězdy navzájem obíhají kolem sebe. Pokud by se skutečně jednalo o dvojhvězdu, zkomplikovalo by to nastávající test gravitace. Z nových výzkumů však vyplývá, že S0-2 je osamělou hvězdou.

V článku publikovaném nedávno v časopise Astrophysical Journal uvedla skupina astronomů, jejichž vedoucím byl vědecký pracovník Devin Chu of Hilo z UCLA (University of California, Los Angeles), že hvězda S0-2 s největší pravděpodobností není dvojhvězdou, ale osamělou stálicí. Je dostatečně hmotným tělesem k uskutečnění rozhodujících měření, která chtějí astronomové provést k ověření Einsteinovy teorie relativity.

Výzkumníci uskutečnili svůj objev na základě získaných spektroskopických měření hvězdy S0-2 pomocí spektrografu OH-Suppressing Infrared Imaging Spectrograph (OSIRIS) a systému adaptivní optiky (Laser Guide Star Adaptive Optics) na dalekohledu W. M. Keck Observatory s průměrem objektivu 10 metrů.

Toto byla první studie ke zjištění, zda je objekt S0-2 spektroskopickou dvojhvězdou,“ říká hlavní autor výzkumu Devin Chu of Hilo, postgraduální student astronomie z UCLA's Galactic Center Group. „To je mimořádně užitečné. Studie nám poskytuje jistotu, že objekt S0-2 nebude mít vliv na naši schopnost změřit gravitační rudý posuv.“

Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že světlo procházející skrz silné gravitační pole je ovlivněno tak, že jeho vlnová délka se prodlužuje – jedná se o tzv. červený gravitační posuv. Astronomové očekávají přímé změření tohoto jevu na jaře letošního roku, jakmile se hvězda S0-2 nejvíce přiblíží k supermasivní černé díře v centru naší Galaxie (Mléčné dráhy). To vědcům z UCLA Galactic Center Group umožní být svědkem toho, zda se hvězda ovlivněná maximální gravitační silou bude chovat v souladu s Einsteinovou teorií relativity.

Bude se jednat o první takový druh měření,“ říká spoluautor studie Tuan Do, zástupce ředitele Galactic Center Group, UCLA. „Gravitace je nejméně prozkoumaná síla ve vesmíru. Einsteinova teorie relativity prošla doposud různými zkouškami, takže pokud by zde byly naměřeny odchylky, samozřejmě to vyvolá mnoho otázek o podstatě gravitace.“

Na tuto příležitost čekáme již 16 let,“ říká Devin Chu of Hilo. „Jsme již dychtiví pozorovat, jak se hvězda bude chovat pod vlivem mohutné přitažlivosti černé díry. Bude se S0-2 řídit podle předpokladu Einsteinovy teorie relativity nebo bude vzdorovat našim současným zákonům fyziky? Již brzy se o tom přesvědčíme.“

Studie rovněž vnesla nové světlo na doposud neznámý zrod hvězdy S0-2 a její bezprostřední okolí ve hvězdokupě označované jako S-Star Cluster. Fakt, že tyto hvězdy existují tak blízko supermasivní černé díry, je zvláštní vzhledem k tomu, že jsou velmi mladé. Jak mohly vzniknout v tak nepřátelském prostředí, je záhadou.

Vznik hvězd v centru Galaxie není snadný, protože velmi silná gravitace černé díry může roztrhat oblaka plynu ještě předtím, než dojde k jejich smrštění a k vytvoření hvězdy,“ vysvětluje Tuan Do. „S0-2 je velmi zvláštní a tajemná hvězda,“ dodává Devin Chu of Hilo. „Nevidíme zde v blízkosti supermasivní černé díry typicky mladou horkou hvězdu vytvořenou obvyklou cestou. To znamená, že S0-2 musela vzniknout odlišným způsobem.“

Existuje několik teorií, které poskytují možná vysvětlení. „Byli jsme schopni určit horní limit hmotnosti hvězdného průvodce pro S0-2,“ říká Devin Chu of Hilo. Toto nové vymezení umožňuje astronomům lépe pochopit tento neobvyklý objekt. „Hvězdy hmotné jako S0-2 téměř vždycky mají svého průvodce. Máme štěstí, že v tomto případě tomu tak není, což dělá měření relativistických efektů snadnější. Avšak rovněž to prohlubuje záhadu vzniku této hvězdy,“ dodává Tuan Do.

Skupina Galactic Center Group nyní plánuje výzkum i dalších hvězd hvězdokupy S-Stars obíhajících kolem supermasivní černé díry a doufají, že se jim podaří rozhodnout mezi různými teoriemi a pokusí se vysvětlit, proč je objekt S0-2 osamělou hvězdou.

Hvězda S0-2 má 15× větší hmotnost než Slunce a kolem středu Galaxie oběhne jednou za 15,2 roků. Její vzdálenost od galaktického centra kolísá od 30 AU do 120 AU. A právě do nejbližšího bodu své dráhy se hvězda dostane letos na jaře. Gravitace supermasivní černé díry zvýší rychlost hvězdy až na 30 miliónů kilometrů za hodinu. A na tento okamžik astronomové čekají.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] keckobservatory.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězda S0-2, Einsteinova teorie relativity, Naše Galaxie


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »