Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Dá se předpovědět supernova?

Dá se předpovědět supernova?

supernova.jpg
Supernovu je snadné pozorovat - bohužel až tehdy, když vybuchne. Zatím je nemožné ji s určitostí najít předem, můžeme tedy studovat až její velké finále a to ještě ne celé. Astronomové však soudí, že našli příznak toho, že se hvězda chystá vybuchnout.

V krátkém časovém období po sobě detekovala nedávno družice HETE 2 tři různě silné záblesky rentgenového záření. Pokud jsou s tím spojené astronomické modely pravdivé, pak tyto záblesky představují předzvěst mnohem silnějších záblesků gama paprsků, které jsou součástí výbuchu supernovy. Mnoho dalekohledů na celém světě právě teď pozoruje oblasti, kde k rentgenovým zábleskům došlo a doufají, že zachytí supernovu tak říkajíc při činu, v okamžiku exploze.

Co této aktivitě astronomů předcházelo. Tři silné záblesky ze tří různých oblastí vesmíru. Záblesky trvající jen několik sekund, záblesky o kterých se soudí, že by mohly být předzvěstí výbuchu supernovy. Ten by podle teorie mohl přijít kdykoliv.

První dva rentgenové záblesky (X-ray flashes) nastaly 12. a 16.září. Následovány pak byly podstatně silnějším zábleskem z 24. září, který jak se zdá byl na rozhraní mezi rentgenovým zábleskem a zábleskem (výbuchem) gama paprsků (gamma-ray burst). Pokud skutečně půjde o předzvěst následující exploze supernovy, jak se očekává, pak vědci budou mít v rukou nástroj na jejich předpovídání a budou je moci sledovat od začátku až do konce.

Záblesky objevil tým vedený Dr. Georgem Rickerem z Massachusettského technického institutu (MIT) pomocí družice HETE 2 (High-Energy Transient Explorer). Družice HETE 2 byla postavena MIT ve spolupráci s dalšími americkými univerzitami, Národní laboratoří v Los Alamos a vědci a organizacemi v Brazílii, Francii, Indii, Itálii a Japonsku. Pracuje na oběžné dráze už více než čtyři roky a jejím hlavním úkolem je detekovat unikátní jevy jako jsou rentgenové a gama záblesky. Ty zároveň přesně lokalizuje, aby se následně umožnilo zaměření pozemských dalekohledů na danou oblast.

Záblesky paprsků gama jsou nejsilnějšími explozemi ve vesmíru, daleko silnějšími než jaderný výbuch. Mnoho z nich může být způsobeno zánikem hmotné hvězdy, která se zřítí do černé díry, ale jiné by mohly pocházet i ze slučujících se černých děr nebo neutronových hvězd. V každém případě, událost velmi pravděpodobně produkuje dvojici, úzkých protiběžných paprsků, kterými proudí obrovská množství energie. Pokud jeden z těchto paprsků zamíří k Zemi, uvidíme tuto energii jako záblesk paprsků gama.

Podle jedné z teorií by mohly být rentgenové záblesky o nižších energiích také záblesky paprsků gama, pouze viděnými mírně mimo úhel směru hlavního paprsku. Oba typy záblesků totiž trvají jen krátce, podobně dlouhou dobu, od několika málo milisekund po asi minutu. Družice HETE- 2 takový záblesk zaregistruje, zjistí jeho vlastnosti a předá jej ke sledování dalším observatořím. Ty však mohou studovat již jeho dosvit, zato ale mnohem podrobněji než samotná HETE-2.

Zajímavá je pro lovce supernov skutečnost, že zdroje rentgenových záblesků jsou blíž k Zemi než zdroje záblesků gama paprsků. Spojení mezi záblesky gama paprsků a výbuchy supernov bylo už do jisté míry prokázáno, ale supernovy, které je vyvolaly jsou bohužel příliš vzdálené na to, aby je bylo možné podrobně studovat. Zato rentgenové záblesky, které by mohly být signálem o nastávajícím výbuchu supernovy přichází z bližších zdrojů a mohly by tedy být studovány mnohem podrobněji. Prozatím to ale znamená jen hodiny a hodiny čekání.

Teorie o tom, že rentgenové záblesky jsou záblesky gama paprsků viděné jen mírně z boku není jedinou. Další teorií je, že výbuch hvězdy, který způsobuje rentgenový záblesk, je bohatý na baryony (rodinu částic, které zahrnují protony a neutrony). Ty navzájem reagují s leptony (částice které zahrnují elektrony). Na baryony bohatší exploze by pak produkovala více rentgenových paprsků, zatím co na leptony bohatější výbuchy by produkovaly více záření gama. Je to proto, že baryony se pohybují pomaleji než leptony a pomalejší pohyb hmoty by mohl vyvolat také měkší (s nižší energií) záření rozptýlené do všech směrů.

Podle jiné teorie, kterou zpracoval Dr. Stanford Woosley, je spojení supernovy s gama paprsky takovéto. Když hmotná hvězda vyčerpá svoji zásobu jaderného paliva, její jádro se zhroutí, zatím ještě bez vnějších částí hvězdné atmosféry. Černá díra vznikající uvnitř této bubliny z akrečního disku hmoty po několika sekundách emituje výtrysk hmoty, který prorazí vnější skořepinu asi devět sekund po jeho vytvoření. Proud hmoty, spolu s prudkými větry bohatými na radioaktivní nikl- 56 pak rozbije za několik dalších sekund celou hvězdu. Právě až toto její roztříštění reprezentuje podle Dr. Woosleyho vlastní výbuch supernovy kterému obsah radioaktivního niklu-56 dodá patřičný jas. Nicméně z našeho pohledu nebudeme vidět supernovu ještě asi čtrnáct dní po záblesku gama paprsků, protože celá oblast je zahalena plyny a prachem, které blokují světlo. Zda je tato teorie pravdivá, to se můžeme dozvědět už brzy.

Podle: NASA tiskové zprávy
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »