Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice Gaia objevila hyperrychlé hvězdy cestující mezi galaxiemi

Družice Gaia objevila hyperrychlé hvězdy cestující mezi galaxiemi

Hyperrychlé hvězdy v okolí naší Galaxie
Autor: ESA

Skupina astronomů využila poslední data získaná evropskou astrometrickou observatoří Gaia k pohledu na hvězdy pohybující se vysokými rychlostmi, které byly doslova „vykopnuty“ z naší Galaxie. Vědci byli překvapeni objevem hvězd, které místo toho téměř „sprintovaly“ směrem k Mléčné dráze – zřejmě unikly z jiných galaxií.

V dubnu letošního roku byl publikován zcela nový katalog více než jedné miliardy hvězd proměřených astrometrickou družicí ESA s názvem Gaia. Astronomové z celého světa pracovali nepřetržitě v posledních měsících na studiu tohoto mimořádného souboru dat a zkoumali vlastnosti a pohyby hvězd v naší Galaxii i v jejím okolí s doposud nedosažitelnou přesností. To jim umožnilo vypracovat velké množství nových a zajímavých studií.

Mléčná dráha obsahuje několik stovek miliard hvězd. Většina z nich se nachází v disku s hustou výdutí uprostřed, v jejímž centru se ukrývá supermasivní černá díra. Zbývající hvězdy jsou rozptýleny v mnohem větším sférickém halo.

Hvězdy obíhají kolem středu naší Galaxie rychlostí několika set kilometrů za sekundu a jejich pohyb v sobě obsahuje spoustu informací o dávné historii našeho hvězdného ostrova. Nejrychlejší skupinu hvězd v Mléčné dráze představují tzv. hyperrychlé hvězdy, které – jak se domníváme – začaly svoji existenci v blízkosti galaktického středu a později byly vymrštěny směrem k okraji naší Galaxie v důsledku interakcí se supermasivní černou dírou.

Doposud byl objeven pouze malý počet hyperrychlých hvězd. Na základě pozorování družice Gaia byl nedávno publikován druhý soubor dat, který poskytuje unikátní příležitost k jeho detailnímu studiu.

Několik skupin astronomů se vrhlo do těchto pořízených dat při pátrání po hyperrychlých hvězdách okamžitě po zveřejnění nové databáze. Mezi nimi byli i tři astronomové z Leiden University v Nizozemí, kteří byli velmi ohromeni.

Vzhled oblohy na základě pozorování družice Gaia Autor: ESA
Vzhled oblohy na základě pozorování družice Gaia
Autor: ESA
Pro více než 1,3 miliardy hvězd uskutečnila družice Gaia měření polohy, paralaxy – která je indikátorem jejich vzdálenosti – a jejich pohybu po obloze v rovině 2D. Pro 7 miliónů nejjasnějších hvězd družice rovněž měřila, jak rychle se pohybují směrem k nám nebo naopak od nás.

Pro 7 miliónů hvězd uskutečnila Gaia trojrozměrná měření (3D) rychlostí stálic a jejich směrů, mezi nimiž jsme nalezli 20, které se mohou pohybovat rychlostí dostatečnou k případnému úniku z naší Galaxie,“ říká Elena Maria Rossi, jedna z autorů nové studie.

Maria Rossi se svými spolupracovníky, kteří již minulý rok objevili několik hyperrychlých hvězd v rámci studie na základě dat z družice Gaia zveřejněných v první zprávě, byli mile překvapeni a doufali, že najdou alespoň jednu hvězdu na útěku z Mléčné dráhy mezi pozorovanými sedmi milióny. Avšak zjistili, že jich existuje mnohem více.

Avšak spíše než aby unikaly pryč z galaktického centra, většinu hvězd putujících vysokými rychlostmi jsme objevili ve fázi, kdy doslova závodí o to dostat se do naší Galaxie,“ dodává spoluautor studie Tommaso Marchetti. „Může se jednat o hvězdy z jiných galaxií, prolétající zrovna skrz naši Mléčnou dráhu.“

Je pravděpodobné, že tito mezigalaktičtí vetřelci pocházejí z Velkého Magellanova oblaku – relativně malé galaxie doprovázející Mléčnou dráhu – nebo dokonce mohou mít původ až v galaxiích velmi vzdálených. Pokud je to i tento případ, nesou si s sebou otisk místa svého původu a jejich studium z mnohem menší vzdálenosti, než se nachází jejich mateřská galaxie, může poskytnout zcela nové informace o podstatě hvězd v jiné galaxii – podobným způsobem můžeme studovat například planetu Mars na základě výzkumu meteoritů, které byly vymrštěny z rudé planety a dopadly na Zemi.

Hvězdy mohou být urychleny na vysoké rychlosti, když se dostanou do blízkosti supermasivní černé díry,“ říká Elena Maria Rossi. „Proto přítomnost těchto hvězd může být indikátorem takovýchto černých děr v blízkých galaxiích. Avšak hvězdy mohly být dříve také součástí binárního systému vymrštěného směrem k Mléčné dráze, když jedna složka dvojhvězdy explodovala jako supernova. Jedna či druhá varianta nám toho může říci mnoho o těchto typech procesů probíhajících v okolních galaxiích.“

Alternativním vysvětlením je, že nově objevené „sprintující“ hvězdy mohou pocházet z oblasti halo naší Galaxie, odkud byly urychleny a nasměrovány směrem dovnitř v důsledku interakce s trpasličími galaxiemi, které se v minulosti přiblížily k Mléčné dráze. Dodatečné informace o stáří a složení těchto hvězd tak mohou pomoci astronomům objasnit jejich původ.

Hvězda z halo Mléčné dráhy pravděpodobně bude mnohem starší a většinou složená z vodíku, zatímco hvězdy z jiných galaxií mohou obsahovat mnohem více těžkých chemických prvků,“ říká Tommaso Marchetti. „Zjištěním barvy hvězd se dozvíme více o tom, z čeho jsou složeny.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] sciencedaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice GAIA, Hyperrychlé hvězdy, Mléčná dráha


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »