Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice TESS objevila 158 505 pulsujících rudých obrů

Družice TESS objevila 158 505 pulsujících rudých obrů

Představa blízkých a vzdálených rudých obrů napříč oblohou
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center/Chris Smith (KBRwyle)

Lovec exoplanet NASA s názvem Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS) díky vysoké citlivosti měření jasnosti hvězd je ideální svou konstrukcí pro studium hvězdných oscilací v oblasti výzkumu nazvané astroseismologie. Právě pod povrchem hvězd podobných Slunci, kde vystupuje horký plyn, ochlazuje se a následně klesá dolů, kde se znovu zahřívá. Stejný proces probíhá například v kastrolu vařící vody na horkém sporáku.

Tento pohyb vytváří vlny proměnného tlaku – zvukové vlny – které se navzájem ovlivňují, nakonec pohánějí trvalé oscilace s periodou několika minut, které vyvolávají malé změny jasnosti. Obří hvězdy s hmotnostmi podobnými Slunci pulsují mnohem pomaleji a příslušné změny jasnosti mohou být několik set krát větší.

Oscilace na Slunci byly poprvé pozorovány v šedesátých letech minulého století. Oscilace podobné slunečním byly detekovány u několika tisíců hvězd pomocí evropské astronomické kosmické družice CoRoT (Convection, Rotation and planetary Transits), která byla funkční v letech 2006 až 2013. Družice NASA s názvem Kepler, jejímž úkolem bylo mimo jiné objevování exoplanet, objevila v rámci základní mise a prodloužené mise K2 desítky tisíc oscilujících obrů. Nyní další družice NASA s názvem TESS rozšířila tento počet více než desetkrát.

V nových výzkumech astronomové aplikovali strojové učení za účelem studia obsáhlé databáze fotometrických dat z družice TESS k automatické detekci přítomnosti oscilací rudých obrů ve hvězdných spektrech. Byli tak schopni identifikovat celkem 158 505 pulsujících rudých obrů. Potom určili vzdálenosti pro každou obří hvězdu na základě dat z evropské astronomické družice Gaia a zmapovali hmotnosti těchto hvězd napříč oblohou. Hvězdy mnohem hmotnější než Slunce se vyvíjejí rychleji, proto obrům přináleží nižší věk.

Základní předpoklad v galaktické astronomii je, že mladší a hmotnější hvězdy by měly ležet blíže roviny naší Galaxie, která se vyznačuje vysokou hustotou hvězd vytvářejících zářivý pás Mléčné dráhy na noční obloze.

Naše mapa znázorňuje vůbec poprvé empiricky, že to je vskutku záležitost táhnoucí se napříč téměř celou oblohou,“ říká Daniel Huber, rovněž z University of Hawaii. „S pomocí družice Gaia observatoř TESS nám nyní dala lístky na koncert rudých obrů ve vesmíru.“

Náš počáteční závěr využívající měření hvězd během prvních dvou roků pozorování prostřednictvím družice TESS ukázal, že můžeme stanovit hmotnosti a rozměry těchto oscilujících obrů s přesností, která bude pouze zvyšována s tím, jak bude družice TESS pokračovat v pozorování,“ říká Marc Hon, také z University of Hawaii. „Co je skutečně bezpříkladné, je, že široký záběr družice TESS nám dovolí provést tato měření jednotně napříč téměř celou oblohou.“

Výsledky pozorování byly publikovány v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice TESS, Pulsující rudý obr


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »