Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  GAIA upřesnila rychlost oběhu Slunce a jeho vzdálenost od středu Galaxie

GAIA upřesnila rychlost oběhu Slunce a jeho vzdálenost od středu Galaxie

Evropská družice GAIA na pozadí Mléčné dráhy
Autor: ESA/ATG medialab; ESO/S. Brunier

Využitím nových metod a dat z evropské astronomické družice GAIA astronomové z univerzity v Torontu odhadli, že rychlost Slunce na oběžné dráze kolem středu naší Galaxie je přibližně 240 kilometrů za sekundu. Kromě toho dospěli při výpočtech k závěru, že vzdálenost Slunce od galaktického centra je přibližně 7,9 kiloparseků (kpc) – tedy téměř 26 000 světelných roků.

Využitím dat z astronomické observatoře GAIA a z průzkumu RAVE (RAdial Velocity Experiment) určil Jason Hunt se svými spolupracovníky rychlosti více než 200 000 hvězd vzhledem ke Slunci. Jason Hunt je pracovníkem na Dunlap Institute for Astronomy & Astrophysics, University of Toronto. Astronomové zjistili nepřekvapující rozložení relativních rychlostí: objevili hvězdy pohybující se pomaleji, rychleji a stejnou rychlostí jako Slunce.

Avšak objevili také nedostatek hvězd s galaktickou oběžnou rychlostí nižší než obíhá Slunce. Dospěli k závěru, že chybějící hvězdy byly stálicemi s nulovým  momentem hybnosti, tj. že neobíhaly kolem středu naší Galaxie jako Slunce a další hvězdy Mléčné dráhy.

Hvězdy, jejichž  moment hybnsoti se blížil nule, spadly směrem ke galaktickému centru, kde byly silně ovlivněny extrémními gravitačními silami,“ říká Jason Hunt. „Byly rozptýleny na chaotické dráhy, odkud se dostaly nad nebo pod galaktickou rovinu a stranou z okolí Slunce.“

Jason Hunt se svými spolupracovníky pak zkombinovali tato zjištění s vlastním pohybem supermasivní černé díry označované jako Sagittarius A*, která se nachází v centru naší Galaxie a vypočítali její vzdálenost od Slunce na necelých 26 000 světelných roků.

Takzvaný vlastní pohyb je pohyb objektu napříč oblohou vzhledem k velmi vzdáleným objektům na pozadí. Astronomové vypočítali vzdálenost  stejným způsobem, jako když kartografové využívají triangulaci při určování vzdáleností na zemském povrchu na základě pozorování objektu ze dvou odlišných míst, jejichž vzdálenost je známá.

Tuto metodu poprvé použil spoluautor článku, současný předseda oddělení astronomie a astrofyziky na univerzitě v Torontu, Ray Calberg a jeho spolupracovník Kimmo Innanen. Avšak výsledky práce Ray Calberga a Kimmo Innanena vycházely z měření méně než 400 hvězd.

GAIA vytváří dynamickou trojrozměrnou mapu naší Galaxie na základě měření vzdáleností, poloh a vlastních pohybů hvězd. Jason Hunt se svými spolupracovníky vycházeli ve své práci z počátečních dat naměřených družicí GAIA, která zahrnují stovky tisíc hvězd. Na konci pětileté mise kosmická observatoř GAIA důkladně zmapovala více než jednu miliardu hvězd.

Podle Jasona Hunta „poslední výsledky měření z družice GAIA za rok 2017 by měly být schopny zvýšit přesnost našich měření rychlosti Slunce v rámci přibližně jednoho km/s, což rovněž povede ke zvýšení přesnosti našich měření, pokud se týká vzdálenosti Slunce od středu Galaxie.“

Evropská astronomická observatoř GAIA o hmotnosti 2030 kg byla vypuštěna 19. 12. 2013 pomocí ruské rakety Sojuz. Měření provádí z oběžné dráhy kolem Lagrangeova libračního bodu L2, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,5 miliónu kilometrů od Země, na opačné straně než Slunce. Předpokládá se, že určí přesné vzdálenosti, jasnosti a rychlosti asi u jednoho procenta hvězd v naší Galaxii. První katalog více než jedné miliardy prozkoumaných hvězd byl publikován v září 2016.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sci.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mléčná dráha, Slunce, Družice GAIA


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »