Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jádra neutronových hvězd mohou obsahovat exotickou kvarkovou hmotu

Jádra neutronových hvězd mohou obsahovat exotickou kvarkovou hmotu

Umělecké ztvárnění velmi hmotné neutronové hvězdy
Autor: L. Calçada/ESO

Velmi hmotné neutronové hvězdy mohou mít rozměrné jádro tvořené hmotou složenou z kvarků. Vyplývá to ze studie publikované v časopise Nature Physics. Neutronové hvězdy, jejichž vznik je výsledkem exploze supernovy, jsou nejmenší a nejhustější hvězdy ve vesmíru. Zatímco tyto objekty mají typický průměr kolem 20 kilometrů, jejich průměrná hmotnost kolísá mezi 1,4 a 2,2 hmotnostmi Slunce.

Atomická hmota uvnitř neutronové hvězdy, jak známo, se zhroutí do podoby nesmírně husté jaderné hmoty, ve které neutrony a protony jsou společně stlačeny tak těsně, že celá hvězda může být považována za jedno obrovské jádro. Až doposud nebylo jasné, zda se uvnitř jádra hmotné neutronové hvězdy jaderná hmota smrští dokonce na ještě více exotickou látku – tzv. kvarkovou hmotu.

Potvrzení existence kvarkového jádra uvnitř neutronové hvězdy bylo jedním z nejdůležitějších cílů fyziky neutronových hvězd už od předpokladu, který byl prvně zvažován zhruba před 40 roky,“ říká vedoucí autor studie Aleksi Vuorinen, vědecký pracovník na Department of Physics at the University of Helsinki.

Na základě velkorozměrových počítačových simulací uskutečněných na superpočítačích vědci nebyli schopni rozhodnout osud nukleární hmoty uvnitř neutronových hvězd. Aleksi Vuorinen se svými spolupracovníky proto navrhl nový postup k vyřešení tohoto problému.

Neutronové hvězdy možná obsahují kvarkovou hmotu Autor: Jyrki Hokkanen, CSC - IT Center for Science
Neutronové hvězdy možná obsahují kvarkovou hmotu
Autor: Jyrki Hokkanen, CSC - IT Center for Science
Vědci si uvědomili, že kombinací nedávných objevů na základě teoretické a jaderné fyziky společně s astrofyzikálními měřeními by mohlo být možné odvodit vlastnosti a identitu hmoty spočívající uvnitř neutronových hvězd.

Zjistili, že hmota uvnitř jádra nejhmotnějších stabilních neutronových hvězd přináší mnohem bližší podobnost s kvarkovou hmotou než běžná jaderná hmota. Z jejich výpočtů vyplývá, že v těchto hvězdách průměr jádra identifikovaný jako kvarková hmota může převyšovat polovinu celé neutronové hvězdy.

Nicméně stále ještě máme hodně nejasností přidružených k přesné struktuře neutronových hvězd. „Stále ještě existuje malá avšak nenulová šance, že všechny neutronové hvězdy jsou složeny výhradně z jaderné hmoty,“ říká Aleksi Vuorinen.

Co jsme schopni udělat, je kvantifikovat, co by tento scénář vyžadoval. Stručně řečeno, chování husté jaderné hmoty by pak vyžadovalo být vskutku specifické. Například rychlost zvuku by musela dosahovat téměř rychlost světla,“ dodává Aleksi Vuorinen.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kvarková hmota, Neutronová hvězda


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »